Komorowski a Janukovyč otevřeli památník polských vojáků

Bykivňa - Památník obětem totalitního bolševického režimu dnes v obci Bykivňa u Kyjeva slavnostně otevřeli prezidenti Ukrajiny a Polska Viktor Janukovyč a Bronislaw Komorowski. Areál byl vybudován v místě masových hrobů, do nichž sovětská tajná policie ve 30. a 40. letech minulého století uložila těla zastřelených. „Památník je další připomínkou tragické stránky dějin, kterou nemáme právo zapomenout,“ řekl v projevu Janukovyč. „Zde, v Bykivně, pociťujeme spojitost polské a ukrajinské historie, našich osudů. Společně odhalujeme a společně si připomínáme nejbolestnější stránky našich národních dějin,“ prohlásil při otevření památníku Komorowski.

Podle historika Mečislava Boráka se dá masakr v ukrajinské Bykivni přirovnat k událostem v Katyni, kde zahynulo 4,5 tisíce polských vojáků. Podobných míst je v Polsku více, až později se zjistilo, že vraždění polských elit probíhalo i na Ukrajině.

Na místě největšího ukrajinského masakru v Bykivni nedaleko od Kyjeva teď vzniká hřbitov polských obětí. Mezi nimi nebyli jen polští vojáci, ale i lidé pracující v administrativě a představitelé místní inteligence. Na rozdíl od Katyně na Ukrajině byli zavraždění přivezeni z různých vězení po celé Ukrajině, proto neexistují přesné záznamy a o počtech obětí se dlouho jen spekulovalo. V Bykivni přitom nejsou pohřbeny jen oběti událostí na jaře 1940, k popravám tu docházelo už v letech 1937 až 1938.

Rozhovor s historikem Mečislavem Borákem (zdroj: ČT24)

Návštěvě Komorowského na Ukrajině předcházel skandál, do jehož středu se dostala fotografická výstava Touch Faith (Dotkni se víry) v západoukrajinském Lvově. Na výstavě byly k vidění snímky figurantů, kteří pózovali na hrobech polských vojáků na místním vojenském hřbitově. Nákladem polské vlády tam byly před časem obnoveny hroby Poláků, kteří padli po první světové válce při obraně Lvova před ukrajinskými a později sovětskými jednotkami. Na žádost polského konzulátu ve Lvově místní radnice výstavu těsně před návštěvou Komorowského zavřela. Autoři fotografií krok označili za klasický příklad nepochopení moderního umění.

Zveřejněním bykivnijského masakru se začali v šedesátých letech zabývat ukrajinští disidenti, ukrajinská vláda jim ovšem nevěnovala pozornost. V sedmdesátých letech na místě pohřebiště mělo být dokonce postaveno autobusové nádraží, o deset let později dokonce stanice metra. Ostatky polských vojáků v té době sice nalezeny byly, jejich zabití bylo ale připisováno Němcům. Že jde o oběti politických represí z třicátých a čtyřicátých let potvrdila až vládní komise na počátku 90. let. V roce 1995 na místě hrobů vznikl první memoriální komplex, který se o šest let později stal státní památkovou rezervací.

Když loni v listopadu navštívil Kyjev prezident Komorowski, bylo dosaženo dohody o rozšíření památníku a vložení uren s půdou trestních bolševických táborů, v nichž umíraly i tisíce Poláků. V Bykivně tak jsou uloženy urny s půdou z ukrajinského Starobelska, z ruské Katyně u Smolenska nebo z pracovního tábora Pjatychatky u Charkova.

Stejně jako v ostatních místech i v Bykivni byly zavražděni lidé pocházející z území dnešní České republiky. Těch tu bylo kolem 50, což je víc než třeba v Katyni, hlavně mezi oběťmi z třicátých let. Většina českých obětí pocházela z české menšiny. Například ve Volyni, která byla v meziválečném období rozdělená mezi Polsko a Sovětský svaz, žilo v každé polovině dvacet až třicet tisíc Čechů, kteří se tam dostali jako chmelaři, pekaři, technici, učitelé, ale i hudebníci.