Los Angeles - Nelegální imigrace do Spojených států? Nejde pouze o nebezpečné pašeráky drog ze Střední Ameriky. Do USA od loňského října dorazilo přes 52 tisíc dětí, což je dvakrát víc než loni. Bílý dům mluví o humanitární krizi. Příliv dětí poukázal na bezvládí Guatemaly, Salvadoru a Hondurasu, kde místo vlády kontrolují země gangy - z peněz za drogy, které utrží ze Spojených států. Dětem se už řadu let snaží pomáhat americký Výbor pro přistěhovalce a imigranty. „Nemůžete na hranici poslat armádu a začít do dětí střílet na potkání, ale můžete ten příliv trochu usměrnit,“ uvedla jeho šéfka Lavinia Limónová v rozhovoru pro ČT, kde poukázala na nutnost schválení přistěhovalecké reformy.
Dětská imigrace v USA: „Nemůžete poslat na hranici armádu“
USA čelí přílivu dětských uprchlíků (zdroj: ČT24)
Děti prchají ze Střední Ameriky před násilím i chudobou. To ale na získání humanitárního azylu podle amerických zákonů často nestačí. Proti přílivu přistěhovalcům protestovali nedávno i lidé v Kalifornii, když autobusům s uprchlíky zablokovali cestu do imigračních center. „Všechny ty děti a matky, připomnělo mi to to, co se stalo Židům, kteří se po Křišťálové noci snažili utéct z Německa,“ konstatovala rabínka Suzanne Singerová.
Z Guatemaly, Hondurasu a Salvadoru míří do Spojených států stále více dětí. Některé posílají rodiče s nadějí lepšího života, jiné prchají za příbuznými. Místo v náruči blízkých ale často končí v rukou pohraniční stráže. „V tuhle chvíli si přeju jediné - obejmout své děti, mít je nablízku a říct jim, že je miluji,“ podotkla uprchlice z Guatemaly Elva.
Dětská migrace
Texaský guvernér Rick Perry už požádal federální vládu o dodatečných 1 000 vojáků a na americko-mexickou hranici chce nasadit bezpilotní letadla. „Američani čekají od prezidenta, že se ukáže na místech katastrofy. Přijel po hurikánu Sandy. Tak proč nepřijede na hranici Texasu?“ poznamenal Perry.
Prezident chce ale místo toho apelovat na Kongres, aby neprotahoval schválení dodatečného rozpočtu. Na pomoc nezaopatřeným dětem ze Střední Ameriky chce poslat v přepočtu 70 miliard korun. „Jejich rodiče musí vědět, že je to neuvěřitelně nebezpečná situace a že jejich děti tady s největší pravděpodobností stejně nebudou moci zůstat,“ konstatoval šéf Bílého domu.
Na imigrační politice postavil americký prezident před šesti lety svoji první prezidentskou kampaň. „Ano, můžeme zlepšit naši imigrační politiku,“ tvrdil. Tehdy ho hlasy Hispánců do Bílého domu dostaly. Dnes mají lidé pocit, že prezident jejich hlas neslyší.
Migranti s dětmi
Rozhovor zpravodaje ČT Martina Řezníčka s Lavinií Limónovou, předsedkyní amerického Výboru pro přistěhovalce a imigranty
„Když se s dětmi bavíte, tak mluví o tom, že utíkají před násilím. Mluví o tom, že je najímají gangy, že je zneužívají, znásilňují a taky o tom, že se tady chtějí setkat se zbytkem rodiny - mnoho z nich tu má bratry a sestry. Takže utíkají před násilnostmi tam, kde mají rodinu. Jenom málo z nich říká, že tu budou mít lepší příležitosti. Musíme respektovat rozhodnutí dětí - to v té současné debatě trochu chybí. Nikdo se jen tak nesbalí a nevydá se na cestu dlouhou tisíc mil, při níž můžou být zneužiti nebo zabiti - a děti to vědí, aniž by pro to měly skutečný důvod.“
Co s tím mohou Spojené státy udělat?
„Nejdřív musíme ochránit děti, které sem došly a které pobývají na našem území. Je to mezinárodní standard, je to něco, co sami Američani chtějí. Znám spoustu těch, kteří nemají radost z nezákonné imigrace, ovšem říkají - 'Ale tohle jsou děti.' A to skutečně jsou. To je první věc. Druhá věc - musíme jasně říct: 'Ne, ne, ne, nemůžete jen tak přijít a zůstat tady zbytek života, takhle to nefunguje.' Vláda nedávno oznámila, že uvolní 250 milionů dolarů na pomoc těm třem zemím (Guatemala, Honduras, Salvador). To je dlouhodobá věc, která současnému přílivu nezabrání. Ale v historii jsme zažili tyto masové migrace - ne dětí. V 80. letech dorazilo na 130 tisíc Kubánců, 250 tisíc Vietnamců se sem vydalo na cestu lodí. Je to vždy kombinace cukru a biče. Musíme říct: 'Ne, nejezděte, je to nebezpečné, tím, že odjedete, nic nezískáte.' Ale jak na Kubě, tak ve Vietnamu jsme začali zpracovávat jejich žádosti přímo v těch zemích.“
Jak rozdílná by situace byla, pokud by už byla schválena přistěhovalecká reforma?
„Myslím, že ano. Řada dětí tu má rodiny, které mají tzv. dočasný status, kterému se říká TPS. Tenhle status mají třeba 15 nebo 20 let. Pobývají tu na základě tohoto povolení legálně, ale nemůžou tu získat trvalý pobyt, nemůžou jet domů a nemůžou si sem vzít své děti. A ty tím pádem platí cenu za to, že se reformu stále ještě nepodařilo schválit. Dále - když nevidíte žádnou jinou cestu než tu, že musíte prchnout, tak prostě jdete, a to se v historii stalo mockrát. K tomu se v těch zemích rozšíří fámy - 'Jo, měsíc jste zavření a pak se můžete shledat se svou matkou. To je dobrý, tak proč to nezkusit?' A to je možná jediná věc, kterou USA teď můžou udělat - nemůžete na hranici poslat armádu a začít do dětí střílet na potkání, ale můžete ten příliv trochu usměrnit.“