Marseille - Výzkum ve francouzském Marseille ukazuje, že paviáni dokážou rozpoznat slova, i když nemají vlastní jazyk. Tedy alespoň ne jazyk v lidském slova smyslu. Výsledky pokusů publikoval nedávno časopis Science. Pokusní paviáni poznají, který shluk hlásek je slovo a co slovo není. Trefují se průměrně ve třech případech ze čtyř, ale někteří přeborníci mají na kontě i 90procentní úspěšnost.
Paviáni dokážou poznat slovo
Jonathan Grainger, ředitel Výzkumné laboratoře pro kognitivní psychologii z Univerzity v Provence vysvětluje: „Při každém pokusu ukážeme opici skupinu čtyř písmen. Paviáni jsou vycvičeni tak, že nejdříve sáhnou na písmena samotná, aby nám dali najevo, že se chystají ke zkoušce a že máme být ve střehu.“ Hru umístili vědci přímo do výběhu paviánů do dvou přívěsů vzdálených od běžně obývaného prostoru asi 30 metrů, uvnitř jsou dotykové obrazovky. Ve speciálních boxech instalovali celkem devět dotykových obrazovek.
„Když se opice písmen dotkne, tak nápis zmizí a na obrazovce v dolní části zůstanou dva symboly. Vpravo je kolečko. To znamená, že písmena byla seřazena správně, tedy že pro nás tvoří slovo. Když chce dát pavián najevo, že hlásky nebyly ve správném pořadí, stiskne křížek,“ vysvětluje Grainger.
Skupinu šesti opic trénovali vědci měsíc a půl. Výsledky byly pozoruhodné. Zvířata uspěla výrazně častěji, než v polovině případů, což znamená, že nešlo o pouhou náhodnou volbu. K motivaci jim přitom pomáhala důležitá věc, při každé správné odpovědi se z hracího automatu za odměnu vysypalo zrní.
Chytrý jako pavián (zdroj: ČT24)
„Když jsme jim poprvé ukázali úplně nové slovo, které nikdy předtím neviděli, předpokládali jsme, že si vyberou variantu ´křížek´, tedy že hlásky nejsou správně. Jenže oni volili ve většině případů správnou variantu, tedy kolečko. Jednoznačně z toho usuzujeme, že se naučili rozeznávat, které hlásky za sebou následují častěji a u kterých je to výjimečné,“ myslí si Grainger.
U anglických slov, která vědci zvolili, je třeba spojení písmen „sl“ nebo „dr“ daleko běžnější než „dl“ a „sr“. Paviáni si tedy dokázali rychle osvojit a použít tohle statistické pravidlo. Podle vědců ale zatím nejde o regulérní čtení - spíše o jeho úplně první krok, který se nazývá ortografické zpracování. Jde o rozlišení jednotlivých písmen a o jejich postavení v rámci slova.
Pro neurovědecké obory jsou podobné experimenty důležitým kouskem skládačky při odhalování toho, jak se lidstvo naučilo číst. První čtenáři žili asi před pěti tisíci lety na Středním východě. Odtud se však čtení rozšířilo po tehdejším světě tak rychle, že není možné, aby za ním stála evoluční genetická změna nebo vývoj mozkových schopností. Podle vědců tak umění číst vycházelo z už existujících nervových struktur.