Na počest Terezínské ligy – drobné mezihry v zápase o život

Beit Terezín (Izrael) – Už pátý ročník neobyčejného fotbalového turnaje hostil izraelský Kibuc Givat Jachim Ibud. Jeho účastníci totiž vzpomínali na 70 let staré události: tehdy stejná hra, ale zcela odlišné kulisy židovského ghetta uprostřed Evropy. Vzpomínková akce v izraelském památníku připomněla fotbalisty tzv. Terezínské ligy. Tu táborová správa zřídila kvůli propagandistickým účelům během návštěvy Mezinárodního červeného kříže. Později ale většina hráčů musela dres vyměnit za vězeňský mundůr v polských táborech…

Izraelský památník hostil třeba tým arabské menšiny drúzú nebo zdejší židovské chlapce. Vítězství šlo ale skutečně stranou. Všichni věděli, že tentokrát hrají z jiného důvodu než sportovní prestiže. „Je to pro mě čest hrát tuhle hru na počest těch kluků v Terezíně,“ zmínil mladý školák Ras Habí.

Nacisté během fungování ghetta dovolili zhruba třem stovkám vězňů hrát fotbal na dvoře jednoho z vězeňských bloků. Akce měla navenek dokládat čilý společenský a zájmový život v ghettu. Pořízený záznam byl součástí propagandistického filmu, který měl podpořit budovanou pověst Terezína jako „výstavního ghetta“ a zatajit skutečný účel koncentračního tábora s tvrdými podmínkami pro Židy.

Hru nacisté natočili na kameru – z pochopitelných důvodů proto byli vybíráni lidé s nejmenší podvýživou a nejméně podlomeným zdravím. Pro samotné vězně šlo ale o nedocenitelné zpestření. „To byla taková oáza - fotbal v tom celkem trudném životě, v té beznaději,“ vzpomíná Toman Brod.

Příběh terezínské fotbalové ligy neměl dobrý konec. Drtivá většina jejích účastníků nakonec musela míč vyměnit za rozkaz nastoupit do transportu směr Osvětim. Přežilo jich jen několik málo. „Tenhle chlapík Breda Pavel, jehož jméno mám na dresu, byl můj strýc a hrál v tomhle týmu. Přežil koncentrační tábory, ale nakonec před koncem války zemřel hlady nebo na tyfus,“ říká ředitel terezínského památníku v Izraeli Oder Breda.

Zápasy probíhaly jako běžná fotbalová utkání – utkáním přihlížely stovky diváků, jen rozhodčí nosili na prsou židovskou hvězdu. Na dvoře tábora se proháněla sedmičlenná družstva s názvy jako Kuchaři, Řezníci nebo Továrna na bedny.

Pamětník Toman Brod vzpomíná, jak fandil jako 13letý mužstvu Sklad použitých oděvů: „Člověk jednou za týden řekl, 'no, tak teď se na něco mohu těšit',“ vzpomíná Brod. Podle historika Vojtěcha Blodiga nešlo v případě Terezínské ligy ani tak o sport – hráči i publikum spíše bojovali o zachování osobní integrity.

I v Terezínské lize se prý uplácelo, místo peněz ale fotbalisté automaticky dostávali jako prémie jídlo, což byla v ghettu jedna z nejcenějších věcí. Vůbec poslední utkání terezínské ligy proběhlo v Drážďanech na dvoře kasáren 26. srpna 1944. V září pak následovaly největší transporty do tábora v Osvětimi.

Video Události
video

Události