Rubrika Okupace Československa 1939

Život měl jít dál a úkolem Čechů bylo hlavně v poklidu pracovat v továrnách, tak si nacisté představovali protektorát Čechy a Morava. Ten byl přitom plný paradoxů. Fungovala sice cenzura, přitom si Vlasta Burian mohl z hajlování dělat na večírku pro plzeňské dělníky legraci. Obyvatelé zároveň museli nakupovat na potravinové lístky a hrozilo jim nucené nasazení. Naprosto nesnesitelný však život v tzv. protektorátu byl pro jeho židovské a romské  obyvatele, které nacistické rasové zákony postupně vylučovaly z veřejného života a odsoudily je k transportům do táborů smrti.

Před 80 lety se pokusili takzvaní iredentisté v čele s Janem Uprkou, kteří s Němci otevřeně kolaborovali, připojit svébytné území Moravy v okolí Hodonína a Uherského Hradiště ke Slovenskému státu. Nenašli ale podporu ani mezi obyvateli Slovácka, a nakonec ani u vrcholných představitelů Německé říše.

Zřízení protektorátu Čechy a Morava zasáhlo do všech oblastí okupované země. Neminulo ani filmový průmysl, tím spíš, že nacisté si velmi dobře uvědomovali sílu filmu coby nástroje propagandy. Jak se tuzemská kinematografie s příchodem okupantů proměnila, přibližuje v rozhovoru filmový historik Pavel Taussig.

Mnichovská dohoda znamenala pro Československo nejen ztrátu významné části území, ale také výrazné změny v politickém uspořádání. Česko-Slovensko však nevydrželo ani půl roku, a politické pořádky se měnily znovu. Prezident a předseda vlády už byli pouhými loutkami, skutečnou moc měl říšský protektor, jehož dohledu podléhala celá česká autonomní správa. Postupem času pak státní správa i samospráva přecházely do německých rukou.

Pokud nějaká skupina obyvatelstva Československa pocítila v roce 1939 tvrdě zřízení takzvaného protektorátu Čechy a Morava, byli to Židé. Záhy po jeho ustavení eskalovala antisemitská politika, Židé začali přicházet o práva i majetek, a když se začalo s masovými deportacemi, tak i o život.

Nikdy nechtěl být prezidentem, přesto stanul v čele státu, o který vzápětí přišel. Před osmdesáti lety odcestoval Emil Hácha do Berlína, aby se pokusil zachránit samostatnou republiku. Adolf Hitler mu však oznámil, že dal rozkaz k okupaci. Hácha vzdoroval, dokonce v hádce s Hitlerem prodělal srdeční záchvat. Nakonec však v noci ze 14. na 15. března 1939 podepsal všechno, co nacisté potřebovali.

Průmysl protektorátu byl pro nacistické Německo velkou kořistí a nově příchozí okupanti měli zájem o všechny české a moravské strojní závody. „V protektorátu pracovalo asi tři sta velkých firem, které vyráběly prakticky všechno od bedniček na náboje přes opasky, uniformy a boty až po dělostřelecké granáty, děla, tanky nebo motory do latadel,“ popisuje publicista Zdeněk Roučka, autor knihy Práce je čest! aneb Plzeň a Škodovka za protektorátu.

Zatímco v Československu vyvolal podpis mnichovské dohody velké zklamání z postoje velmocí, britského premiéra doma po návratu vítaly nadšené davy lidí s tím, že přiváží mír. Hitler sice získal velkou část území Československa, to však podle této dohody mělo zůstat samostatným státem a západní mocnosti se mylně domnívaly, že německé expanzivní choutky ukojily. Když pak Hitler v březnu 1939 vyhlašoval Protektorát Čechy a Morava, byla reakce velmocí podobná. Státy sice tentokrát oficiálně protestovaly, žádná další reakce ale nepřišla. Až napadení Polska o půl roku později nakonec přimělo Francii a Británii vyhlásit Německu válku.

Bylo chladno, padal déšť se sněhem a lidé mířili do práce a do škol stejně jako jindy. Jenže tentokrát procházeli na nárožích kolem vyhlášky, která tvrdila, že vládu nad Čechami a Moravou převzalo nacistické Německo. Souhlas s okupací si Adolf Hitler vynutil na československém prezidentovi Emilu Háchovi před třetí hodinou ráno. Odpoledne 15. března měla německá armáda zemi pod kontrolou. Den poté vyhlásil Hitler obsazená území za protektorát Čechy a Morava.

Československo se stále ještě vzpamatovávalo z mnichovských událostí, dění v polovině března 1939 však nabralo rychlý spád: 14. března odhlasoval slovenský sněm vytvoření samostatného Slovenského státu. Jen o pár hodin později odjel československý prezident Emil Hácha do Berlína, aby jednal s Hitlerem. Ale ještě než za ním přijel, vstoupily na naše území první jednotky okupační armády. Jediným místem, kde přitom narazily na odpor, byla Czajankova kasárna v Místku, kde se Němcům se zbraní v ruce postavil 3. prapor 8. pěšího pluku pod vedením Karla Pavlíka.