Washington - Vědci z americké Oregonské univerzity přivedli na svět první geneticky upravené opice, a to spojením buněk z různých embryí. Na rozdíl od běžných zvířat, jejichž jednotlivé buňky mají stejnou genetickou strukturu, buňky makaků spojují genetickou informaci šesti embryí, z nichž vznikly. Podobné pokusy se dařily na myších, dosud ale nikdy na primátech. Vědci doufají, že experiment posune možnosti léčby pomocí kmenových buněk.
Světlo světa spatřily geneticky upravené opice
Roku, Hex a Chimero na rozdíl od bájné Chiméry z řecké mytologie nevypadají nijak hrůzostrašně. Kdyby ale někdo chtěl zkoumat, po kom zdědily opice geny, zjistil by, že v jejich malých tělíčcích se spojily genetické informace víc než dvou rodičů. Vědci z Oregonské univerzity zkombinovali embryonální kmenové buňky několika makaků a implantovali je do hostitelského embrya opice – matky. Roku, Hex a jejich třetí sourozenec mají jednotlivé sady buněk s celkem šesti různými genomy.
Embryonální kmenové buňky se mohou vyvinout v jakýkoli buněčný typ existující v dospělém těle. Podobné pokusy už řadu let úspěšně probíhají na myších kvůli výzkumu lidských nemocí. Vědcům umožňují sledovat, jak se různé genetické struktury chovají, když jsou vystavené stejným podmínkám a prostředí. Takové experimenty poskytují užitečné informace o tom, jak se rozvíjejí nemoci, jako je třeba rakovina plic nebo neurogenerativní onemocnění mozku.
Geneticky upravené opice
Shoukhrat Mitalipov, genetik z Oregonské univerzity:
„Pokusem na opicích jsme chtěli zjistit, jestli kmenové buňky, které jsme izolovali z lidských embryí, skutečně budou mít potenciál pro regenerativní medicínu, jestli se mohou vyvinout do dospělých a funkčních tkání či orgánů. Proto jsme provedli tuto paralelní studii na makacích druhu rhesis.“
Vědci z Oregonské univerzity slepili buňky z různých embryí makaků dohromady a úspěšně je implantovali do matky, ze které se Roku, Hex a jejich třetí sourozenec - Chimero – narodili. Klíčové při tomto pokusu bylo použití kmenových buněk ve velmi rané fázi embryonálního vývoje. V době, kdy každá jednotlivá embryonální buňka je totipotentní – tedy schopná vytvořit jakýkoli typ buňky v organismu a dokáže formovat celé zvíře, stejně jako placentu i další životně důležité tkáně.
Naopak pluripotentní kmenové buňky, využívané v laboratorních podmínkách, tuto schopnost nemají. Obvykle jsou kultivované na jednotlivé tkáně. Jedinečnou schopnost utvořit celý organismus nemají. Podle doktora Mitalipova výzkum naznačuje, že embryonální kmenové buňky využívané v laboratořích mají mnohem menší potenciál ve srovnání s těmi v živém embryu. „Ukazuje to rozdíly mezi kmenovými buňkami uměle pěstovanými v laboratořích a těmi, které zůstávají v embryu. V podstatě doufáme, že z těch, které jsme vyšlechtili v laboratoři, budeme jednou schopni vytvořit některé dospělé tkáně, možná neurony, a transplantovat je pacientům,“ řekl Mitalipov.
Věda
Uměle vyšlechtěné buňky nejsou tak potentní
Studie ale podle genetika ukazuje, že kmenové buňky, které vyšlechtili, nemusejí být tak potentní, jak si mysleli. „Je možné, že potřebujeme vylepšit techniku vyživování a uchovávání těchto buněk tak, aby se víc podobaly originálům a zachovaly si celý svůj potenciál,“ prohlásil vědec.
Právě laboratorně kultivované embryonální kmenové buňky se původně tým doktora Mitalipova pokusil použít v embryích opic tak, aby se narodil živý organismus s buňkami se spojenými různými genomy. Embrya primátů je ale nepřijala, na rozdíl od myší, kde tento postup funguje.
Experiment podle vědců z Oregonské univerzity dovolí lépe pochopit, co jsou a nejsou schopné buňky primátů dělat. Doktor Mitalipov doufá, že to také pomůže posunout lidský embryonální výzkum.
Geneticky upravené opice (zdroj: ČT24)