Válka ochromila dopravu na východ Evropy. Po víkendu přestanou jezdit i vlaky z Helsinek do Petrohradu

Letecká doprava: Ukrajina

Před válkou se utěšeně rozrůstalo letecké spojení Česka a Ukrajiny. Do Kyjeva létaly z Prahy ČSA i Ukraine International (UIA), ukrajinský lowcost SkyUp pak nabízel sezonní lety do Charkova, Oděsy, Záporoží a Lvova a do Oděsy a Lvova měla sezonně létat také společnost Bees Airlines. SkyUp loni sliboval i start linek spojujících Kyjev s Brnem a s Ostravou, ale start byl naplánován na dobu, kdy ještě byla v plném proudu jarní pandemická omezení a nakonec plány přehodnotil.

Již necelé dva týdny před válkou začal být problém dostat se letecky na Ukrajinu. Ostatně české ministerstvo zahraničí vydalo 13. února varování před cestováním do země s tím, že pokud chtějí lidé, kteří v ní pobývají, odcestovat letecky, měli by tak učinit bezodkladně. V té době již nelétaly na Ukrajinu KLM, o zrušení letů uvažovala Lufthansa a další velké evropské aerolinie. ČSA naopak ujišťovaly, že v letech na Ukrajinu budou pokračovat, a podobně dál létali ukrajinští dopravci. SkyUp se ovšem potýkal s faktem, že některé leasingové společnosti, od nichž měl pronajatá letadla, je v napjaté předválečné situaci již nechtěly na Ukrajinu pouštět.

Úplný konec nakonec nastal s ruskou invazí 24. února. Tehdy již neodletělo na Ukrajinu nic. Ani nemohlo, po vyhlášení válečného stavu uzavřela Ukrajina svůj vzdušný prostor pro civilní lety. Za měsíc od vypuknutí války se na tom nic nezměnilo.

Letecká doprava: Rusko

Do Ruska se 24. února ještě doletět dalo. Již toho dne však zakázala přistávat ruským letadlům na svých letištích Velká Británie a druhý den ji napodobily další státy včetně Česka. Evropská unie navíc zavedla první balík sankcí, jimiž mimo jiné omezila opravy a údržbu letadel ruských dopravců na svém území. Rusko reagovalo na zákaz příletů do Česka a dalších zemí příkřeji a aerolinkám z těchto států zakázalo nejenom přílety, ale i přelety nad svým územím.

Vzápětí Česko „dorovnalo“, takže od 27. února je ruským letadlům uzavřen český vzdušný prostor a zároveň zůstává ruský vzdušný prostor uzavřen letadlům českých dopravců. Od dalšího dne navíc zavedla Evropská unie plošnou uzávěru svého vzdušného prostoru pro ruská letadla, na což Moskva reagovala rozšířením zákazu rovněž na celou EU i další státy, které k sobě přestaly pouštět ruská letadla.

Před válkou létaly z Prahy do Ruska kromě ČSA, Smartwings a Aeroflotu také Rossiya, S7 a Ural Airlines.

Dostat se letecky do Ruska je stále možné, ale je to čím dál obtížnější. Aeroflot zrušil od 8. března všechny mezinárodní lety s výjimkou těch směřujících do Běloruska, podobný krok učinily již před ním aerolinie S7. Klíčovou spojkou se tak stal Bělehrad a Air Serbia. Srbsko není členskou zemí Evropské unie, protiruské sankce nezavedlo a jeho vlajkový dopravce se letům do Moskvy nebrání.

V březnu se opakovaně objevily zprávy, že Air Serbia svoji moskevskou linku ruší, ale nebylo tomu tak. Naopak společnost nasadila na některé lety do Ruska své jediné širokotrupé letadlo A330, které si pořídila hlavně kvůli letům do Ameriky. Spojení však není bez problémů, nikoli však na straně úřadů. Letadla se opakovaně musela vracet kvůli falešným hlášením bomby na palubě.

Kromě letů přes Bělehrad se lze do Ruska letecky dostat i přes některé další země. Přímé letecké spojení s Ruskem a zároveň i s Českem má stále Turecko, Dubaj a Katar. Turkish Airlines nabízejí spojení do Moskvy s přestupem v Istanbulu, nízkonákladová turecká společnost Pegasus prodává letenky do Ruska až na květen, a to do Krasnodaru, Grozného a Mineralnych Vod. Podobně jako Srbové i Turkish Airlines posílají z Istanbulu do Moskvy velkokapacitní Airbus A330.

Nutno dodat, že přímé letecké spojení není z Evropské unie ani do Běloruska. Přerušeno bylo již loni v souvislosti s nuceným přistáním letu, kterým cestoval běloruský opoziční aktivista a který nad Běloruskem pouze přelétal.

Železniční doprava: Ukrajina

Železnice se stala klíčovým prostředkem, kterým se tisíce Ukrajinců dostávaly a stále dostávají z frontových oblastí a kterým pokračují i dále na západ, pokud se nerozhodnou zůstat třeba ve Lvově. Ukrajinská železniční společnost Ukrzaliznycja (UZ) zveřejňuje denně časy odjezdů evakuačních spojů a také informuje o aktuálním rozsahu provozu v zemi.

Z nejnovějších informací o provozu regionálních vlaků vyplývá, že UZ udržuje provoz i v místech, odkud přicházejí zprávy o bojích či ostřelování, jako je Charkov, Záporoží nebo Oděsa, na východě v Doněcké oblasti se jezdí až do Kostjantynivky, tedy prakticky v předválečném rozsahu. Na Ukrajině je ovšem vyhlášen válečný stav a je zakázán vstup do válečných zón.

Co se týče přeshraničních spojů, situaci komplikují – což ale není válečné novum – rozdílné rozchody kolejí na Ukrajině a u jejích západních sousedů. Je samozřejmé, že nejezdí mezistátní vlaky z Ukrajiny do Ruska a Běloruska. Podle zpráv z Ukrajiny bylo navíc železniční spojení do Běloruska díky sabotáži tamních železničářů znemožněno.

Na západ je možné odjet z Ukrajiny do čtyř sousedních zemí. Do Polska, kam od začátku války prchá nejvíc lidí, se tradičně jezdí přes hraniční přechod Mostyska–Medyka. Vede tudy širokorozchodná trať, která končí v polské Přemyšli, a zároveň v ukrajinské Mostysce končí trať normálního rozchodu (1435 milimetrů oproti 1520 milimetrům používaným v Rusku i na Ukrajině).

Před válkou jezdily do Přemyšle denně dva páry vlaků kategorie IC+ z Kyjeva přes Lvov, noční vlak z Oděsy a vlak nazvaný Lwow expres, což bylo přímé noční spojení Lvova s Vratislaví. Noční vlaky byly sestavené z lůžkových vozů, na denní spoje z Kyjeva nasazovala UZ moderní elektrické jednotky Hyundai Rotem, které víceméně odpovídají běžnému evropskému standardu dálkového cestování na železnici.

Po vypuknutí války bylo v Přemyšli k vidění leccos. Vzhledem k tomu, že širokorozchodné koleje končí na přemyšlském hlavním nádraží na hlavových nástupištích, přijížděly s uprchlíky převážně jednotky (tedy nikoli klasické soupravy s lokomotivou), ale kromě hyundaiů to byly i staré „električky“, které se na Ukrajině používají v příměstské a regionální dopravě a do Polska obvykle nejezdí.

Kromě přemyšlského hraničního přechodu využívala osobní doprava za obvyklých okolností ještě jeden ukrajinsko-polský hraniční přechod, a to Rymachi–Dorohusk. Jezdil tudy noční vlak Kyjev–Varšava a také on posloužil k evakuaci civilistů z válkou sužované země. A konečně hranaté širokorozchodné vozy UZ se objevily až daleko od hranic ve Slezsku, kam se dostaly po nákladní širokorozchodné trati, která vede z Volyně přes Hrubieszow do Slezska.

Přes ukrajinsko-polskou hranici – nebo přesněji řečeno alespoň z jedné strany na hranici – vedou koleje celkem na sedmi místech, ale reálně se využívají pouze tři zmíněné přechody. Někde jsou tratě zcela zarostlé, na místech jako Hrebenne nebo Malhowice jsou koleje alespoň z jedné strany sneseny. Na polské straně byla nouzově obnovena trať k hraničnímu přechodu Kroscienko–Smolnica, z ukrajinské však nikoli, takže uprchlíci mohou do vlaku nastoupit až po překročení hranic.

Podle informací polského dopravce PKP Intercity i UZ jezdí vlaky z Přemyšle na Ukrajinu dál, a to třikrát denně. Končí ve Lvově. A ačkoli to zní neuvěřitelně, UZ ohlásila, že od 26. března obnoví provoz jednoho spoje IC+ Kyjev–Přemyšl.

Vedle Přemyšle je druhým klíčovým uzlem pro evakuaci válečných uprchlíků Čop – původně východoslovenská vesnice, kterou po druhé světové válce anektoval Sovětský svaz a spolu s Podkarpatskou Rusí ji připojil k Ukrajině. Za sovětských dob v ní vzniklo důležité nádraží, které dalo i podnět k růstu vesnice, z níž se stalo sice nevzhledné, ale přece jenom město.

Vedou odtud tratě jednak na Slovensko, ale i do Maďarska. Slovensko sice spojují s Ukrajinou dva železniční hraniční přechody, ale širokorozchodná trať Užhorod–Košice slouží pouze nákladní dopravě a k přepravě uprchlíků nebyla použita. Kdo se tedy chtěl přes hranice dostat vlakem, musel přejet z Čopu do Čierné nad Tisou.

Před válkou jezdily přes hranice dva páry rychlíků Košice–Mukačevo (kde končí kolej normálního rozchodu) a jeden pár osobních vlaků z Čierné do Čopu. Železniční společnost Slovensko (ZSSK) bezprostředně po ruské invazi oznámila, že ruší veškeré spoje na Ukrajinu.

První vlak, který ze Slovenska do Čopu přijel, tak byl tři dny po začátku války evakuační vlak z Prahy. Poté, co slovenské úřady rozhodly, že není možné vozit uprchlíky z Ukrajiny rovnou do Česka bez předchozího hraničního odbavení, přestaly do Čopu jezdit evakuační vlaky, ale ZSSK opět začala jezdit přes hranice s jedním rychlíkem (končí však již v Čopu, nikoli v Mukačevě) a jedním osobním vlakem. Ty by však měly být cestujícím k dispozici pouze v tomto směru, takže na Ukrajinu ze Slovenska vlakem dojet nelze.

Z Čopu jezdí evakuační vlaky i do Maďarska, které mělo před válkou přímé spojení na Ukrajinu rovněž v podobě páru rychlíků do Mukačeva.

Na čtyřech místech překračují koleje hranici Ukrajiny s Rumunskem, ale situace je podobná jako na hranicích s Polskem a část tratí je nesjízdná. Před válkou byl pro osobní dopravu využíván zejména přechod Vicsani–Vadul Syret na Bukovině jižně od Černivců, kam zajížděl přímý vlak z Bukurešti, a ten rovněž slouží pro příjezd uprchlíků na Ukrajinu. Přechod mezi Satu Mare a Korolevem (Halmeu–Diakove) slouží pouze nákladní dopravě a zbylé tratě jsou zavřené.

Nicméně podobně jako na Slovensko je i cestování vlakem přes ukrajinsko-rumunské hranice jednosměrné. Spojení na Ukrajinu nyní rumunská společnost CFR nenabízí.

Podobné je to i v Moldavsku. Z Kišiněva jezdíval vlak do Oděsy, ale po vypuknutí války byl zrušen. Moldavské železnice přepravují uprchlíky až od hranic s Podněstřím, evakuační vlaky je vozí na mezinárodní letiště do Kišiněva a také rovnou do Rumunska.

Železniční doprava: Rusko

Na rozdíl od letecké dopravy mohou vlaky z Ruska do Evropy jezdit dál. Potíž je však dvojí. Jednak byla řada spojů do Ruska (včetně přímých lůžkových vozů Praha–Moskva a rychlíků Moskva–Nice, který projížděl přes české území) zrušena při zavádění proticovidových opatření a dosud nebyla obnovena. K tomu přispívá fakt, že Rusko již dlouho před válkou zakázalo občanům třetích zemí pozemní vstup přes běloruskou hranici. Přes Bělorusko byly trasovány klíčové železniční spoje do střední Evropy, zejména rychlík Polonez (Varšava–Minsk–Moskva).

Osobní železniční doprava do Ruska byla přerušena v Pobaltí. V Litvě sice jezdí ruské vlaky, ale pouze tranzitně do Kaliningradské oblasti.

V pondělí bude zrušeno (respektive přerušeno) poslední železniční spojení Evropské unie s Ruskem. Tím jsou vlaky Helsinky–Petrohrad. I toto spojení však bylo s velkou výhradou. Podle informací finských železnic (VR) takto mohli cestovat pouze občané Finska a Ruska, omezení ale nesouviselo s válkou, nýbrž s covidem-19.

Silniční doprava: Ukrajina

Přese všechno, co se od 24. února děje, zůstávají hranice Evropské unie a Ukrajiny otevřené. České ministerstvo zahraničí nicméně před cestováním do země důrazně varuje. Poslední zprávy z hraničních přechodů ukazují, že se kolony, které se počátkem války začaly tvořit ve směru z Ukrajiny, již zmírnily.

Opačným směrem by měl být příjezd na hraniční přechody bez zdržení. Na Ukrajinu jezdí dál mezinárodní autobusové spoje, i když některé z nich dopravci zrušili. Ve čtvrtek ale odjely například autobusy směřující do Kyjeva i jeden, který by měl oficiálně končit ve městě Cherson.

Silniční doprava: Rusko

Do Ruska přímé linkové autobusy z Česka nejezdí, existuje autobusová linka z Tallinnu do Petrohradu. Dostat se do země autem je komplikované. Jak bylo již řečeno, Rusko již v době pandemie zakázalo vstup pozemní cestou z Běloruska občanům třetích zemí.

Protože přes Ukrajinu do Ruska dojet nelze, připadá v úvahu v zásadě jen cesta přes Pobaltí (případně přes Finsko nebo například Turecko a Gruzii či Ázerbájdžán, ale taková objížďka by byla již mimořádně obskurní). Trasa z Prahy do Moskvy přes Polsko, Litvu a Lotyšsko je dlouhá přes dva tisíce kilometrů.

Samotný vstup do země by měl být možný, platí nicméně vízová povinnost. České ministerstvo zahraničí před cestami do Ruska varuje.