Paříž - Francouzský cyklista Eric Barone chce překonat svůj rychlostní rekord 222 kilometrů v hodině. Za sebou toho už má přitom hodně, sjel už nejvyšší horu Japonska Fudži, vulkán Kīlauea na Havaji nebo italskou Etnu. Navíc je držitelem rychlostních rekordů na sněhu i štěrku. Pro zdolání rychlostní hranice, kterou sám stanovil, podle něj bude nejdůležitější otázka aerodynamiky.
Francouzský cyklista chce jet rychlostí vyšší než 222 km/hod
„Cílem je hlavně uspokojit touhu, touhu znova nasednout na kolo a jet co nejrychleji,“ vysvětluje Eric Barone. Právě teď se cyklista připravuje na zlepšení svého vlastního rekordu při sjezdu na sněhu. Ve známém francouzském středisku Les Arcs tak musí jet rychleji než 222 kilometrů v hodině. Jeho tým proto ve Švýcarsku ladí poslední detaily. Větrný tunel simuluje 76 procent sklonu svahu, na kterém Barone pojede. Technici na základě údajů vypočítávají plochu, kterou čelně rozráží vzduch.
Pro překonání rekordu je nejdůležitější aerodynamika
Součinitel odporu vyjadřuje závislost odporu prostředí na tvaru tělesa. Jinými slovy jde o tření, které jeho tělo během rychlé jízdy vyvolá. Aerodynamika je totiž pro pokus o překonání rekordu klíčová. Kromě speciálně upraveného kola má Barone i na míru vyrobené vycpávky z pěnové hmoty, které obtékání vzduchu zjednodušují. Kryje je těsný trikot složený ze dvou vrstev. Jednou je Mylar, oboustranně pokovená pevná polyesterová fólie, která má v případě pádu tělo maximálně ochránit.
Eric Barone:
„Líbí se mi i ta filosofie, říkám tím lidem, že i po padesátce můžou být stále odvážní. Důležitá je vášeň, která je žene kupředu. Letos mi bude 52, ale když ta čísla obrátím, je to 25. A na tenhle věk se i já sám cítím.“
Helma je ručně vyrobena, tvoří ji odlitek ze sklolaminátu zesíleného kevlarem. Ten dokáže krýt i ramena a je dokonale aerodynamický. Její spodní vrstva má zajistit maximální bezpečí. Helma už jednou cyklistovi zachránila život. Před deseti lety, kdy stanovil rekord na svahu nikaragujské sopky Cerro Negro, naměřila mu čidla na kole rychlost 172 kilometrů v hodině. V té chvíli se speciálně vyrobené kolo rozpadlo. Z hrozivě vypadajícího pádu ale nakonec vyvázl jen se zlomeninami. Tenkrát si myslel, že bude muset kariéru extrémního cyklisty pověsit na hřebík. V jednapadesáti letech ale nasedl na kolo znovu, jezdit chce už ale jen na sněhu.
Stejné rekordy jako Barone, tedy na sněhu a štěrku, drží i Rakušan Marcus Stöckl. Rozdíl je v tom, že on jezdí na kole sériové výroby. Stokilovému a téměř dvoumetrovému závodníkovi se přezdívá Herkules. Na sněhu jel 210,4 a na štěrku 164,95 kilometrů v hodině.
Cyklista Eric Barone (zdroj: ČT24)