Ankara - Dlouholetý turecký premiér Recep Tayyip Erdogan nevyhrál zrovna čistým způsobem, výsledek je ale třeba respektovat a diktatura v Turecku zřejmě nehrozí. Na tomto názoru se víceméně shodují komentáře západních deníků k výsledkům nedělních prezidentských voleb.
Tisk: Erdogan sice nevyhrál čistě, výsledky je ale třeba respektovat
„Turecku nehrozí žádná diktatura. Ale když bude Erdogan, který rád vystupuje jako vyvolený, pokračovat v kurzu minulých let a jako prezident “nového Turecka„ bude nadále pěstovat své autoritářské chování, pak je na cestě k tomu stát se zcela obyčejným blízkovýchodním vladařem,“ píše rakouský list Die Presse.
Die Presse k Erdoganovu vítězství
„Erdogan volby vyhrál. Neférovým způsobem a díky hlasům méně vzdělaných a méně úspěšných občanů. Volební výsledek je ale třeba respektovat,“ napsal německý list Die Welt. Třebaže Erdoganova proislámská Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) vyhrála volby devětkrát za sebou a i když se Erdogan stal prvním tureckým prezidentem, kterého zvolil přímo lid, změnilo se toho podle deníku při detailním pohledu jen málo. Jasné vítězství totiž neznamená, že dosavadního premiéra volilo více lidí než obvykle, protože celková čísla jsou srovnatelná s březnovými tamními volbami. „Doma zůstalo jen více voličů. Těch ze sekulární opozice,“ dodává Die Welt. Poznamenává také, že volební podmínky nebyly nijak zvlášť demokratické, neboť média kontrolovaná vládou nepustila opozici ke slovu. Erdogan prý také ve velkém využíval v kampani státní zdroje. „Naproti tomu se ale neprokázaly obavy z hlasovacích podvodů,“ upozornil deník.
Nižší volební účasti, než jaká se očekávala, si povšimla i britská BBC. Poznamenává, že některé lidi od návštěvy volebních místností odradila vlna veder a také období dovolených. Svůj hlas nakonec odevzdalo asi 73 procent oprávněných voličů.
GALERIE
videogallery_463388
Početná turecká menšina v Německu se k Erdoganovu vítězství staví velmi rezervovaně. Podle představitele komunity německých Turků Saftera Çinara bude muset dlouholetý premiér na svém prezidentském postu umírnit své postoje, jinak ho čekají rozsáhlé spory a střety. Çinar nicméně neočekává, že by se Erdoganova politika, která společnost vždy rozdělovala, nějak výrazně změnila. „Někdy ale lidé rostou spolu s úřady,“ dodal.
Dosavadní premiér vyhrál nedělní prezidentské volby s 51,97 procenty hlasů. Přesný údaj dnes zveřejnila ústřední volební komise.
Erdoganovo vítězství již uznala opozice i Evropská unie, která zaslala do Ankary gratulaci. Prozatím není jasné, kdo Erdogana v premiérském křesle a v čele jeho proislámské Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) nahradí. Mezi kandidáty je i současný prezident Abdullah Gül, nejčastěji se ale zmiňují jména nynějšího ministra zahraničí Ahmeta Davutoglua a bývalého ministra dopravy Binaliho Yildrima.
„Turecko je klíčový partner EU: kandidátská země, která vyjednává o členství, soused, důležitý obchodní partner a spojenec v zahraniční politice,“ uvedli dnes ve společném prohlášení šéf Evropské komise José Manuel Barroso a unijní prezident Herman Van Rompuy. Zároveň dodali, že spoléhají na to, že Erdogan na novém vrcholném postu zaujme smířlivý postoj a že bude respektovat všechny skupiny obyvatel Turecka, jejich vyznání a odlišnosti.
Už v neděli večer po zveřejnění předběžných výsledků prohlásil Erdogan, že národ dal najevo svou vůli. Ohlásil také novou éru národního usmíření a ujistil, že chce být prezidentem všech 77 milionů Turků. Erdogan bude nyní muset rezignovat na svou funkci ministerského předsedy a jmenovat svého nástupce. Funkční období nového prezidenta začíná 28. srpna. Jakmile volební komise oficiálně označí Erdogana za designovaného prezidenta, bude muset opustit i vedení AKP.
Erdogan vládne Turecku od roku 2003 a podle předpisů AKP se již o čtvrtý premiérský mandát pod záštitou strany ucházet nemohl. Nyní se předpokládá, že prezidentskému úřadu dodá širší pravomoci a že by dokonce mohly vzniknout podmínky pro vytvoření prezidentského systému. Dosavadní role prezidenta byla spíše reprezentativní, již nyní ale ústava dává úřadu větší moc. Například není možné napadnout prezidentova rozhodnutí u soudu.