Svět 2012: Titanic se potápí i po sto letech

• Lukáš Strašík

27. 12. 201227. 12. 2012, 06:00|Zdroj: ČT24

Costa Concordia ztroskotala v roce, kdy si svět připomněl 100. výročí zkázy Titaniku

Zdroj: ČT24

Praha - Rok, kdy si svět připomněl 100 let od potopení Titanicu, nemohl začít příznačněji než italským déja vu u ostrova Giglio, kde kapitán Schettino položil svou dokonce ještě o něco větší loď Costa Concordia na bok. Vrak, který kapitán oproti tradici opustil mezi prvními a v němž našlo smrt 32 lidí, tam leží už tak dlouho, že se dokonce dostal i na Google mapy.

Američané znovu vsadili na modrou

Na jméno nového nejmocnějšího muže planety jsme museli čekat až do listopadu. Američané nic neponechali náhodě a místo experimentů s republikánem Mittem Romneyem, který stihl nadělat dost přehmatů na to, aby se tím vyplnila zábavná celovečerní show, vsadili na další čtyři roky na modrou demokratickou jistotu. Baracku Obamovi možná pomohl i hurikán Sandy, který se přehnal přes Karibik a východní pobřeží USA: Nenapáchal tolik škod jako kdysi Katrina, a navíc ukázal Obamu jako spolehlivého lídra, který sklidil uznání i od svých politických oponentů. Časopis Time ho také již podruhé jmenoval osobností roku.

Novou hlavu státu si zvolili i Němci poté, co si kvůli někdejším aférám narychlo balil v zámku Bellevue kufry Christian Wulff. S Joachimem Gauckem mají naši západní sousedé v čele země skutečnou osobnost, která pronásledovala někdejší východoněmecké estébáky a na podzim se přijela poklonit do Lidic obětem nacistů. Prezidenta vyměnili i ve Francii a hlavu státu, která opsala dizertační práci, vypoklonkovali Maďaři. Novodobý americký hrdina generál David Petraeus sice nebyl prezident, ale jeho pozice v čele CIA se zdála stejně neotřesitelná, než mu zlomil vaz skandál s bokovkou.

Ruský „power-switch“ byl originální, ale nelíbil se

Jen s přimhouřenýma očima lze nazvat „změnou“ mazanou ruskou carskou rošádu, která z premiéra Vladimira Putina udělala znovu prezidenta a z prezidenta Dmitrije Medvěděva premiéra. Tisíce naštvaných Rusů to několikrát vyhnalo do ulic, moc platné jim to ale nebylo. Jednoznační už Rusové (na rozdíl od zbytku světa) tolik nebyli třeba v názoru na kauzu zlobivých punkerek Pussy Riot, jimž protiputinovský happening v pravoslavném chrámu vynesl dva roky vězení. Poláky nadále rozdělují okolnosti dva roky staré tragické smrti jejich politické elity ve Smolensku, Ukrajince zase kauza vězněné expremiérky Julije Tymošenkové.

Šílenci vraždili i letos

Za mřížemi skončil i norský masový vrah Anders Breivik, který za loňské řádění v Oslu a okolí, jemuž padlo za oběť 77 lidí, dostal de facto doživotí – ale protože to v Norsku nejde, říká se tomu 21 let s možností prodloužení. Další masoví zabijáci (nepočítáme-li samozřejmě zločiny válečné) letos rozměrů Breivikova činu sice nedosáhli, jejich vraždy ale otřásly západním světem: Největší šok asi způsobil jeden z nejhorších školních útoků v historii USA v Newtownu, který ve finále připravil o život 28 lidí, včetně 20 dětí. Americký seržant Robert Bales na jaře v Afghánistánu zmasakroval 16 vesničanů, Francouz alžírského původu Mohammed Merah zabil v Toulouse a okolí sedm lidí, James Holmes na premiéře batmanovského filmu v Denveru postřílel 12 lidí a 58 jich zranil. V září byli u francouzského jezera Annecy zastřeleni za záhadných okolností zatím neznámým pachatelem tři Britové a francouzský cyklista. Dvaadvacet dětí a šest dospělých zahynulo v belgickém autobusu, který v březnu havaroval ve švýcarském tunelu a tunel se stal osudným i desítce lidí nedaleko Tokia.

Čím více změn, tím více to zůstává stejné

V březnových volbách poslali Slováci po krátké pauze zpátky do vlády se 44 procenty hlasů Roberta Fica. V Řecku voliči v květnu vítězi tolik hlasů nedali, a tak museli za trest volit za měsíc ještě jednou: pak už konečně zvolili toho, koho měli, takže další repete nebylo nutné. Už už se zdálo, že Italům tentokrát vláda vydrží celý rok, ale premiér Mario Monti to nakonec přece jen stihl a před Vánoci podal demisi. Silvio Berlusconi se rozhodl na premiéra znovu nekandidovat, což si ale po pár dnech raději rozmyslel.

Volilo se i jinde a také Čína v říjnu vyměnila komunistické vedení, od toho nového se ale žádné velké zázraky čekat nedají. Předtím se ještě Říše středu stihla pohádat s Japonskem o neobydlené ostrůvky Senkaku (Ťiao-jü) a zbavit moci vlivného politika Po Si-laje. Pevně v sedle se naopak po smrti svého otce usadil nový severokorejský vůdce Kim Čong-un, který se navzdory několika náznakům oteplení pevně drží tvrdé stranické linie. V prosinci naštval dvakrát svět: poprvé, když navzdory rezolucím OSN poslal do vesmíru raketu se satelitem, a podruhé tím, že se mu to povedlo - i když Pchjongjang družici zjevně příliš pod kontrolou nemá.

Mír na Blízkém východě stále v nedohlednu

Napětí trvá i na Blízkém východě, kde stále ještě doznívá loňské arabské jaro. To se v Sýrii tragicky protáhlo bezmála na dva roky a jeho konec je stále v nedohlednu; počet mrtvých se blíží 50 tisícům, ze země uteklo přes půl milionu lidí. Libyjci zase zabili velvyslance země, která jim pomáhala svrhnout diktátora Kaddáfího, a Egypťané koncem roku znovu vyšli do ulic, když jim došlo, že si výměnou prezidenta asi zase tolik nepomohli. Tomu předchozímu dali pro jistotu v červnu doživotí, tomu novému odkývali v prosincovém referendu novou ústavu, z níž ale mnoho dobrého nekouká.

Muslimy po celém světě tentokrát v létě pro změnu nenaštvaly prorokovy karikatury, ale film Nevinnost muslimů, a Izrael a Hamas si jako před třemi lety znovu koncem roku vyměňovaly názory pomocí raket. Výsledkem bylo pět mrtvých Izraelců a třicetkrát tolik Palestinců. Koncem listopadu pak Palestina uspěla na mezinárodním poli, když byla povýšena na nečlenský pozorovatelský stát OSN. Proti hlasovalo mimo jiné i Česko, za což přijel izraelský premiér osobně do Prahy poděkovat.

Nobelovka za mír letos i pro nás

Češi se ani jinak ve světě neztratili - někteří se dokonce nechali pro podezření ze špionáže chytit v zemích od Toga, přes Zambii po Řecko. V dobrém se proslavili čeští archeologové, kteří objevili v egyptském Abúsíru čtyři a půl tisíce let starou hrobku princezny Šert Nepti. Česká republika dokonce v říjnu získala jednu sedmadvacetinu Nobelovy ceny za mír, symbolicky převzít si ji ale nešla.

Soudy opět nezahálely

Nacistický zločinec John Demjanjuk stihl zemřít dřív, než ho dostihla spravedlnost, vysoké tresty vyfasovali exprezidenti Libérie a Tuniska Charles Taylor a Zín Abidín bin Alí, stejně jako bývalý argentinský diktátor Jorge Videla. Haagský tribunál zase tak trochu potvrdil slova srbského prezidenta Tomislava Nikoliče, podle nějž byl vytvořen s cílem „soudit srbský lid“. Osvobodil Ramushe Haradinaje, Anteho Gotovinu a Mladena Markače, zatímco bosenskosrbskému generálovi Zdravkovi Tolimirovi dal doživotí a v květnu zahájil proces s Ratkem Mladičem. Spoluzakladatel WikiLeaks Julian Assange se zase před spravedlností schoval na ekvádorskou ambasádu v Londýně a čeká tam dodnes. Z vězení naopak podmínečně propustili exmanželku pedofilního vraha Marca Dutrouxe, nadšen z toho ale nikdo nebyl. Velké nadšení nevyvolal ani verdikt italského soudu, který poslal za zemětřesení v Aquile sedm lidí za mříže. Otázkou zůstává, kolik lidí půjde sedět za ty letošní jarní otřesy.

Šrouby po letech povolila Barma, dokonce ji v listopadu poprvé navštívil americký prezident, a někdejší disidentka Do Aun Schan Su Ťij se dostala do parlamentu a vyrazila do světa. Evropský parlament v létě zamítl kontroverzní smlouvu ACTA, v jejímž duchu například americké úřady už v lednu zavřely server Megaupload. Zatímco odpůrci smlouvy uspěli, „okupanti“ z Wall Street a jejich následovníci z různých zemí světa poznali, že příště budou muset asi zařvat trochu silněji.

Britská aféra s odposlechy vyústila v jakýs takýs závěr, britská mediální scéna ale klidu nedošla. Koncem roku se kvůli svému úchylnému moderátorovi a dalším aférám otřásla v základech i slavná BBC.

Je možné žít na Marsu? „Taky ne,“ odpovídá Rádio Jerevan

Od počátku srpna si to po Marsu štráduje vozítko Curiosity, které si oťukává Rudou planetu, jestli by tam někde nebyly důkazy o existenci života. Zatím nic světoborného neobjevilo; pár dnů po jeho přistání naopak vyhasl život Neila Armstronga, který svým malým krokem na Měsíci udělal velký skok pro lidstvo. A pořádný skok se v půlce října podařil i Rakušanovi Felixi Baumgartnerovi, který jako první člověk volným pádem z výšky 39 kilometrů překonal rychlost zvuku.

Snad nedostane zase někdo nápad poslat na Mars atomovku, jako se to v 50. letech plánovalo s Měsícem. Dobrou zprávu totiž obvykle ihned vyváží několik špatných. Ve stejný týden, kdy se svět dověděl, že v roce oslav královnina diamantového jubilea je na cestě následník britského trůnu, odešel v požehnaném věku 104 let asi nejslavnější architekt naší doby Oscar Niemeyer a pár dní po něm i hudební ikona 60. a 70. let Ravi Šankar. Konce roku těsně nedožila ani nejstarší a ani nejvyšší žena světa.

Murphyho zákon: Co začalo dobře, skončí špatně. Co začalo špatně, skončí ještě hůř

Rok 2012 začal tragédií a příznačně také tragédií skončil. Týden před Vánocemi v americkém Newtownu postřílel dvacetiletý Adam Lanza ve škole 26 lidí včetně 20 dětí; předtím ještě zastřelil matku a po svém řádění spáchal sebevraždu. Jak to tak bývá, jeho zrůdný čin znovu rozvířil debatu o prodeji zbraní v USA.

A na závěr přece jen něco trochu optimističtějšího: nejen že se nekonal obávaný konec světa a že vlezlý jihokorejský hit Gangnam Style překonal na YouTube magickou miliardu zhlédnutí, ale vědci dokonce objevili u hvězdy Tau Ceti v souhvězdí Velryby zatím nejblíže od Země planetu potenciálně vhodnou pro život. Je to od nás, co by kamenem dohodil: jen asi 790 000krát dál než Slunce.