Paříž - Od Françoise Hollanda se očekává v první řadě změna strategie boje proti krizi. Týká se to především politiky zaměřené pouze na rozpočtové škrty. V reakci na vítězství francouzského socialisty to dnes uvedl zahraniční tisk. Změny evidentně nastanou i ve francouzsko-německých vztazích. Hollande se může více vymezovat vůči politice německé kancléřky Angely Merkelové. „Není na Německu rozhodovat o zbytku Evropy,“ prohlásil Hollande, který slibuje, že nasměruje Evropu opět k růstu. Píše o tom CNN. „Nejsme jen tak ledajaká země, můžeme tuto situaci změnit,“ dodal Hollande. Po dvojici „Merkozy“ tak nyní povede Evropu duo „Merklande“. Partnerství německé kancléřky Angely Merkelové a Hollanda může prý ale fungovat lépe než s Nicolasem Sarkozym.
Tisk: Po éře dua „Merkozy“ přichází „Merklande“… a může být líp
Evropu evidentně čekají změny
Zvolení Hollanda je pro Merkelovou velkou ranou také podle německého tisku. „Je to pro Merkelovou velmi nepříjemné. Ani ne tím, že by Hollande ohrožoval záchranu eura. Ale proto, že jeho žádost doplnit fiskální pakt růstovými opatřeními se dotýká svrchovanosti kancléřky v Evropě,“ uvedl například Financial Times Deutschland. Hollande opravdu požaduje, aby se obnovila jednání o paktu, který schválilo sedmnáct zemí eurozóny a který zavádí přísné limity utrácení. Merkelová o tom ale nechce ani slyšet, píše na svých stránkách britské BBC.
Sarkozy se v předvolební kampani snažil své spojenectví s Merkelovou posunout do pozadí, velké množství voličů totiž na dvojici „Merkozy“ pohlíželo se značnou nelibostí. Nebylo mu to ale moc platné. Merkelová dávala najevo, že Sarkozyho v jeho znovuzvolení podporuje, a to i přes vzrůstající protiimigrantské a protekcionistické nálady, které se v Sarkozyho táboře objevovaly čím dál víc, upozorňuje CNN.
Merkelová už dala najevo, že Hollande nemůže fiskální pakt zrušit. „Německo je ale natolik chytré, aby přizpůsobilo svůj postoj nové politické konstelaci ve Francii,“ řekl François Etienne z francouzského centra na Svobodné univerzitě v Berlíně. „Němci nejsou zvyklí improvizovat,“ dodal.
Hollande už dříve prohlásil, že pokud se stane prezidentem, jeho první zahraniční cesta povede právě do Německa. Nepodceňuje tedy důležitost francouzsko-německého spojenectví. Navíc má nový prezident s kancléřkou i podobný temperament. „Je to pragmatický člověk, ochotný ke kompromisu, který chápe nutnost rozpočtové kázně. Bude navíc pod obrovským tlakem trhu,“ konstatoval Claire Demesmay, francouzský expert z Německé rady pro zahraniční vztahy. Podle Demesmaye bude i Hollande muset začít šetřit a prosazovat reformy, píše CNN.
Nové francouzsko-německé spojenectví může přinést lepší budoucnost
Některé deníky soudí, že partnerství Hollande-Merkelová bude fungovat lépe než její spolupráce s Nicolasem Sarkozym. „'Merklande' má dobrou šanci, že evropské výzvy zvládne,“ domnívá se například Süddeutsche Zeitung, podle něhož může být levicový francouzský prezident lepším partnerem pro konzervativní kancléřku než jeho pravicový předchůdce, „který začal šetřit, až když se Francie dívala na dno a spíše než o silnou Evropu mu šlo o silnou vlast“. Také Frankfurter Rundschau očekává, že se „Merkoland“ stane „novým hvězdným párem Evropy“.
„Hollande triumfuje vůči úsporné politice (Nicolase) Sarkozyho,“ píše britský The Times. The Independent soudí, že Hollandovo vítězství oznamuje změnu ve způsobu, jakým se Evropa popere s dluhovou krizí a jakým bude Francie postupovat ve světě.
Pro The Guardian jde o konec pravičáctví a xenofobie v evropské politice. „Hollande je muž, který slibuje změnit dědictví (německé kancléřky) Angely Merkelové a přijmout jinou strategii v boji proti krizi a za stabilizaci eura,“ napsal portugalský ekonomický deník Jornal de Negocios. Podle něj je Hollande v Německu málo žádanou osobou.
„Paříž se mění a Evropa se mění. V Evropě se toho asi změní hodně,“ reagoval na Hollandovo zvolení italský deník Corriere della Sera. Podle italského ekonomického listu Il Sole 24 Ore ale změny v podání umírněného Hollanda nebudou mít dramatický průběh.
„Příchod Hollanda otevírá novou etapu evropské politiky,“ tvrdí španělský deník El Periódico. Podobně zhodnotila situaci řada dalších evropských listů, například švédský Svenska Dagbladet. Australský tisk zdůraznil, že Evropa se nyní bude snažit zmírnit dopady úspor. Místní list Financial Review ale zdůraznil, že vítězství francouzského socialisty znepokojuje finanční trhy.
Čína se na Hollanda netěší
Japonská tisková agentura Džidži se domnívá, že Hollandův úspěch, stejně jako úspěch oponentů vůči škrtům v Řecku, znamená pro EU vážné varování. „Po těchto přísných soudech voličů bude EU muset nevyhnutelně přehodnotit své nasměrování,“ uvedla agentura. Komentáře čínského tisku a místních analytiků předpokládají, že Hollande jakožto levicový představitel bude asi vůči Pekingu více zdůrazňovat otázku lidských práv, což neprospěje francouzsko-čínským vztahům.
Ruský list Kommersant již dříve uvedl, že Rusko při vítězství Hollanda „nic neztratí, ale sotva něco získá“. Hospodářská spolupráce s Francií podle Kommersantu přinejmenším zůstane na stávající úrovni, zatímco v politice Hollande na rozdíl od Sarkozyho nebude sám usilovat o „privilegované partnerství“ s Ruskem, ale přenechá takové iniciativy Moskvě.
Krugman pro New York Times: Zvolení Hollandea zvyšuje šanci na přežití eura
Zvolení Hollandea francouzským prezidentem podle amerického ekonoma Paula Krugmana zvyšuje šance na přežití eura a evropského projektu. Jde totiž o konec osy Paříž - Berlín, která v Evropě prosazovala politiku rozpočtových škrtů. Tato strategie nikdy nefungovala, a je proto čas na ni zapomenout, napsal nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2008 v komentáři pro americký deník The New York Times. Krugman rozpočtové škrty v současné situaci Evropy kritizuje dlouhodobě, vlády by podle něj místo úspor naopak měly podporovat hospodářský růst. „Výdajové škrty v upadající ekonomii prostě úpadek jenom prohlubují,“ uvedl Krugman. Ukazuje se podle něj navíc, že bolest z rozpočtových úspor nepřináší žádné, či jen malé zisky. Alternativou rozpočtových úspor by mohl být rozpad eurozóny. Pokud by se předlužené země vrátily zpět k vlastním měnám, mohly by díky devaluaci rychle začít být konkurenceschopné a posílit vývoz. Podle Krugmana nicméně existuje i jiná cesta než zánik eurozóny, například růst poháněný inflací.