New Jersey – Jako první pokořil Atlantik, a tak mu chtěl asi někdo pomstychtivě dokázat, že štěstí není věčné. Legendárnímu letci Charlesi Lindberghovi někdo unesl dvacetiměsíčního syna. Oba rodiče i lidé kolem celé dva roky doufali v jeho nalezení. Batole se ale i přes zaplacení výkupného našlo mrtvé. Smutné události se v budoucnu začalo přezdívat „Zločin století“ či „Největší příběh od Ježíšova zmrtvýchvstání“. Údajného pachatele policie dopadla až v září 1934, a to i s pomocí nového amerického prezidenta. Charles Lindbergh junior přitom zmizel už 1. března 1932.
Štěstí vystřídalo neštěstí - Lindbergh pokořil Atlantik, pak mu unesli syna
Lindbergh se stal americkou ikonou, když v pětadvaceti letech, v květnu 1927, bez mezipřistání přeletěl z New Yorku do Paříže. „Osamělý orel“ se stal uznávaným hrdinou, dostal hodnost plukovníka a vzal si dceru bohatého amerického velvyslance v Mexiku Annu Morrowovou. První syn se jim narodil v roce 1930. Děťátko se na světě nemohlo ani příliš rozkoukat, hned dva roky po jeho narození ho totiž někdo unesl.
Zločinec dítě unesl a požadoval 50 tisíc dolarů
V den únosu, v úterý 1. března 1932 večer, seděl Lindbergh v pracovně svého víkendového domu v New Jersey a psal, venku zuřila bouřka. Nikdo nic netušil až do chvíle, než chůva jeho dvacetiměsíčního synka objevila, že postýlka je prázdná. Okenice v pokoji zůstaly vylomené, na podlaze byly známky blátivých šlápot a na parapetu ležel dopis. Únosce požadoval výkupné ve výši 50 tisíc dolarů. Místo podpisu na něm byly dva spojené modré kruhy a červený bod, mnoho pravopisných chyb i germanismů přitom naznačovalo, že autorem je asi německý přistěhovalec. Lindberghovi zavolali policii, která našla v zahradě žebřík s jednou zlomenou příčkou.
Americká veřejnost byla od rána druhého dne v šoku. Uznávaný novinář Henry Louis Mancken označil únos za „největší příběh od doby Ježíšova zmrtvýchvstání“, pomoc v hledání pachatele nabídl i vězněný mafián Al Capone a na policejních stanicích se hromadily tisíce svědectví. Fotografie uneseného chlapce se poté stala první fotografií použitou v televizi při pátrání. Podezření ale padlo i na členy Lindberghovy domácnosti. Podle jistých indicií totiž musel někdo dát únoscům tip, rodina totiž obvykle trávila na venkově pouze víkendy, tentokrát se ale zdržela déle, protože malý Charles byl nemocný. Služebná Violette Sharpová nejprve tvrdila, že v kritické době byla v kině, pak svou výpověď změnila a řekla, že měla schůzku. Než mohla být předvolána k dalšímu výslechu, spáchala sebevraždu.
Únosce sebral peníze a dítě se stejně našlo mrtvé
Lindbergh v následujících dnech obdržel tři dopisy od údajného únosce s žádanými pokyny. Rozhodující schůzka se odehrála u hřbitova svatého Raymonda v Bronxu, kde dostal únosce to, co žádal, celkem 50 tisíc dolarů. Dítě mělo být dle jeho slov uloženo na lodi Nellie u pobřeží Massachusetts. Žádná loď se zde ale nenašla. Více než dva měsíce po únosu bylo tělíčko chlapce objeveno asi sedm kilometrů od Lindberghova domu. Patolog konstatoval, že příčinou smrti byla proražená lebeční kost. Únosce zřejmě dítě zabil, když si uvědomil, jakému riziku se vystavuje.
Američtí zákonodárci v reakci na tuto událost rychle přijali nový zákon, podle něhož se únos považuje za federální zločin. Tragédii prožíval celý svět, spisovatelka Agatha Christie téma dokonce využila pro slavnou detektivku Vražda v Orient-expresu. Policie nakonec únosce dopadla, šlo o tesaře německého původu Bruna Richarda Hauptmanna. Ihned na něj uvalili vazbu. Policisté zjistili, že ode dne, kdy bylo zaplaceno výkupné, přestal Hauptmann chodit do práce. Navíc osm grafologů nezávisle na sobě potvrdilo, že napsal všechny tři vyděračské dopisy. Dne 13. února 1935 byl Hauptmann odsouzen k trestu smrti na elektrickém křesle, do samého konce ale prohlašoval, že je nevinen.