Plocha Československa se každoročně promění v poušť

Kapské město - Na 120 tisíc kilometrů čtverečních úrodné půdy každý rok na Zemi zavane pískem poušť. Pro představu - zhruba takovou rozlohu mělo Československo. Každých deset let tak lidstvo přijde o využitelné území rozlohy Jihoafrické republiky. Obrovské problémy má Čína, která se snaží postupující písek zastavit hradbou z vegetace. Stejný postup teď nově zkoušejí i na jihu Afriky.

Dvě miliardy lidí žijí na vyprahlé nebo vysychající půdě. Kraj Karoo v Jihoafrické republice je učebnicovým příkladem tragédie, při které se úrodné pláně mění na nevyužitelnou a suchou poušť. „Výzkumy měřící změny růstu a rozmnožování rostlin ukázaly čtvrtinový úbytek v posledních třiceti letech. Je to důsledek člověkem měněné přírody, zemědělství, těžby nerostů a také spásání chovnými stády,“ vysvětluje Timm Hoffman z oddělení ochrany přírody na univerzitě v Kapském městě.

Zničený sukulent jako znamení příchodu pouště

Jižní cíp Afriky je ve velkém nebezpečí. Až 73 procent suchého území se může velmi rychle nenávratně změnit v nekultivovatelnou oblast. Na přírodě jsou tady přitom závislí lidé, stáda farmářů i divoká zvířata. Zásahy člověka na mnohých místech původní přírodu zcela zničily, v dalších oblastech zvoní místním druhům rostlin hrana. Nejlépe je to vidět na sukulentu Portulacaria afra - v afrikánštině spekboom, který mizí doslova před očima. „Tři století nerozvážného chovu koz, ovcí a dalších zvířat nenávratně zničilo většinu původních rostlin na pastvinách. Má zde dominovat sukulent Portulacaria afra. Jeho listy ale bohužel velmi chutnají zvířatům. Stáda tuto rostlinu na pastvinách už úplně zlikvidovala,“ říká doktorand kapské univerzity Marius van der Vyver.

Dřív v jižní Africe tento sukulent dominoval, dnes z obřích hájů zůstalo jen 14 procent. A rostlin dál ubývá. Přitom právě ony mohou zastavit postupující poušť jako zelený štít. Bez nich začne eroze půdy, kterou už nikdy nebudou moci lidé využít k hospodaření. Ekologové společně s vědci spekboom znovu vysazují - za posledních sedm let tak zalesnili 2000 hektarů.

„Portulacaria afra je pro ekosystém zásadní. Produkuje ohromné množství listí, které vytváří na zemi hnojivo. Vypadá to pak jako v deštném pralese - spadané listy zabraňují rozšiřování pouště a zvyšují u země vlhkost. Díky tomu se v půdě uchytí další rostliny. Tento sukulent je vlastně systémovým inženýrem ekosystému. Nalijte pod něj pravidelně kanistr vody a zeleň roste před očima,“ slibuje Richard Bowling z Metropolitní univerzity Nelsona Mandely.

Rostlina navíc vstřebává velké množství uhlíku. Vědci proto chtějí prosadit, aby továrny a firmy, které vypouštějí emise, musely povinně část zisku investovat do výsadby těchto dřevin. Pomocnou ruku už přiložili k záchraně přírody i farmáři. Pochopili, že pokud jejich stáda zničí všechny rostliny, poušť zničí jejich pozemky a oni přijdou o obživu. Za ploty pastvin proto vznikají rozsáhlé sukulentové háje. „Je to úžasná rostlina. Dokáže udržet vlhkost i ve velmi suchých obdobích. Stačí uříznout větev a zasadit ji do suché půdy – bez zalévání. Má vodu v sobě a zakoření. Za pár let bude stejně velká jako původní strom,“ předpokládá jeden z místních farmářů.

Přinesl sukulent vytoužený déšť?

Je to možná náhoda, ale poté, co farmář Rudman vysázel spekboom, zapršelo na jeho pozemcích poprvé po čtyřech letech. Rostliny se zazelenaly a ohrožení rozpínající se pouští, které ho budilo ze sna, je najednou daleko. Zemědělec tak navíc získal přírodní krmivo a nemusí zbytečně vynakládat peníze na jeho nákup. Stačilo přitom jenom useknout pár desítek větví a vrazit je do země. Musí se to ale udělat v čas - v poušti se totiž ani spekboom neuchytí.

Vydáno pod