Bombaj - Tradice, která asi jen tak nevymizí. V Indii je „in“ organizovaná donáška jídla prostřednictvím speciálních kurýrů. Říká se jim dabbavalové – nosiči jídla. Starají se o to, aby měl zákazník v práci na stole včas teplé jídlo, jež mu doma uvařila jeho žena. Jen v Bombaji tento velmi sofistikovaný systém distribuce živí na pět tisíc lidí. Manželům pomáhají nosiči upevňovat vztah. Muži si mnohdy ani neumějí představit, že by šli třeba do restaurace.
Indičtí nosiči jídla - fenomén, který Evropa nezná
Jídlonoš v Indii - záruka doručení oběda téměř 100 procent (zdroj: ČT24)
Jídlonoš nevaří, pouze jídla roznáší – už víc než sto let. Dřív k tomu bohatí Indové využívali své sluhy. Později si ale jeden podnikavý nosič najal desítky pomocníků a z donášky si udělal živnost. „Kolem půl deváté nebo v devět, když už je náš zákazník v práci, mu žena uvaří jídlo a my mu ho pak doručíme,“ podotkl předseda asociace dabbavalů Shantaram Karvande.
Zatímco kdysi roznášeli teplé hrnce pečlivě zabalené v kusu látky převážně pěšky, dnes jim k roznášce napomáhá i železnice. Každý den takhle v Bombaji doručí na 200 tisíc s láskou uvařených pokrmů. „Už jsme s manželem 40 let spolu a nikdy mě nenapadlo, že bych neměla vařit. Ani jsem neměla potřebu jít do restaurace nebo si objednat jídlo zvenku. Nikdy se to ještě nestalo. Pokud to není jídlo připravené doma, tak to manželovi nechutná,“ konstatovala Prafulla Parikhová.
Dabbavalové jsou často negramotní. Svou jídlonosičskou štafetu mají ale tak propracovanou, že by jim ji mohla leckterá logistická firma závidět. Každou nádobu značí speciální kód, který udává, odkud jídlo pochází, číslo vlaku a přesnou cílovou adresu.
Samotné hrnce jsou velice praktické. Skládají se z několika hliníkových částí s držadlem. Každá obsahuje něco jiného - maso, chléb, rýži, dezerty a podobně.
GALERIE
zdroj: ČT24
To, že se nějaké jídlo zatoulá, ztratí nebo opozdí, se prý stává jen naprosto výjimečně. Hrnec zabloudí průměrně jen jednou za dva měsíce. Na každých zhruba šest milionů dodaných obědů se tak nedočká asi jen jeden majitel.
Pak je ale oheň na střeše. „Pokud dojde k nějaké chybě, tak se obvoláme a zjistíme, kterému zákazníkovi to jídlo patří. Ze skupiny 50 dabbavalů je jich vždycky tak 5 až 10 volných. Ti pak doručí jídlo správnému zákazníkovi,“ uvedl Karvande.
Za donášku zaplatí zákazník v přepočtu 200 až 300 korun měsíčně. Ani v době fasfoodových řetězců, rozvážené pizzy a široké nabídky restaurací práce dabbavalů nevymírá. A není to jen kvůli nižší ceně. „Muž má dobrý pocit, že má jídlo od manželky, je šťastný, když to jídlo jí, a to upevňuje jejich lásku,“ řekl Karvande.
Mužů, kteří si v práci potrpí na své oblíbené teplé jídlo od manželky, je pořád dost. Indičtí kurýrové ale svou práci neberou jen jako nutný zdroj obživy. Přispívají prý ke šťastným manželstvím.