Bratislava – Nejtragičtější leteckou nehodu ČSA na území bývalého Československa si toto léto připomíná Bratislava. V pondělí byl odhalen pomník v blízkosti oblíbené rekreační oblasti Zlaté Piesky – dnes poklidného jezera, v němž před téměř čtyřmi dekádami našlo smrt 76 lidí. Tuzemská aviatika mnoho podobných událostí nezná, přesto i u nás hned několik leteckých tragédií zanechalo oběti v řádu desítek. Shodou okolností byla právě 70. léta pro zdejší vzdušný prostor zdaleka nejponurejší. Vůbec nejhorší pád v historii Československých aerolinií - v blízkosti syrského Damašku - se navíc odehrál přesně před 39 lety, 20. srpna 1975.
Tragické lety aneb smutná dekáda na československém nebi
Po 38 letech se příbuzní obětí letu ČSA 001 dočkali památníku (zdroj: ČT24)
PŘEHLED NEJTRAGIČTĚJŠÍCH NEHOD NA ÚZEMÍ ČESKOSLOVENSKA:
- 28. července 1976, Iljušin Il-18, Bratislava: 76 mrtvých
Jak už známo, nejvíce obětí čistě v „tuzemském podání“ si oficiálně vyžádal pád sovětského Iljušinu u bratislavské rekreační oblasti Zlaté Piesky. Let s osudovým názvem ČSA 001 převážel civilní pasažery na trase z Prahy do Bratislavy. Letadlo skončilo přímo v oblíbeném jezeru běžně využívaném turisty. Za smrt 76 osob přitom nemohla nenadálá technická závada či výkyvy počasí, ale hned několikeré selhání lidského faktoru.
Předně šlo o nedodržení rychlosti. Pilot Iljušinu začal kolem půl desáté dopoledne klesat, místo maximální povolené rychlosti 15 m/s přitom snížil rychlost klesání pouze na 22 m/s. Při brzdění tak jeden z motorů selhal a přestal fungovat. Až potud by díky záložním mechanismům nešlo o velkou komplikaci, kdyby jeden z mechaniků neudělal další chybu.
Nehoda letadla ČSA u Zlatých Piesků v Bratislavě
Místo poškozeného motoru totiž vypnul jiný, zcela fungující. Kvůli vyřazení provozu na celé jedné straně se tak letadlo začalo naklánět doleva. Pilot se snažil znovu vystoupat a opakovat okruh, k opětovnému nahození správného motoru ale došlo pozdě – letadlo se přímo do jezera zřítilo v čase 9:37. Parodoxem je, že rekreační oblast Zlaté Piesky dělí od jedné z dojezdových ploch zhruba kilometr.
Na palubě nejsmutnějšího letu v československé historii bylo 69 cestujících a sedm členů posádky. Všechny zbytky letadla byly z jezera vyproštěny po osmi dnech. Komunistický režim dlouho tajil, že smrt většiny cestujících nastala utopením.
- 30. října 1975, DC-9, Suchdol: nejméně 75 mrtvých
Další letecké neštěstí se již týká přímo našeho vzdušného prostoru a může jít o nejhorší leteckou katastrofu v tuzemsku vůbec – od tragického letu 001 ji dle některých zdrojů dělí pouze o jednu oběť méně, jinde se zle dočíst až o 79 mrtvých. K pádu došlo u letadla jugoslávské charterové společnosti Inex-Adria Aviopromet putující z Balkánu do Prahy. Na palubě bylo celkem 115 cestujících – zejména včasnému zásahu záchranářů mohla přeživší menšina děkovat za život
Let z černomořského letoviska Tivat probíhal bez komplikací až k Praze, nad níž se držela hustá podzimní mlha. Přes špatnou viditelnost a s vědomím, že na ruzyňském letišti není momentálně v provozu přesný naváděcí systém, zahájila posádka přistávací manévr. Necelých devět kilometrů před prahem ranveje stroj DC-9 narazil do vrcholku Sedleckých skal, které u Suchdola vybíhají z údolí Vltavy. Letadlo pravděpodobně zavadilo podvozkem o zídku, pod ostrým úhlem dopadlo na zem a setrvačností urazilo ještě několik set metrů, během nichž se rozpadlo. Štěstím bylo, že letoun dopadl do zahrádkářské kolonie, která v pošmourném říjnovém ránu zela prázdnotou, a nikoliv do nedaleké zástavby rodinných domků.
Trosky letadla DC-9 u pražského Suchdola
Kolik lidí při nehodě zemřelo, není zcela jasné. Podle vyšetřovací zprávy přišlo o život 71 cestujících a čtyři členové posádky. Už to by z havárie u Suchdola činilo nejtragičtější letecké neštěstí na českém území. Podle některých zdrojů ale měla celková bilance neštěstí vystoupat na 77, nebo dokonce 79 mrtvých.
Vyšetřování probíhalo za zavřenými dvěřmi - na veřejnosti se tak objevily „zaručené informace“ o špatném technickém stavu letadla či o sklenkách alkoholu, které měly během letu putovat do pilotní kabiny. Nejpravděpodobnější příčinou se ale jeví nedodržení stanovené výšky letu v kombinaci se špatnou viditelností.
- 19. února 1973 Tu-154: Praha-Ruzyně: 66 mrtvých
Smutné memento ve své historii má také letiště na pražské Ruzyni (nynější Letiště Václava Havla). Chvíli před přistáním se zde 19. února zřítil Tupolev Tu-154 přilétající z Moskvy, když se náhle sklopil přídí k zemi a klesl pod sestupovou rovinu. Jeden z pilotů, který nehodu přežil, popsal vážné technické problémy a takřka neovladatelné letadlo těsně před pádem. Stroj narazil v 9:20 do zmrzlé země necelý půl kilometr před prahem dráhy.
Pro vyšetřovatele byla v případě této nehody klíčová výpověď přeživších členů posádky, zejména pilotů. Všichni se shodovali, že let probíhal zcela normálně až do průletu radiomajáku bližná, který je asi kilometr před prahem dráhy.
Při jejím přeletu asi ve výšce 70 metrů převzal kapitán ruční řízení a zjistil, že podélné řízení nefunguje. Letadlo se sklopilo nosem k zemi, nereagovalo na přitažení řídicí páky ani na přidání výkonu motorů a havarovalo.
Jako příčina bývá uváděna buď závada na stabilizátoru výškového kormidla, nebo opomenutí posádky, která stabilizátor nepřepnula do polohy pro přistávání. Ani dobová média tragédii příliš nevěnovala prostor kvůli snaze neupozorňovat na technické rezervy letadel.
- 26. ledna 1972, DC-9-32, Srbská Kamenice: 27 mrtvých
Čistě z hlediska poměru počtu pasažerů ku přeživším jde o nejtragičtější případ v žebříčku. Právě pád mezinárodního letu z Kodaně do Zábřehu proto proslavil jedinou osobu, která o nehodě (dosud) může zpětně hovořit – někdejší srbskou letušku Vesnu Vulovičovou. Přežití pádu údajně z desetikilometrové výšky jí před více než 40 lety dokonce vyneslo zápis do Guinessovy knihy rekordů. Všechno ale mohlo být trochu jinak…
Letadlo mířící z Kodaně do Zábřehu za velmi podivných okolností spadlo 26. ledna 1972 v lesích poblíž Srbské Kamenice. Nikdo dlouho nemohl přijít na pravou příčinu tragédie a pomoci nemohlo ani unikátní svědectví Vulovičové – sama totiž nikdy nedokázala popsat, co se přesně stalo. Československá státní bezpečnost i jugoslávští vyšetřovatelé dospěli k závěru, že letoun roztrhla časovaná bomba. Tu prý na palubu umístili separatisté z chorvatského fašistického hnutí ustašovců. K činu se posléze sami přihlásili.
Jugoslávský DC-9 zřícený u Srbské Kamenice
Po uplynutí několika desítek let se ale k případu vrátili zahraniční novináři a vypátrali, že letoun McDonnell Douglas DC-9-32, zaměněný za nepřátelský letoun, sestřelil ve výšce pouhých 800 metrů MIG československého letectva. Odvolávali se přitom na dokumenty z českého Úřadu pro civilní letectví.
I nejnovější výzkumy naznačují, že letadlo bylo skutečně sestřeleno a že zpráva o výbuchu byla jen lépe snesitelná pro tehdejší režim. Prokázat teorii o zásahu československého letectva se ale oficiálně zatím prokázat nepodařilo.
Nejhorší letecká nehoda v celé historii výhradně Československých aerolinií se stala 19. srpna 1975 v syrském Damašku - tehdy zahynulo 126 osob. Dopravní letoun Il-62 letěl na lince Praha-Teherán s mezipřistáními v Damašku a Bagdádu, při přistávacím manévru v syrské metropoli ale havaroval a začal hořet. V troskách zahynulo 115 cestujících a všech jedenáct členů posádky, dva cestující, student a půlroční dítě nehodu jako zázrakem přežili. Příčina nehody nebyla jednoznačně určena.
„Není vyloučeno, že byly špatně nastaveny výškoměry a posádka si nebyla dobře vědoma výšky letu,“ řekl letecký publicista Martin Velek. Na domovském letišti a na ostatních letištích v socialistických zemích totiž byla tehdy dispečery předávána výška QFE - skutečný barometrický tlak v úrovni dráhy, ale od věže v Damašku posádka obdržela výšku QNH - tlak přepočítaný na hladinu moře. Zřejmě jejich záměna posádkou se pak stala lidem na palubě osudnou. Po nehodě se ale objevily i spekulace, že letadlo bylo sestřeleno.
Nejtragičtější letecká nehoda v historii Československých aerolinií, která si vyžádala 126 obětí, se stala 19. srpna 1975 v Damašku.