„Nevědět, kdo je, pokládal bych ho za světce,“ vzpomíná Eichmannův kat

Holon (Izrael) – Až do smrti nezapomene drobný 78letý důchodce Šalom Nagar na leknutí a šok, který utrpěl, když z oběšeného těla Adolfa Eichmanna unikl nashromážděný vzduch. „Myslel jsem si, že zabije ještě jednoho Žida. Že mě spolkne, sežere,“ vzpomíná na posmrtnou křeč jednoho z hlavních strůjců likvidace šesti milionů Židů. Třicet let nesměl Nagar promluvit; s mužem, který byl před půlstoletím osobním žalářníkem Adolfa Eichmanna a proti své vůli se stal i jeho katem, hovořil blízkovýchodní zpravodaj ČT Jakub Szántó.

Když v roce 1961 agenti Mosadu unesli Eichmanna z Argentiny, nevěděl Nagar jako mladý vězeňský dozorce, o koho vlastně jde. Stal se jedním ze tří strážců, kteří Eichmanna hlídali během ostře sledovaného soudního procesu ve 24hodinových směnách: Při spánku, na toaletě, dokonce pro něj kvůli obavám z možné otravy ochutnávali jídlo. Když se Nagar ptal svého velitele, proč musí ochutnávat, ten se prý jen usmál a řekl: „O jednoho jemenského Žida víc nebo míň… Když to bude otrávené, umřeš dřív, než on to sní.“ Celé drama se odehrálo za zdmi přísně střežené Ajalonské věznice, kde Eichmann prožil poslední dva roky svého života.

Adolf Eichmann, který byl jako šéf židovského referátu gestapa odpovědný za vyhlazování Židů, po válce uprchl do Argentiny. V rámci nejslavnější akce izraelské tajné služby Mosad byl v roce 1960 vypátrán a izraelské komando jej zadrželo u něj v bytě na předměstí Buenos Aires v době, když se vracel domů z továrny na automobilové součástky. Agenti jej o několik dní později navlékli do uniformy pracovníka izraelské letecké společnosti El Al, omámili ho sedativy, propašovali na palubu letounu a 11. května 1960 tajně dopravili do Izraele. Proces s ním začal v dubnu 1961. Po 114 stáních bylo hlavní líčení uzavřeno 14. srpna 1961, v prosinci soudci oznámili, že Eichmann je ve všech 15 bodech obžaloby vinen. On sám veškerou vinu odmítal. K smrti byl odsouzen 15. prosince 1961 a hned v den zamítnutí žádosti o milost 31. května 1962 byl v Izraeli oběšen. Litoval pouze toho, že se mu nepodařilo vyvraždit všechny Židy. Na popravišti řekl: „Ať žije Německo. Ať žije Argentina. Ať žije Rakousko. Nikdy na ně nezapomenu. Pozdravuji svou ženu, rodinu a mé přátele. Jsem připraven. Za krátký čas se znovu setkáme. Umírám s vírou v Boha.“ Jeho tělo bylo spáleno a popel rozmetán z válečné lodi nad Středozemním mořem mimo izraelské výsostné území.

Už ve svých pamětech napsal „architekt konečného řešení židovské otázky“, že v životě pro něj bylo nejdůležitější poslouchat rozkazy. To potvrzuje i Nagar. „Říkal vždycky: 'Je pravda, že jsem to všechno udělal, ale poslouchal jsem Hitlerovy rozkazy. (…) Já byl jen voják, tak jsem je plnil,'“ vzpomíná na přísně střeženého vězně. „Choval se tak slušně. Kdybych nevěděl, kdo to je, řekl bych, že je to nějaký světec. (…) Od samého začátku byl stejný. Procházel se po cele, nedělal problémy,“ říká.

Nagar o popravě Eichmanna: Nechtěl jsem to udělat

K popravě Nagar řekl, že s ní nechce mít nic společného, že nechce nikoho oběsit, ať je to, kdo je to. Argumentoval tím, že je z Jemenu a že by to měl udělat někdo z Evropy – vždyť právě jejich rodiny nacisté vraždili. Všech ostatních 21 dozorců to naopak bylo ochotno udělat. Nakonec se rozhodlo, že se do čepice dá 22 lístků se jmény, a ten, koho vytáhnou, to nebude moct odmítnout. Jako naschvál vytáhli právě Nagara.

„Když mě přivezli z domova do služby, byl už Eichmann v popravčí cele. Už tam stál, bylo tam to tlačítko. Podle zákona má být hlava při popravě zakrytá, on ale řekl, že kápi nechce. Pak jsem zmáčkl tlačítko a on spadl do propadliště,“ vzpomíná Nagar. „Poslechl jsem rozkaz. Kéž bych to nemusel udělat! Kéž by těch šest milionů Židů žilo! Nebýt toho, byl jsem šťastný.“

Šalom Nagar o popravě Adolfa Eichmanna:

„Samozřejmě, že něco cítíte. Vždyť i on byl lidská bytost. Kdyby bylo na mně, neudělal bych to. Ale tohle byl rozkaz a navíc spravedlivý rozkaz. Existují nespravedlivé, které vycházejí z nenávisti, ale tenhle přišel po soudním rozsudku, který navíc prozkoumali právníci. A nezapomeňte na to, co udělal. Takže to celé bylo spravedlivé. Ale co se týče mě, nechtěl jsem to udělat.“

Dlouhá léta trpěl Šalom Nagar nočními můrami. Duši hluboce věřícího muže z Jemenu nakonec smířila myšlenka, že šlo o Boží úkol, který na něj od narození čekal. „Jako 11letý sirotek jsem přešel Jemen z jednoho konce na druhý. Spal jsem, kde se dalo. Upřímně, nevím, jak jsem mohl přežít,“ vzpomíná. Po 35 letech v uniformě odešel studovat Tóru. Paradoxně se stal šochetem, tedy rituálním řezníkem. Jeho dva synové a dcera s celkem deseti vnoučaty žijí v Izraeli a Americe. Nejen díky své historické úloze je dnes Eichmannův popravčí váženým členem jemenské komunity.

Vydáno pod