Riffgat má být továrnou na čistou energii uprostřed vln. Vrtule na ploše 450 fotbalových hřišť by dokázaly zásobovat elektřinou město větší než České Budějovice. Teď je ale budoucnost Riffgatu mlhavá - jeho slavnostní otevření připomínalo spíš tryznu. „Park je hotový a mohl by dodávat elektřinu. Firma Tennet ale nedokázala zajistit kabel, který ho propojuje s pevninou,“ vysvětluje vedoucí projektu Irina Luckeová.
Z 50 kilometrů podmořského kabelu ještě chybí patnáct. Dělníkům se do cesty postavilo dědictví obou světových válek - u německých břehů totiž leží přes půldruhého milionu tun výbušnin. Min, bomb a také německé munice, kterou do moře po válce naházeli spojenci.
Lodě pyrotechniků jsou vytížené na měsíce dopředu. Větrníky proto budou nejméně do konce roku energii jen polykat. I když elektrárna nefunguje, vrtule musí být v pohybu, aby nezrezly. Při otáčení naprázdno měsíčně spotřebují přes 22 000 litrů nafty.
Větrníky v moři měly být trumfem německé vlády v jejím tažení za zelenou energií. Oproti větrným parkům na pevnině se nemusí řešit spory s majiteli pozemků v okolí a jsou mnohem výkonnější.
Problematický Riffgat ale i tak nadšení investorů rychle zchladil. "Máme naplánované projekty za zhruba pět miliard eur. V minulých měsících nám ale celá řada podnikatelů řekla: Ne, za těchto podmínek tomu nevěříme," říká premiér Dolního Saska Stefan Weil.
Z množství plánovaného na rok 2020 zatím mořský vítr produkuje jen dvě procenta energie. Realita se tak stále víc vzdaluje přáním německé vlády.
