Pao-tchou (Čína) – Na předměstí Pao-tchou, největšího města v čínské autonomní oblasti, vznikají vzácné kovy. Takzvané prvky vzácných zemin, jako jsou třeba Neodym, Europium a Ytrium, jsou kovy, bez kterých se neobejde žádná elektronika včetně počítačů nebo mobilů. Téměř celou jejich světovou produkci drží Čína. Vnitřní Mongolsko se ale řítí do průmyslového pekla, vyprodukuje se tady až 60 procent všech čínských vzácných kovů. Vzduch je plný toxického prachu a oblohu zakrývá šedý smog z továren.
Čína sice vyrábí kovy nutné pro elektroniku, ničí ale ovzduší
Továren je tady zhruba čtyři sta, chrání je vysoké zdi a ostnaté dráty. Skupinu vzácných kovů tvoří sedmnáct prvků, které jsou nezbytné pro většinu moderních průmyslových odvětví. Při jejich extrahování z hornin se používají kyseliny, jedovaté chemikálie, sulfáty nebo amoniak. Právě to způsobuje obrovské znečištění. „Tento průmysl vypustí ročně víc než dvacet milionů tun znečištěné vody. Ta obsahuje vysoké koncentrace například dusičnanu amonného. Ale nejde jen o ty běžné škodliviny. Vypouští také jedy a dokonce i radioaktivní látky. Proto je mimořádně nebezpečný,“ řekl ředitel Institutu veřejných a ekologických záležitostí Ma Ťün.
V okolí továren se nedá nic pěstovat
Mezi továrnami v Pao-tchou leží odpadní nádrž, která je velká 1 000 kilometrů čtverečních. Každým rokem v ní přibude na osm milionů tun vysoce toxického odpadu. Ten je z některých továren přiváděn potrubím, z jiných otevřenými kanály. Tekutina má ostrý kyselý zápach a slzí z ní oči. Podle oficiální studie jsou tady desetkrát vyšší hodnoty radioaktivity než ve zbytku provincie. Ještě před několika desetiletími tady byla pole, dnes je okolí mrtvé.
Rodiny, které v okolí továren žijí, nemohou nic pěstovat. Zelenina se do znečištěné půdy nedá zasadit, natož aby se něco urodilo. Největší továrna v oblasti, Pao-pang slíbila rodinám kompenzaci, v přepočtu jedenáct tisíc korun ročně, nakonec ji ale vyplatila jen v roce 2009. Dřív si Liovi zemědělstvím vydělali až 200 tisíc korun ročně, dnes mají sotva na jídlo. „Vzácné kovy jsou velmi cenné, a proto mají pro náš národ vysokou hodnotu. Obrovsky ale ovlivňují náš život. Lidé tady nemohou normálně žít. Mladí kvůli znečištění odcházejí z domovů. Vláda nám sice řekla, ať se odstěhujeme, ale neodkoupila naše pole. To nám život hodně ztížilo,“ podotkla farmářka Ťia Er-čchouová.
Čína: toxické bohatsví (zdroj: ČT24)
Na dovozu vzácných kovů z Číny téměř stoprocentně závisí všechny rozvinuté země. Čínská vláda si strategickou hodnotu kovových prvků dobře uvědomuje a v roce 2010 vývoz drasticky snížila, čímž zvedla ceny. Peking vysvětluje, že musí chránit své přírodní bohatství a snížit znečišťování životního prostředí. Čína dodávala světu levně vzácné kovy dvacet let, teď s tím chce skončit. Je veřejným tajemstvím, že čínskou politiku vzácných kovů řídí sám premiér Wen Ťia-pao. Žádné důležité rozhodnutí o vzácných kovech podle expertů neprojde bez jeho souhlasu.
Tyto prvky mají široké využití v moderní elektronice i v takzvaných zelených technologiích. A právě v nich chce být Peking světovým lídrem. V této vesnici u Pao-tchou vědí o problémech, které výrobu vzácných kovů doprovázejí, málo. Wu Čchun-mej ale tuší, že něco není v pořádku. Její tříletý syn často krvácí z nosu, má ekzémy a špatně se mu dýchá. Matka si myslí, že onemocněl z místní vody, a tak se ji snaží filtrovat kusem hadříku. Jinou možnost nemá. Vesnice dostala přízvisko rakovinová, místní totiž právě na toto onemocnění často umírají. Trpí osteoporózou, nemocemi kůže, dušností. Podobné je to ve všech vesnicích kolem nádrže. Lidé chtějí pryč, bez peněz ale nemají kam odejít.