Ačkoli se již řadu let marně snaží dostat do Poslanecké sněmovny či Senátu, patří zejména díky své mediální minulosti mezi výrazné tváře českého politického života. Dnes sedmačtyřicetiletá Jana Bobošíková, předsedkyně hnutí Suverenita, deklarovala svůj zájem kandidovat v přímé volbě na prezidentku České republiky již na ustavujícím sjezdu své strany loni v červnu, opakovaně ho potvrdila začátkem února. Co voličům nabídne?
Bobošíková: Budu železná Jana proti agentům Bruselu
Mezi dosud známými zájemci o post prezidenta republiky je Jana Bobošíková jedinou osobností, která už má s volbou hlavy státu osobní zkušenost; v roce 2008 kandidovala za KSČM ve druhém kole nepřímé volby proti Václavu Klausovi a Janu Švejnarovi. Ve volbě ovšem neuspěla a sama ji dnes vysvětluje jako snahu ubrat hlasy Švejnarovi, a podpořit tak Václava Klause.
Tentokrát chce vstoupit do prezidentského klání jako kandidátka Suverenity. Sama uvádí, že jí to ostatně nařizují stranické stanovy přijaté na zakládajícím sjezdu. „Takže já nedělám teď nic jiného, než že naplňuji usnesení Suverenity,“ říká. Zároveň připouští, že jí v případě neúspěchu prezidentská kampaň poslouží také ke zviditelnění před sněmovními volbami, jež by se v řádném termínu měly konat v roce 2014. „Dělám to i proto, abych se dostala do Parlamentu. Když neuspěju v Parlamentu, půjdu do dalších voleb, pak budou další volby, pak další… dokud mě to bude bavit,“ uvedla v rozhovoru pro časopis Týden.
Do kampaně před prezidentskou volbou nechce Bobošíková investovat víc než dva miliony korun. Financovat ji chce z peněz Suverenity, z dobrovolných příspěvků od názorově spřízněných podporovatelů a také z vlastní peněženky; v profesním životě se podílí na chodu manželovy společnosti BCM Group, která je mj. největším dodavatel nápojových sklenic ve střední Evropě.
Železná Jana v Klausových stopách
Přestože Bobošíková odmítá pravolevé dělení politického spektra, profiluje se jako jasně pravicový kandidát. V anketě Lidových novin se označila za „železnou Janu“, a zřetelně tak odkázala na toryovskou ministerskou předsedkyni Margaret Thatcherovou, jež ve své době proslula ostrým postupem proti odborům a rozsáhlou privatizací státních podniků. Thatcherová je ostatně ikonou i pro Václava Klause, s nímž Bobošíková názorově souzní a kterému opakovaně vyjádřila svou podporu.
Jako prezidentka hodlá bránit státní suverenitu, jež je podle ní ohrožena zejména nadnárodními institucemi typu Evropské unie. Hlásí se ke křesťanským kořenům české i evropské historie, odmítá multikulturalismus, kritizovala také šíření islámu a chabý boj proti nelegálnímu přistěhovalectví. Ostře vystupovala proti Lisabonské smlouvě, která podle ní hrozí prolomit Benešovy dekrety.
Politické postoje Jany Bobošíkové proto mnohdy dosahují populistického, národoveckého charakteru, což potvrzují i někteří komentátoři. „Chce bránit mýtický koncept rodiny a staví se s podezřením a s obavami k jiným etnikům a kulturám. Posedlost rozkladem a tendence vysvětlovat národní úpadek jako důsledek externích faktorů či agentů je typická pro repertoár Bobošíkové,“ uvedl komentátor Fabiano Golgo.
V případě, že by Bobošíková v pracovně Pražského hradu nakonec usedla, chce co nejvíce zasáhnout do vlastního politického procesu, a zcela využít prezidentské právo účastnit se schůzí sněmovny, Senátu i vlády: „Vím, že já bych na vládě a v Parlamentu tedy dost prudila,“ připustila.
Čína? Tady mají ekonomické zájmy přednost před svobodou
Jako prezidentka se chce Bobošíková v hospodářské oblasti zasadit především o rozvoj obchodních vazeb v zahraničí. „Velmi bych se snažila, obzvlášť za současné ekonomické situace, využít pravomocí prezidenta při ekonomické diplomacii. Já nevidím jediný důvod, proč zvát dalajlámu a proč za současného velmi tvrdého ekonomického soupeření stavět ideové bariéry rozvoji byznysu,“ uvedla s tím, že v konkrétním případě Číny by u ní „měly přednost ekonomické zájmy České republiky před svobodou.“
Co se týče současné hospodářské krize, útočí Bobošíková především na politické, ekonomické a podnikatelské elity. Ty podle ní v uplynulých dvaceti letech vnutily představu, že žít na dluh je normální, stejně jako je normální mít deficit státního rozpočtu. Konkrétní představu, jak proti krizi bojovat, ovšem zatím Bobošíková nepředložila. Ve volebním programu Suverenity, který můžeme považovat za názorově odpovídající jejím postojům, hovoří pouze v obecné rovině o potřebě redukovat státní správu a podporovat vědu a výzkum.
Budu chránit národní zájmy proti agentům Bruselu, říká Bobošíková
Hlavním politickým tématem Jany Bobošíkové je Evropská unie a zejména její tvrdá kritika. Někdejší poslankyně Evropského parlamentu dnes patří mezi nejhlasitější odpůrce evropské integrace a Brusel neváhá srovnávat s Moskvou v časech Sovětského svazu: „Říkal-li někdo o RVHP, že to byl pokrytecký spolek, tak Brusel je pokrytectví na druhou,“ mluví o svých zkušenostech europoslankyně.
Politička, která proslula tím, že jako jedna z mála pečlivě prostudovala kontroverzní Lisabonskou smlouvu, tak na euroskepsích z části staví svou kampaň. Podle vlastního vyjádření pro LN je odpor k evropským institucím dokonce jeden z hlavních důvodů její kandidatury: „V roli hlavy státu budu chránit a prosazovat národní zájmy a zájmy občanů proti všem cizákům a agentům Bruselu, proti kterým ostatně i kandiduji.“
Současný stav evropské sedmadvacítky Bobošíková označuje za „chaos s totalitními tendencemi“. Jednoznačně odmítá cestu k federalizaci celého společenství a delegování národních pravomocí na unijní instituce, neboť v tom spatřuje ohrožení české svrchovanosti. „Doposud se vyrovnáváme s důsledky čtyřicetiletého mocenského diktátu Moskvy a nyní se po nás žádá, abychom svou suverenitu odevzdali dobrovolně do Bruselu,“ varovala politička. Za jeden ze svých hlavních politických cílů pak označuje vyvázání České republiky z povinnosti přijmout euro.
V otázce EU také razantně vystupuje proti dosavadní podobě české diplomacie. „V bruselských strukturách jsem strávila pět let. A zjistila jsem tam, že jde o jediné. Musíte si umět stoupnout a říct: 'Já jsem tady za Českou republiku, a ta s tím nesouhlasí',“ upozornila s tím, že Nečasův kabinet toho prý není schopen - premiéra označila za politického zbabělce, který si nestojí za svými slovy, a o šéfovi české diplomacie Karlu Schwarzenbergovi, jenž je také jejím protikandidátem v prezidentské volbě, se vyjádřila jako o cizákovi a eurohujerovi.
Výroky, které stojí za pozornost:
- „Měla jsem jistou politickou zkušenost a znali mé názory. Sami říkali, že nejsem levicový kandidát, ale věděli, že se shodneme na jaderné energetice a obraně národních zájmů… Udělala bych to znovu. Vím, že pro určitou skupinu lidí to bude vždycky červený hadr, pro určitou skupinu intelektuálů vítaný bič,“ říká o své někdejší kandidatuře na prezidentku republiky za KSČM v rozhovoru pro Právo.
- „Lisabonská smlouva umožňuje nadvládu velkých zemí nad malými, umožňuje zásahy cizích bezpečnostních složek na českém území. Úředníci můžou rozhodnout o návratu Česka do protektorátních hranic,“ varovala v roce 2009 před „lisabonem“, který podle ní ohrožuje majetkové jistoty občanů ČR ze strany potomků nacistických kolaborantů.
- „Chci být prezidentka naší země - odhodlaná vlastenka, Češka, železná Jana, která se hned jen tak něčeho nezalekne, důstojná nástupkyně prezidentů Havla a Klause. Budu se snažit o obnovení rovnosti občanů před zákonem, postavím se proti šikaně typu ACTA, proti pozitivní diskriminaci menšin i proti multikulturalismu,“ odpověděla počátkem roku na otázku, jak by se zhostila prezidentského úřadu.
- „Česká republika opustila občanský princip. Občanský princip spočívá v tom, že všichni občané České republiky mají stejná práva, ale i stejné povinnosti. Pozitivní diskriminaci považuji za jeden z hybatelů toho negativního procesu, který v poslední době přerůstá hlavu lidem na Šluknovsku. Stát také rezignoval na vymáhání povinností po těchto lidech. Pokud stát nebude uznávat stejná práva stejné povinnosti pro všechny a nebude povinnosti vymáhat, tak nepomohou žádné rady pro lidská práva, žádné miliardy do těchto oblastí,“ podotkla Bobošíková k nedávným sociálním nepokojům na Šluknovsku.
Jana Bobošíková (nar. 29. srpna 1964) vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Působila jako novinářka, v době takzvané krize v České televizi byla od prosince 2000 do února 2001 ředitelkou zpravodajství ČT. Do roku 2004 moderovala na TV Nova politickou diskusi Sedmička. V období 2004 až 2009 byla nezařazenou poslankyní v Evropském parlamentu (na kandidátce hnutí Nezávislí). V roce 2006 založila stranu Politika 21 a stala se její předsedkyní. V únoru 2008 byla kandidátkou KSČM v prezidentských volbách.
V roce 2010 vedla ve sněmovních volbách uskupení Suverenita - blok Jany Bobošíkové, strana zdravého rozumu, které získalo 3,67 procenta hlasů. V říjnu téhož roku neúspěšně kandidovala do Senátu na Praze 10. Loni v březnu kandidovala v doplňovacích senátních volbách v Kladně, opět bez úspěchu. Opakovaně usilovala o post generální ředitelky ČT.