Berlín – Pochopit útěk a vysídlování Němců v historických souvislostech – to je jeden z hlavních cílů, k němuž má přispět berlínský památník vysídlení. Při dnešním slavnostním zahájení výstavby tohoto centra to uvedla německá kancléřka Angela Merkelová. Zdůraznila ale, že nebýt nacismu a jeho expanzivní politiky, nedošlo by k utrpení více než 14 milionů Němců, kteří po druhé světové válce ztratili ve střední a východní Evropě svou vlast.
Merkelová: Nebýt nacismu, nebylo by ani vyhánění
Merkelová připomněla trpké a kruté osudy vyhnanců a konstatovala, že vznikem dokumentačního centra se zaplní prázdné místo mezi německými památníky a muzei.
Památník vysídlení milionů lidí v Evropě ve 20. století začíná v Berlíně vznikat po dlouholetých bouřlivých debatách. Trvalá expozice a dokumentační a informační středisko mají připomínat osudy těch, kdo museli nuceně opustit domovy, tedy i Němců odsunutých po válce z českého a polského území.
Pro pamětní centrum vysídlování nechává nadace Útěk, vyhnání, usmíření - zastřešovaná Německým historickým muzeem, tedy nepřímo vládními orgány - nově upravit objekt Deutschlandhaus naproti Anhaltskému nádraží, nedaleko Postupimského náměstí v Berlíně. Přestavba za 33 milionů eur (zhruba 846 milionů korun) má být hotova do roku 2016. Na ploše asi tří tisíc metrů čtverečních mají podle projektu rakouských architektů vzniknout výstavní místnosti, knihovna i „místnost ticha“.
Ministr kultury Bernd Neumann při dnešním slavnostním aktu hovořil o „těžké a trnité“ cestě k prosazení projektu. Někteří museli překročit vlastní stín, řekla také Merkelová na adresu přítomné předsedkyně německého Svazu vyhnanců (BdV) Eriky Steinbachové. Právě BdV stál před více než desetiletím na počátku dlouhé cesty k památníku vysídlenců, když přišel s plánem na vybudování vlastního centra proti vyhánění. Tato iniciativa ale vyvolala ostré reakce, protože podle představ BdV mělo centrum připomínat především osudy Němců, kteří museli od posledních měsíců války do 50. let utéci mimo jiné z Polska, Ruska, Československa a pobaltských států na západ, nebo byli ze své tehdejší domoviny vysídleni.
Především v Polsku a České republice vzbudil tento záměr pobouření, protože politici i intelektuálové v něm viděli pokus představit Němce jako oběti války. Poukazovali na skutečnost, že jejich vysídlení předcházelo dobyvatelské tažení wehrmachtu ve velké části Evropy a deportace Židů, Poláků a Rusů do koncentračních táborů i vykořisťování porobených národů nasazováním na nucené práce.
Po dlouhých tahanicích se vládní koalice v Německu v roce 2008 dohodla na ustavení nadace, v jejímž rámci měli zástupci parlamentu, vlády, církví a vědy vypracovat koncepci dokumentačního střediska vyhánění. Členkou rady nadace měla být původně i Steinbachová, na protest proti tomu ale čeští a polští historici vystoupili ze skupiny poradců. Steinbachová se nakonec svého místa v radě vzdala a počet členů BdV v grémiu byl snížen.