Souboj o Kursk – Největší obrněná bitva historie

• ČT24

12. 7. 201312. 7. 2013, 10:40|Zdroj: ČT24

Bitva u Kurského oblouku

Zdroj: ČT24/ČTK

Kursk (Rusko) - Jako největší tanková bitva všech dob se zapsala do dějin bitva u středoruského města Kursk, která začala v létě 1943 útokem německé armády. Klíčovým dnem se stal 12. červenec, kdy se střetly hlavní síly obou armád u vesnice Prochorovka. Do bojů o více než sto kilometrů dlouhý a široký výběžek ovládaný Sověty a zasahující do německých linií, v jehož středu leželo město Kursk, nasadily obě strany obrovské lidské i technické zdroje. Wehrmacht asi 900 tisíc vojáků a zhruba 2 700 tanků a samohybných děl, Rudá armáda přes milion vojáků a více než tři tisíce tanků.

Bitva, do níž obě strany nasadily rovněž velké množství letounů a další techniky, byla součástí boje o strategický oblouk u Kurska. Boj trval celkem 50 dní a skončil 23. srpna 1943 dobytím Charkova sovětskou armádou. Strategicky byla bitva u Kurska po bojích o Moskvu a o Stalingrad třetím nejvýznamnějším střetnutím německých a sovětských vojsk na východní frontě za druhé světové války. Po ní na východní frontě převzali iniciativu definitivně Sověti.

Operace Citadela byla posledním Hitlerovým pokusem zvrátit průběh bojů na východní frontě. Na začátku roku 1943 se do té doby nezadržitelný postup německé armády do nitra SSSR zastavil a Rudá armáda přešla do ofenzívy. Zatlačila Němce o 300 kilometrů zpět. Němci ale v létě téhož roku začali připravovat mohutnou protiofenzívu s krycím názvem Operace Citadela.

Dvojice úderů měla vytvořit ramena kleští a odříznout sovětský výběžek kolem průmyslového města Kursk. Cílem bylo obklíčení a zničení půl milionu sovětských vojáků v Kurském oblouku. Na čele útoku byly poprvé nasazeny elitní jednotky Hitlerovy osobní stráže – tři divize SS, včetně divize Totenkopf. Němci pro útok shromáždili více než 780 000 mužů, téměř 10 000 děl a téměř 3 000 tanků. Ale různá zdržení poskytla Stalinovi čas, který potřeboval na přípravu. Chtěl vybudovat silnou, do hloubky členěnou obranu. Před očekávaným náporem tanků vybudovali Sověti rozsáhlá minová pole a tisíce lidí kopaly zákopy a protitankové příkopy. Záměrem bylo postupně vyčerpat všechny útočné vlny.

Tomáš Jakl, historik:

„Hitler odkládal zahájení ofenzivy v roce 1943 s tím, že čekal na své zázračné zbraně – tanky Panter. Nicméně nebral v úvahu to, že sovětská strana má daleko větší průmyslový potenciál včetně dodávek zbraní od spojenců. Ty poskytly sovětské straně velmi důkladný čas na přípravu.“

Počátkem léta 1943 zakopala sovětská armáda ve stepích podél Kurského oblouku tisíce tanků, položila více než 400 000 min a vykopala více než 400 km zákopů. Sověti navíc byli na německý útok velice dobře připraveni - od britských spojenců měli přesné špionážní informace o síle německých jednotek, věděli dokonce den i hodinu, kdy bude operace zahájena.

Sovětský svaz se spolehl na převahu strojů

Německý útok začal časně ráno 5. července. Přestože Tygry měly palebnou převahu, Sověti těžili z téměř nevyčerpatelných zásob tanků T-34. „Těch parametrů, které hrály roli, je mnoho. U sovětských tanků ale byla největší výhoda v tom, že jich bylo skutečně hodně a z relativně blízkého místa přijížděly nové a nové,“ dodal Jakl. Němečtí vojáci si byli vědomi přísných rozkazů k postupu vpřed. Co se jim nepodařilo silou, proto zkoušeli lstí.

Tváří v tvář německému útoku se sověti s veškerou technikou vrhli do akce jižně od Kurska u vesnice Prochorovka. Zaútočili na německé východní křídlo a zahájili mohutnou protiofenzívu. Prakticky ve stejný okamžik se divize SS stočily na východ a vyrazily směrem k Prochorovce také. Ani jedna bojující strana netušila, co se chystá protivník udělat, takže v rozhodující tankové bitvě na východní frontě sehrála velkou roli náhoda.

Bitva u Prochorovky byla unikátní nejen počtem tanků, které se zde střetly, ale i způsobem boje - tanky bojovaly na velmi malém prostoru, docházelo dokonce i ke kolizím mezi jednotlivými stroji. Rozhodující pro výsledek střetnutí byl zřejmě fakt, že sovětské tanky byly na blízký způsob boje lépe uzpůsobeny.

Právě u Prochorovky se 12. července střetla největší masa tanků v historii vojenství. Nasazení techniky, navíc na relativně malém prostoru, bylo tak masivní, že výsledek této bitvy byl pro obě strany vlastně nejednoznačný.

Boje u Prochorovky ale výrazně poznamenaly další vývoj, neboť Německo už nebylo schopno na rozdíl od SSSR těžké ztráty tanků adekvátně nahradit. Od kurských bojů začala sovětská armáda posunovat frontu na západ a zastavila se až po dvou letech v Berlíně.

Rozhovor s historikem Tomášem Jaklem (zdroj: ČT24)