Moskva - Federální služba ochrany (FSO), která se v Rusku stará o bezpečnost nejvyšších činitelů, oficiálně páteční útok na českého prezidenta Václava Klause nekomentuje, ruská státní média se však Klausovým tělesným strážcům vysmála slovy televizního Prvního kanálu „imitace atentátu zabila reputaci prezidentovy ochranky“.
Rusové nechápou útok na Klause: Tohle by se u nás nestalo
„Naše služba se může chlubit, že za celou dobu její existence ani jediný z vedoucích představitelů nezahynul,“ tvrdí pracovníci FSO. Že by se podobný útok, ke kterému došlo v Chrastavě, mohl odehrát během hlídkování agentů FSO, je prý vyloučeno.
Zmařené atentáty jsou v Rusku předvolebním tématem
V Rusku informace o ochraně prvního muže státu a jeho rodiny patří ke státním tajemstvím. Výjimkou jsou jen zprávy o chystaných a zmařených atentátech, které se zpravidla vynořují před volbami, a jsou proto provázeny pochybnostmi z tábora opozice. Součástí prezidentovy ochrany je prý i přísně tajná správa psychologické bezpečnosti, která má za úkol odhalovat atentáty v předstihu.
Naposledy, týden před březnovými prezidentskými volbami, se Prvnímu kanálu podařilo „vyzpovídat“ islamisty, kteří se prý chystali Putina zavraždit, než je v Oděse ve spolupráci s ruskými kolegy dopadla ukrajinská tajná služba. Případ dosud není uzavřen; jeho závažnost má zřejmě zvyšovat okolnost, že jeden ze spiklenců už byl stíhán za nepovedený atentát na čečenského vůdce Ramzana Kadyrova. Před čtyřmi lety, rovněž před volbami, ruská ochranka zatkla v blízkosti Kremlu muže s odstřelovačskou puškou. Ještě dříve byl prý zmařen atentát na Putina v Teheránu, pokud ovšem nešlo o falešný poplach, neboť Íránci nakonec podezřelé propustili.
Dmitrij Medvěděv a Vladimir Putin
Instituce novodobé ruské ochranné služby se zrodila doslova z krve zavražděného cara Alexandra II. před více než 130 lety. Bezprostřední předchůdkyní nynější FSO byla někdejší 9. správa tajné policie (KGB). Součástí FSO je nejen prezidentova ochranka, ale i speciální spojařská služba, prezidentský pluk a prezidentský orchestr, jakož i „garáž zvláštního určení“. Služba má i vlastní akademii.
Při otevření nového mostu v Chrastavě vypálil v pátek na prezidenta několikrát z bezprostřední blízkosti do pravého boku a paže šestadvacetiletý muž. Ochranka jen nečinně přihlížela. Jak se ukázalo, střílel z plastové pistole na airsoft. Policie muže obvinila z výtržnictví, za což mu hrozí až dva roky vězení.
V Německu mají ochránci práce víc než dost
Podobnou pozornost k práci ochránců ústavních činitelů jako chrastavský incident připoutal v Německu před osmi lety pohlavek tehdejšímu kancléři Gerhardu Schöderovi. Německý tisk však neřešil selhání jeho tělesných strážců, kteří útočníka okamžitě zpacifikovali, ale ptal se, zda je možné zajistit politikům absolutní bezpečnost. Odborníci to označili za nemožné, což na vlastní kůži v minulosti poznali i další němečtí státníci.
Schrödera udeřil v květnu 2004 na volebním shromáždění německých sociálních demokratů (SPD) v Mannheimu Jens Ammoser. Tehdy dvaapadesátiletý nezaměstnaný učitel svůj čin zdůvodnil naštváním z reforem, které prováděla vláda SPD a Zelených. Dostal za něj čtyřměsíční podmíněný trest. Schröder vyvázl z celého incidentu nezraněn a kabinet nepovažoval za nutné měnit koncept ochrany nejvyšších představitelů země.
Rumunský přistěhovalec stihl napadnout tři prezidenty
Útoky nespokojenců se v Německu nevyhýbají ani prezidentům. Christian Wulff a Horst Köhler byli zasaženi vajíčky, Johannes Rau dostal papíry. Ve všech případech byla útočníkem tatáž osoba, jistý rumunský přistěhovalec, který si na prezidentech ventiloval své naštvání na německé úřady. Potrestán za to byl veřejně prospěšnými pracemi; za pošpinění Wulffova zevnějšku, kterému nezabránil ani bodyguard nastaveným tělem, musel zaplatit pokutu 600 eur.
GALERIE
Helmut Kohl zdroj: Getty Images
Stejnou zkušenost má za sebou i bývalý německý kancléř Helmut Kohl, který byl v roce 1991 ve východoněmeckém Halle zasypán vejci, rajčaty a sáčky s barvou. Jeho ochranka tehdy měla nejvíc práce se samotným „kancléřem-sjednotitelem“, který si to chtěl jít s útočníky vyřídit sám.
Schäuble po útoku ochrnul
Jediné skutečné atentáty na politiky zažilo Německo v nedávné historii v roce 1990. V dubnu psychicky nemocná žena pobodala tehdejšího volebního lídra SPD Oskara Lafontainea, který útok přežil bez následků. Ty má naopak dodnes tehdejší ministr vnitra Wolfgang Schäuble, kterého v říjnu postřelil duševně nemocný muž. Současný ministr financí je od té doby upoután na invalidní vozík.
Nejpřísněji střeženou osobou v Německu je tradičně šéf vlády, dnes tedy kancléřka Angela Merkelová. Její předchůdce Schröder měl podle tisku až 20 tělesných strážců. Do takzvaného stupně ohrožení I spadá také prezident Joachim Gauck, který má podle médií stále v patách čtveřici ochránců.
Wolfgang Schäuble
Zkušenosti s útokem na prezidenta na Slovensku nemají
Slovenský prezident je jediným politikem v zemi pod Tatrami, kterému policie zajišťuje doživotní ochranu. Za dvacet let od vzniku samostatného Slovenska ochranka nezaznamenala žádný útok na hlavu státu. Známy nejsou ani případy, že by někdo napadl předního politika podobným způsobem, jak to střelbou z plastové pistole na českého prezidenta Václava Klause udělal v Chrastavě šestadvacetiletý muž. Slovenským bodyguardům někdy komplikují práci samy chráněné osoby.
Ještě v 90. letech v období československé federace se v Bratislavě stal terčem slovenských nacionalistů tehdejší prezident Václav Havel, na kterého demonstranti házeli vajíčka.
Bezpečnost vybraných politiků, funkcionářů, zahraničních návštěv nebo budov zajišťuje na Slovensku zvláštní úřad, který je součástí policie a podléhá ministrovi vnitra. Kromě hlavy státu je podle rozhodnutí vlády nepřetržitě chráněn premiér, šéf parlamentu, předsedkyně ústavního soudu, jakož i ministři vnitra, obrany a spravedlnosti.
Ivan Gašparovič a Václav Klaus
Ačkoli slovenská ochranka nebezpečné útoky na chráněné osoby za poslední léta nezaznamenala, „krušné“ chvíle jí čas od času dokážou připravit samotní politici. Postaral se o to například někdejší prezident Rudolf Schuster, který pravidelně cestoval z Bratislavy na východní Slovensko vlakem. Ochranka expremiéra Mikuláše Dzurindy si zase vylepšovala svou kondici, když Dzurinda trénoval nebo závodil v maratonském běhu.
Údaj o počtu policistů, kteří slovenského prezidenta chrání, je tajný. Členy slovenské ochranky lze v davu rozlišit nejen podle tmavých brýlí, sluchátek a pravidelného hlášení do mikrofonu vysílačky ukrytého v rukávu oděvu, ale také podle odznaku na saku.