Do povědomí veřejnosti se dostal už jako předseda Českého statického úřadu, výraznou pozornost ale přivolal až s rolí předsedy úřednické vlády, kterou zastával v letech 2009 a 2010. Dnes jednašedesátiletý Jan Fischer oznámil svou kandidaturu na prezidenta České republiky 7. ledna a v současné době také vede průzkumy veřejného mínění jako nejžádanější kandidát, ačkoli nemá podporu žádné politické strany. Co voličům nabídne?
Fischer: Kompromis není sprosté slovo
V kampani před přímou prezidentskou volbou, která by měla proběhnout příští rok v únoru, sází Jan Fischer na nestranickost. Vychází tak dle vlastních slov ze vzrůstající nedůvěry občanů k Poslanecké sněmovně, kdy by mohla podpora některé ze stran naopak uškodit, navíc navazuje na svou úlohu předsedy úřednické, a tedy nestranické vlády, která vystřídala v dubnu 2009 pravicový kabinet Mirka Topolánka (poté, co mu sněmovna během evropského předsednictví vyslovila nedůvěru).
Fischerův přístup ke kandidatuře zároveň zohledňuje představu Čechů o prezidentovi jako nadstranickém účastníkovi politického života. „Občané chtějí vidět na Hradě osobu, která bude reprezentovat svět mimo politické strany,“ uvedl před časem v rozhovoru pro Mladou frontu. Z meritu věci vyplývá, že narozdíl od jiných kandidátů dosud nepracuje s podporou žádné politické strany. Z jeho dřívějších vyjádření nicméně vyplývá, že sám názorově inklinuje spíše k pravé části politického spektra; před volbami v roce 2010 pro Lidové noviny uvedl, že váhá mezi hlasováním TOP 09 a ODS. Právě občanští demokraté jej také na funkci předsedy úřednické vlády navrhli. Zřejmě i proto ČSSD o Fischerovi v současnosti mluví jako o pravicovém kandidátovi.
Volební kampaň chce vést průhledně a úsporně. Odmítá peníze od státu, politických stran a soukromých firem. Hodlá investovat do odborných analýz a do cest za občany, jejichž podpora byla, jak sám říká, hlavním důvodem, proč se rozhodl kandidovat.
Dost bylo politiků. Fischer chce slyšet vědce, univerzity i odbory
Ačkoli tisk Fischerovi po jeho nástupu do premiérské funkce (a také po oznámení kandidatury na prezidenta republiky) vytýkal jistou nevýraznost (a Blesk o něm psal přímo jako o šedé myši), je podle komentátorů nezpochybnitelné, že do konfliktní české politiky vnesl korektnost, klidný přístup a snahu najít kompromis. Podle Daniela Kunštáta z Centra pro výzkum veřejného mínění je civilní a lidský projev také to, co voliči u Fischera nejvíce oceňují.
V zásadě to potvrzuje i sám Fischer, když říká, že osobně věcnou a slušnou politiku preferuje. Uvádí, že politiku je potřeba chápat spíš jako správu věcí veřejných, než jako stranický boj. V případě, že by nakonec v pracovně Pražského hradu usednul, se proto nehodlá omezovat pouze na dialog se zástupci politické scény - naopak chce více komunikovat s občanskými iniciativami, vědci, univerzitami i odbory.
- Václav Klaus, Jan Fischer autor: Krumphanzl Michal, zdroj: ČTK
- Praha autor: Radek Petrášek, zdroj: ČTK
Úsporná opatření podle Fischera škrtí rozvoj ekonomiky
V názorech na hospodářskou problematiku Fischer dosud zastává středové pozice. Už krátce po odchodu z premiérské funkce uvedl, že slušná politika pro něj v makroekonomické rovině znamená „nerozhazovat peníze a sociální výdaje orientovat tam, kterým skutečně patří a kteří je opravdu potřebují.“
K současné evropské hospodářské krizi a recesi, do které vstoupila česká ekonomika, se Fischer staví spíše skepticky; má za to, že v dohledné době nebude možné vrátit se k tempu hospodářského růstu v období před rokem 2008 a pádem Lehman Brothers. Důvodem jsou podle něj stávající úsporná opatření, která potlačují možnosti růstu. „Bez obnovení alespoň trochu rovnovážného růstu se přitom nějakého velkého pokroku nedočkáme,“ zdůraznil před nedávnem v rozhovoru pro E15. „Toto je skutečně velmi nové, nová zkušenost pro běžné občany, pro půlmiliardu lidí, kteří v Evropě žijí. Nejen pro pár politiků, kteří se sejdou čas od času na summitu v Bruselu.“
Právě vztah prezidentských kandidátů k bruselské administrativě se přitom do budoucna jeví jako jedno z hlavních témat předvolební kampaně a není proto nezajímavé sledovat Fischerovy postoje k Evropské unii.
Fischer: EU z principu ano, ale nikoli Spojené státy evropské
K vlastní myšlence, ústřední ideji Evropské unie se Fischer staví kladně; oceňuje zejména výhody, které přináší schengenský prostor - volný pohyb kapitálu a osob a otevřené trhy. Zároveň ale připouští, že je potřeba zeštíhlení a regulace bruselské administrativy a nesouhlasí ani s takovou mírou integrace, která by narušovala současný prostor národních vlád. „Nejsem přítelem takové superintegrace, která vede k rezignaci na autonomní rozhodování o vlastní fiskální, daňové, rozpočtové politice. Nejsem propagátorem světa Spojených států evropských,“ řekl začátkem února pro Rádio Česko (ČRo). K paktu fiskální stability, které se Česko v současnosti jako jediné v unii (s výjimkou Velké Británie) zdráhá přijmout, by ovšem přistoupil. Říká, že sice není ideální, ale je akceptovatelná.
Česká republika se podle Fischera nemá soustřeďovat jen na státy sedmadvacítky, a zejména v ekonomické diplomacii by měla využívat příležitosti, které nabízejí země Balkánu, Rusko nebo Latinská Amerika.
Výroky, které stojí za pozornost:
- „Nestranický kandidát s rovnoměrným přístupem k vládě a opozici, člověk neredukující svět politiky na svět politických stran. Člověk naslouchající, ale také člověk, který se bude umět rozhodnout,“ popsal svou prezidentskou kandidaturu začátkem února pro Rádio Česko (ČRo).
- „Kompromis nepovažuji za sprosté slovo,“ řekl v roce 2009 po jmenování svého kabinetu odborníků.
- „Evropa je vážně nemocný kontinent, má velmi vážné a velmi kořenné problémy. Ekonomické v první řadě. A už nejsou k mání ideální řešení, už existují jen ta lepší z těch horších, nebo i těch nejhorších,“ řekl k současnému stavu EU.
- "Silně podporuji naplnění závazků vůči NATO," načrtnul svůj náhled na euroatlantské vazby.
Jan Fischer (nar. 2. ledna 1951) pochází z Prahy, na VŠE vystudoval v roce 1974 statistiku a ekonometrii, získal zde i titul kandidáta věd. Od roku 1980 do sametové revoluce byl členem Komunistické strany Československa. Od konce studií pracoval ve statistických institucích, od vzniku Českého statistického úřadu byl jeho místopředsedou. Předsednickou funkci ČSÚ zastával od roku 2003. V dubnu 2009, v průběhu českého předsednictví Radě Evropské unie, ho prezident Václav Klaus jmenoval premiérem České republiky. Tento mandát Fischer vykonával až do 13. července 2010, kdy ho ve funkci vystřídal stávající premiér Petr Nečas.
V současné době Fischer pracuje jako viceprezident londýnské Evropské banky pro obnovu a rozvoj, kvůli prezidentské kandidatuře ale z postu v srpnu odejde. Mluví anglicky, francouzsky, německy a rusky. Jeho syn Jakub jde v otcových stopách, na VŠE je proděkanem Fakulty informatiky a statistiky.