Nejvyšší slum na světě mají v Caracasu
Mrakodrap se pyšní přistávací plochou pro vrtulníky, okouzlujícím výhledem na nedaleké hory a širokými balkony pro víkendové grilování. Přitom se nejedná o pětihvězdičkový hotel ani oslňující sídlo banky. Místo obchodníků se stamiliony zaplnili 45patrovou budovu v centru Caracasu lidé, kteří jen stěží vyjdou se svými příjmy. „Bylo nás hodně s nejrůznějšími potřebami. Hlavně jsme potřebovali opravdové místo k životu. Vždycky jsem se ptal: Čím se obyvatelé věžáku prohřešili? Jen tím, že jsme se narodili chudí, bez prostředků a bez cizí pomoci,“ prohlásil obyvatel mrakodrapu Willmer Angel.
Davidova věž měla být chloubou venezuelské metropole. Jenže strůjce projektu před dvaceti lety zemřel a práce na rozestavěném mrakodrapu se zastavily. První nelegální nájemníci betonovou konstrukci obsadili v roce 2007 - za tichého přihlížení Chávezovy socialistické vlády. Uvnitř vyrostly nejen byty, ale i malé dílny a obchody, jaký si zřídila i Miriam. „Na začátku to pro mě bylo těžké. Nebyla jsem zvyklá chodit tolik do schodů a žít bez vody a elektřiny. Moje část neměla zdi. Ale rozhodla jsem se nastěhovat, protože v původním bytě byl moc vysoký nájem,“ konstatovala obyvatelka mrakodrapu Miriam Figueroaová.
Obydlených je 28 pater, platí tu přísná pravidla
V mrakodrapu teď žijí asi tři tisíce lidí. Hrubou stavbu si sami výrazně vylepšili natolik, že obývají 28 pater. Nebezpečná volná místa vyzdili, aby nikdo z výšky nespadl. Do budovy zavedli elektrický proud a natáhli tu improvizované potrubí, aby se nahoru nemuseli vláčet s kbelíky vody. „Lidi říkají, že je to tu nebezpečné, zvlášť chodit před domem. Ale vstupte a přesvědčte se sami. Jsem matka a neměnila bych za svět venku,“ podotkla obyvatelka mrakodrapu Thais Ruizová.
Stejně jako většina obyvatel věžáku žila dřív Ruizová s pěti dětmi v chatrči v násilnostmi proslulém slumu Petare na východě Caracasu, kde si gangy denně vyřizovaly účty pomocí střelných zbraní. V novém domově vládne pořádek. Chodby září čistotou, všude visí pravidla soužití. Jejich porušení se přitom trestá veřejnými pracemi v budově. „Tady si děti mohou jít hrát na dvůr. Mají trenéry, sportují a jsou šťastné,“ míní Ruizová.
Na rozdíl od jiných zabraných domů v Davidově věži samospráva funguje. Mnoho lidí z Caracasu sice považuje třetí nejvyšší budovu ve městě za zlodějské doupě, obyvatelé mrakodrapu ji ale vnímají jako bezpečný přístav, který je před zločinem chrání.
