Sýrie PŘEHLEDNĚ: Kdo s kým a proti komu

Praha - Kvůli údajnému použití chemických zbraní stále visí ve vzduchu vojenský útok na Sýrii, Američané však přišli o jednoho z nebližších spojenců. Britští poslanci totiž odmítli zapojení země do vojenského konfliktu. Bílý dům vzápětí nevyloučil možnost jednostranné akce, nicméně podle šéfa Pentagonu budou Spojené státy i nadále usilovat o vytvoření mezinárodní koalice pro zásah v Sýrii. Portál ČT 24 proto připravil přehled, jak se k možnému útoku staví jednotlivé země.

Americký prezident Barack Obama připsal odpovědnost za chemický útok syrské vládě a prohlásil, že je nutné vyvodit důsledky v mezinárodním měřítku. Americké zpravodajské služby nicméně oznámily, že nejsou schopny potvrdit, zda je za chemickým útokem Asad či někdo z jeho nejbližších spolupracovníků. Právě tento důkaz by měl Bílý dům rád v ruce. Má to vyloučit možnost, o níž se spekuluje: a sice že zaútočilo několik armádních odpadlíků, kterým se chemické zbraně dostaly do rukou. Obama navíc prohlásil, že USA zaútočí i bez mandátu OSN – v Radě bezpečnosti OSN totiž případnou vojenskou intervenci blokuje Rusko s Čínou. 

Na straně USA stála až do čtvrtka Velká Británie – byl to ostatně Londýn, kdo rezoluci v Radě bezpečnosti předkládal. Vláda premiéra Camerona ovšem utrpěla v parlamentu překvapivou porážku a poslanci zapojení země dp konflitku odmítli. Cameron pak přislíbil, že názor parlamentu neobejde, ale bude respektovat, protože je mu jasné, že si parlament vojenský zásah nepřeje. Británie je přitom nejbližší spojenec USA.

Odvetnou akci za použití chemických zbraní je připravena podpořit Francie, z Paříže už nicméně nezní tak ostrá slova jako ještě na počátku týdne. Francouzský prezident François Hollande se ve čtvrtek vyslovil pro hledání politického řešení syrské krize a nezopakoval nabídku vojenské pomoci syrské opozici ze začátku týdne.

K vojenskému zásahu proti Sýrii je připraveno se připojit Turecko, ministr zahraničí Ahmet Davotoglu prohlásil, že si dokáže představit intervenci i bez shody na půdě OSN. Ve středu uvedlo Turecko své ozbrojené síly do stavu pohotovosti. Země patří k nejhlasitějším kritikům režimu prezidenta Assada a na jeho území se nachází asi půl milionu syrských uprchlíků.

Rovněž dánská premiérka Helle Thorning-Schmidtová prohlásila, že bude země zvažovat alternativní reakci, pokud selžou snahy na půdě OSN. „Od našich nejbližších spojenců slyšíme, že nejsou žádné pochybnosti o tom, že prezident Assad použil chemické zbraně proti vlastním spoluobčanům,“ prohlásila pro zpravodajskou stanici TV2 News. Ostrý postoj Kodaně je v rámci Evropy výjimečný, Dánsko se ale připojilo i k vojenských akcím v Iráku, Afghánistánu nebo Libyi.

Případný vojenský zásah podporuje také Austrálie. Podle ministra zahraničí Boba Carra Austrálie zásah podpoří i bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN. Stačí prý, když se potvrdí, že chemické zbraně u Damašku použily vládní síly prezidenta Bašára Asada. Premiér Kevin pak Rudd přirovnal dění v Sýrii k genocidě ve Rwandě a masakru ve Srebrenici.

Naopak jednoznačně proti zásahu se staví Rusko a Čína, právě kvůli jejich odporu neprošla britská rezoluce v Radě bezpečnosti OSN. Obě země ostatně vetovaly rezoluce proti Assadovu režimu několikrát i v minulosti. Ve čtvrtek oznámila agentura Nová Čína, že by byla vojenská operace „nebezpečná a neodpovědná“. Podobně se vyslovil i ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov: „Použít sílu bez mandátu Rady bezpečnosti OSN je hrubé porušení mezinárodního práva. Nepovolená intervence mezinárodního společenství situaci v zemi zhorší… Je to kluzký a nebezpečný terén.“ 

Čína se obává zejména eskalace konfliktu do dalších zemí, Blízký východ je totiž pro ni největším zdrojem ropy - bez ní by se druhá největší ekonomika světa zastavila. Přímo v Sýrii má Čína jen malé hospodářské zájmy. Rusko pak patří mezi spojence Assadova režimu - Sýrie je poslední opěrný bod Ruska na Blízkém východě, kde má Moskva vojensko-strategické zájmy už od dob SSSR. Ve městě Tartús má Rusko námořní základnu.

Dalším hlasitým odpůrcem vojenského zásahu je Írán – ten viní z užití chemických zbraní syrské povstalce. Íránské ministerstvo zahraničí varovalo, že by vojenský zásah uvrhl do konfliktu celý region. „Amerika zná hranice červené čáry syrské fronty a jakékoli její překročení bude mít tvrdé následky pro Bílý dům,“ varoval zástupce náčelníka generálního štábu Masúd Džazajrí. Vedle odporu k USA hrají roli i náboženské důvody, Írán je baštou šíitů, kteří stojí na straně Assada.

Egyptský ministr zahraničí Nabil Fahmy sice prohlásil, že země odsuzuje použití chemických zbraní kteroukoliv stranou konfliktu, ozbrojeného zásahu proti Sýrii se ale nezúčastní a důrazně proti němu varuje. V Egyptě se navíc objevily výzvy, aby byl pro plavidla podporující útok na syrský režim uzavřen Suezský průplav. V zemi panuje konflikt mezi armádou a islamisty - podobně jako v Sýrii, kde povstalci rovněž patří k islamistům, vedoucí představitelé Egypta proto stojí na straně Assadova režimu.

Vojenskou intervenci v Sýrii nepodporuje ani libanonský ministr zahraničí Adnan Mansúr: „Nemyslím si, že by tato akce nastolila mír, stabilitu a bezpečnost v regionu.“ Libanon je ale rozdělný, zhruba polovina muslimského obyvatelstva jsou šíité, kteří podporují Assadův režim. Druhá polovina obyvatel jsou však sunité a ti sympatizují se syrskými rebely.

Dalšími odpůrci vojenského zásahu je skupina jihoamerických zemí: konkrétně Ekvádor, Bolívie, Venezuela, Brazílie a také Kuba. „Útok proti Sýrii by měl velmi vážné následky pro oblast Blízkého východu, která je již tak neklidná,“ uvedlo v prohlášení kubánské ministerstvo zahraničí. Podle něj by se jednalo o porušení principů OSN a mezinárodního práva. Venezuela nebo Kuba mají napjaté vztahy s USA a naopak patří ke spojencům Moskvy - odmítání útoku proto není příliš překvapivé. Ani vztah bolivijského prezidenta Moralese není k Washingotnu příliš vřelý. A v případě Brazílie patří mírové řešení konfliktů k dlouhodobým pilířům její zahraniční politiky.

Další skupina zemí pak volí opatrnější strategii a upřednostňuje diplomatické jednání. Jde o většinu evropských zemí, které by případný útok podpořili jen s mandátem Rady bezepčnosti OSN. Podle analytiků jde však o pokrytecký postoj, protože je jasné, že Rusko nebo Čína útok zavetují.

Podle Itálie je nutné získat k vojenské intervenci v Sýrii souhlas Rady bezpečnosti OSN. Bez mandátu rady by se země na žádné podobné akci nepodílela, prohlásila italská ministryně zahraničí Emma Boninová. Stejná podmínka zaznívá také ze Švédska či Finska.

Izrael je přesvědčený, že syrský režim chemické zbraně proti civilistům použil. Jinak je ale židovský stát vůči vojenské intervenci opatrný: pokud by západní státy na Sýrii skutečně zaútočily, Izrael se obává odvety. Mohla by se tak opakovat situace z roku 1991, kdy během války v Perském zálivu dopadlo na území Izraele několik desítek raket Scud, vypálených z Iráku. Izraelská vláda už povolala vojenské zálohy a na případný útok se chystají i obyvatelé, kteří si hromadně vyzvedávají plynové masky.

Zdrženlivé je i Polsko – tradiční spojenec USA. Polský premiér Donald Tusk prohlásil, že by případný úder nepřinesl požadované výsledky a země se vojenské intervence nechce zúčastnit. A rovněž Slovensko žádá politické řešení konfliktu. Bratislava čeká na výsledky vyšetřování inspektorů OSN a akci proti Asadovu režimu by podpořila jen za předpokladu, že ji posvětí Rada bezpečnosti.

Německý ministr zahraničí Guido Westerwelle prohlásil, že syrská krize musí být v první řadě řešena diplomaticky. Šéf diplomacie varoval, že by případný vojenský zásah mohl zažehnout celý Blízký východ. Zároveň ovšem požaduje následky, pokud se prokáže, že prezident Asad nasadil bojový plyn. Podle Westerwelleho je tak nutná jak rozhodnost, tak obezřenost.

Do poslední skupiny se řadí i Česká republika, které se k vojenskému úderu staví rezervovaně. Podle ministerstva zahraničí je jediným účinným řešením občanské války diplomatická cesta.

Jak se k mezinárodním intervencím tuzemská diplomacie stavěla v minulosti? Přehled si můžete prohlédnout v následující časové ose:

Události - Jak se zachová Evropa? (zdroj: ČT24)