Ankara/Brusel - Události posledních týdnů v Istanbulu a dalších tureckých městech výrazně zkomplikovaly cestu Turecka do Evropské unie. Násilný postup tureckého premiéra proti demonstrantům totiž způsobil velké dilema evropským politikům, kteří vstup osmdesátimilionové země do evropského klubu prosazují. Proti otevření nové kapitoly přístupových rozhovorů se už postavilo Německo, které si dnes předvolalo tureckého velvyslance v Berlíně. Obnovení integračního procesu, jenž byl roky u ledu, se tak velmi pravděpodobně odsouvá.
Slzný plyn v Istanbulu zatarasil tureckou cestu do Evropy
Pro evropské diplomaty nynější situace v Turecku představuje obtížnou volbu. Na jednu stranu Evropané nechtějí mlčky přihlížet brutálnímu násilí v zemi, při němž podle některých zdrojů zemřelo pět lidí a zraněny byly tisíce, zároveň se ale obávají, že příliš ostrou kritikou mohou ztratit Erdogana jako důležitého partnera.
Byl to totiž Recep Tayyip Erdogan, kdo za deset let své premiérské kariéry udělal z Turecka ekonomického tygra a hospodářského tahouna regionu. A především to byla jeho vláda, která po čtyřicetiletých průtazích zahájila v roce 2005 přístupová jednání s EU. I kvůli tomu Erdogan omezil moc armády, zreformovala ústavu a soudnictví. Nelze ani zapomínat, že Turecko je pro Evropu a USA klíčovým spojencem v alianci NATO a vzhledem k bouřlivému vývoji v Sýrii a zbytku arabského světa jeho význam ještě víc stoupá.
Začneme zase spolu mluvit?
Jen pár dnů před vypuknutím demonstrací v istanbulském parku Gezi nejvyšší představitelé EU oznámili, že se s Tureckem pokusí obnovit přístupové rozhovory. Zástupci irského předsednictví uvedli, že 26. června by se měla otevřít nová vyjednávací kapitola, a evropský prezident Herman Van Rompuy pozval Erdogana do Bruselu, aby restart společně zahájili. Pozitivní náladu ve vývoji turecko-unijních vztahů pak podpořila Ankara, když vyjádřila zájem zapojit se do plánované dohody o vytvoření zóny volného obchodu mezi EU a Spojenými státy.
Prezident EU Van Rompuy a turecký premiér Erdogan
Pokud se vyjednávací kapitola o regionálních otázkách opravdu otevře, stane se tak poprvé po třech letech. Od října 2005 bylo k jednání otevřeno 13 z celkových 33 kapitol. Každou z nich musí kandidáti na členství s Bruselem probrat, než je jim dovoleno rozšířit sedmadvacítku. Uzavřít se zatím podařilo pouze jedinou – bezproblémovou vědu a výzkum. Od června roku 2010 žádná nová kapitola otevřena nebyla. Tehdy přístupové rozhovory vyhasly částečně kvůli odmítavému postoji Francie a Německa a částečně kvůli vetu Kypru, jehož řeckou část Turci kvůli územnímu sporu neuznávají. V červenci 2012, kdy předsednictví EU převzal Kypr, Ankara dokonce přerušila s Bruselem na půl roku kontakt.
Ačkoliv je Francie a Německo i nadále v případě Turecka zastáncem spíše privilegovaného partnerství než regulérního vstupu, její zástupci se letos shodli, aby se proces rozšiřování obnovil. Ve světle protivládních protestů v Turecku se ovšem množí obavy hraničící s jistotou, že masivní policejní zásah a přístup premiéra Erdogana, který demonstrující označuje za „teroristy“ a „zahraniční agenty“, pozitivní vývoj posledních měsíců zhatí.
GALERIE
Protivládní protesty v Turecku
Německý Halt
Názorový posun řady evropských politiků ukazuje příklad německého ministra zahraničí Guida Westerwelleho, který záběry z náměstí Taksim popsal jako „znepokojivé“. „Očekáváme, že premiér Erdogan přestane situaci vyhrocovat a v duchu evropských hodnot se bude snažit o pokojný dialog,“ podotkl Westerwelle, podle nějž turecká vláda svou reakcí na protesty vysílá špatný signál dovnitř země i do zahraničí. Dosud přitom šéf německé diplomacie prosazoval co nejrychlejší otevření nové kapitoly.
Berlín svůj nový postoj k tureckému začlenění naposledy otevřeně vyslovil během včerejších konzultací zástupců členských zemí v Bruselu, kde podle agentury APA německá delegace dala najevo, že kvůli současnému politickému klimatu v Turecku nebude s dalším kolem přístupových jednání souhlasit. Výhrady zde vyjádřilo i Nizozemsko a kritikou v minulosti nešetřila ani Paříž, podle níž musí být právo na protest respektováno. To může pro restart jednání znamenat úplnou stopku, každý krok v přístupových rozhovorech totiž musí schválit všech 27 států jednomyslně.
Zděšená kancléřka a velvyslanci na koberečku
Diplomatické napětí mezi Berlínem a Ankarou se dnes vyhrotilo ještě víc, když si německé ministerstvo zahraničí předvolalo tureckého velvyslance v Berlíně. Totéž vzápětí
udělali Turci s německým velvyslancem v Ankaře. Jak uvedla agentura AFP, diplomat má v budově turecké diplomacie „podat vysvětlení“.
Policejní zásah proti demonstrantům v Turecku už kritizovala i německá kancléřka Angela Merkelová, která prohlásila, že je postupem úřadů „zděšena“. Představitelé turecké vlády ji následně obvinili, že blokuje jednání Ankary s EU pouze „kvůli situaci na domácí politické scéně před blížícími se volbami“.
Hlasy, že by měly být rozhovory zastaveny, podle německého týdeníku Der Spiegel zaznívají jak z parlamentů členských zemí, tak z Evropského parlamentu ve Štrasburku. „Policejní odpověď na demonstrace v istanbulském parku Gezi je zcela nepřiměřená. Země, která chce být součástí EU, nemůže mlátit protestující,“ uvedl 4. června předseda EP Martin Schluz. Dle německého listu FAZ už bruselští diplomaté začali otevřeně pochybovat, že se jednání s Ankarou příští středu opravdu podaří obnovit.
Květnové protesty proti kácení stromů v istanbulském parku Gezi přerostly v masové protesty proti vládě premiéra Erdogana.
Europoslanec za ODS: Je to interní záležitost
Zatímco téměř celý svět se nad flagrantním porušováním lidských práv pohoršuje, Češi se zatím zdají být v klidu. Tuzemská ODS patří i na evropském poli k nejpevnějším advokátům tureckého vstupu do EU. „Nadále zastáváme postoj, že Turecko by po splnění přístupových kritérií mělo mít možnost stát se plnoprávným členem EU,“ prohlásil letos v únoru tehdejší šéf strany Petr Nečas při Erdoganově návštěvě Prahy.
A ani krvavý vývoj v zemi s přesvědčením občanských demokratů nezamával. „Toto je interní záležitost jedné země. Tamní situaci samozřejmě pozoruji z hlediska lidských práv, k čemuž mám své výhrady, tato věc ale můj postoj k Turecku nemění,“ tvrdí europoslanec Edvard Kožušník. Skupina Evropských konzervativců a reformistů, do níž Kožušník a ostatní europoslanci z ODS patří, s tureckými poslanci udržuje dlouholeté kontakty. Podle Kožušníka bude tato družba pokračovat dál. „Ty vztahy jsou osobní a je vždycky dobré mít partnery v zemích, které jsou důležité,“ argumentuje.
Už týden po násilném potlačení demonstrací se do Turecka vydal evropský komisař pro rozšiřování Štefan Füle, který osobně navštívil protestující na Taksimském náměstí a nešetřil kritikou. „Mírumilovné demonstrace jsou legitimním způsobem…, jak mohou skupiny vyjádřit v demokratické společnosti svůj názor. Neúměrné užití policejní síly proti takovým demonstracím nemá v demokracii místo,“ zdůraznil na konferenci v Istanbulu Füle s tím, že podpora demokracie a základních práv a oživení přístupového procesu jsou dvěma stranami téže mince.
Štefan Füle při návštěvě Turecka
Konference o vztazích EU a Turecka se účastnil i Erdogan, který na výtky ihned odpověděl. Evropskou sedmadvacítku obvinil z používání dvojího metru a pokrytectví. Podle něj policisté v Evropě i USA při potlačování demonstrací zasahují podobným způsobem a dokonce v evropských zemích by prý proti podobným protestům zakročili i tvrději.
Erdogan už nemá zájem
Füle při své turecké návštěvě rovněž naléhal, aby tamní úřady co nejdřív tvrdé policejní zásahy proti demonstrantům podrobně vyšetřily. „Teď je důležité zahájit rychlé a transparentní vyšetřování a přivést konkrétní osoby k odpovědnosti,“ připomenul eurokomisař. Premiér ovšem v reakci poznamenal, že to je on, kdo rozhoduje, co je nejlepším zájmem Turecka.
Turecký premiér Recep Tayyip Erdogan
Právě to může být hlavním limitem úspěchu případného tlaku Bruselu na Turecko, aby našlo s odpůrci vlády společnou řeč a svůj tvrdý postup proti nim alespoň zmírnilo. Podle mnoha pozorovatelů totiž většina tureckých představitelů – částečně kvůli odmítavému postoji řady členských států – v Evropskou unii už dávno nevěří. To si myslí i europoslanec Kožušník. „Emancipace Turecka v posledních deseti letech je poměrně veliká a původní zájem Turecka být členem EU opadá. Aspoň z jednání v Bruselu mám takový pocit,“ tvrdí. „Hrozba pozastavení vstupních rozhovorů je prázdnou hrozbou. Erdoganovi to vadit nebude, má jiné priority,“ doplňuje ho Charles Grant, šéf londýnského think-tanku Centrum pro evropskou reformu.
Liberalizační a demokratické reformy, jež jsou nutné k hypotetickému začlenění do evropského spolku, v posledních letech berou za své. Erdogan raději monopolizuje svou moc, k čemuž využívá islám, jenž stále víc proniká do veřejné sféry. Příkladem je nedávno přijatý zákon omezující přístup k alkoholu a výjimečné v zemi nejsou ani tresty za „rouhání“ kvůli kritice proroka Mohameda. Hlavní překážky integrace, nedodržování lidských práv a potíže se svobodou médií se za dobu rozhovorů posunuly jen minimálně. Reakce vlády a tamních sdělovacích prostředků na demonstrace propast mezi Bruselem a Ankarou pouze ukázaly v plném světle.