Petrohrad – V září 1941 německá armáda obklíčila druhé největší sovětské město Leningrad (dnes Petrohrad). Hlad hrozivých rozměrů a do toho všeho zima a bombardování – to sužovalo obyvatele Leningradu. Denní příděly jídla se postupně ztenčily na krajíc chleba na den a výjimkou nebyly případy kanibalismu. Životní podmínky se tak zhoršily až na samou hranici přežití. Německým vojskům pomáhaly v létě i jezera, řeky a bažiny, nicméně v zimě, když Ladožské jezero a řeka Něva zamrzly, svitla obyvatelům Leningradu naděje. Vznikla tak známá „cesta života“, která byla poprvé pro zásobování a přesun lidí z obklíčeného města využita 21. listopadu 1941.
„Cesta života“ pomáhala vyhladovělým obyvatelům Leningradu
Takzvaná cesta života byla jediným komunikačním kanálem. Led na největším evropském jezeře posloužil také desetitisícům vyčerpaných obyvatel Leningradu a přilehlých vesnic jako úniková cesta. Jen během první zimy přes něj bylo evakuováno na 500 tisíc lidí, většinou žen, dětí a starců. Celkem tento způsob útěku využilo údajně na 1,3 milionu osob.
Jezero současně sloužilo jako jediný zásobovací kanál pro oblast ohraničenou na jihu frontovou linií s německou armádou a na severu s finskou armádou. Ta se ale na rozdíl od německých vojsk odmítla na aktivním dobývání někdejšího hlavního města carského Ruska podílet.
První dodávka potravin - pytle s moukou - údajně doputovala do osamoceného Leningradu 21. listopadu 1941. Setkat se ale můžeme i s daty 22. či 23. listopadu. Provoz po Ladožském jezeře zajišťovaly v zimě koňské povozy, saně a nákladní automobily, v létě probíhala výměna prostřednictvím lodí. Aby město nemuselo být druhou zimu po sobě bez elektrické energie, byl v průběhu roku 1942 zprovozněn ropovod, jehož značná část vedla pod hladinou jezera. Říkalo se mu „tepna života“.
Podmínky na takzvané cestě života byly od počátku dramatické. Ledový krunýř byl v zimě často natolik slabý, že se v jezeře utopily celé konvoje nákladních automobilů. Krutou daň na lidských životech si ale vybíraly především neustálé nálety německých vzdušných sil. Odhady počtu obětí se pohybují v řádu tisíců až desetitisíců.
Až vojska Leningradského a Volchovského frontu po několikadenní operaci 27. ledna 1944 prolomila obležení města, které trvalo od 8. září 1941. Po 900 dnech tak skončilo nejtragičtější období třísetleté historie města. Před začátkem blokády v září 1941 žilo v Leningradě 3,2 milionu lidí, v lednu 1944 jich zůstalo jen asi půl milionu.