Rozhovor o životě v Šen-čenu: Cestou do práce mi třikrát měří teplotu, pět týdnů jsme byli doma

Ty jsi v Číně dlouhodobě, pracuješ tam, žiješ tam na několikaměsíčních služebních cestách, jsi tam od začátku celé epidemie nového koronaviru. Co si vybavuješ ze začátku epidemie, dotkla se tě nějak prvotní opatření?

Pracuju pro hongkongskou firmu, ale v Číně trávím velkou část roku. Teď jsem v Číně víceméně bez přerušení od listopadu.

První dny nešlo vlastně o nic. Začalo se o tom psát v novinách, lidi začali nosit roušky, ale jedině tak do metra, do autobusu nebo od obchodního domu. 17. nebo 18. ledna jsem byl ještě v práci a řeči o viru se teprve začaly objevovat v novinách. První víkend v lednu jsme byli s firmou na teambuildingu v kasinu v Macau, o viru nikdo ještě ani netušil.

První oficiální opatření si vybavuju až 24. ledna, když se začala měřit teplota lidem vstupujícím do metra. Obecné povědomí o viru a taková sebeizolace přišly během pár dní. V neděli 19. ledna byl trh s květinami přecpaný, ve středu už skoro prázdný.

Zhruba 20. ledna už měl masku v metru skoro každý, ti opatrnější ji nosili i v obchoďáku, ale ani to nám nezabránilo jít na večeři se známými. Všechny restaurace byly plné, samozřejmě většina servírovala jídlo klasicky ve velkých mísách sdílených mezi šesti až deseti lidmi u stolu.

Žiješ v Šen-čenu, což je jedno z nejlidnatějších čínských měst, v Číně jsi trávil i Nový rok, kvůli kterému se začala zavádět nejrůznější preventivní opatření, jak oficiální, tak i z iniciativy samotných obyvatel. Jak vypadá prevence v tak velkém městě v praxi?

Postupně zpřísňují opatření. Teplotu měří při vstupu do metra, do supermarketu, občas i v některých autobusech. Samozřejmostí je měření teploty před domem. Do restaurací na jídlo už nelze jít vůbec, ty se tak přeorientovávají na rozvážku jídel. Začíná se s plošnou dezinfekcí, na našem „sídlišti“ se vystříkávají výtahy i chodby několikrát denně a hutná oblaka neznámého plynu se povalují na chodnících mezi domy.

V Šen-čenu jsou obytné domy uspořádané do uzavřených komplexů, pěkně s plotem okolo, jen pár vrátnicemi a hloučkem sekuriťáků. Díky tomu se mohla nasadit řada přísných pravidel. Pošta a donáška jídla? U vrátnice se postavil přístřešek a několik stolů, kde to poslíček nechá ležet. Chcete jít na návštěvu za přáteli? Buď úplně zakázané, nebo pouze na speciální povolenku, samozřejmě jen poté, co si vás pěkně zaregistrují a změří. Vracíte se do města z jiné části Číny? Čtrnáct dní domácí karantény a ven ani krok. Tedy za předpokladu, že vás domů vůbec pustí a nepošlou vás místo toho do hotelu, nebo nemocnice.

K tomu se přidalo nařízené týdenní volno. A pak doporučení firem, ať co nejvíce lidí pracuje z domova. Všichni začali nosit masky, později to bylo dokonce nařízeno místní vládou.

V Číně a dalších asijských zemích je poměrně běžné nosit masky, respektive roušky. Bylo problematické ty správné ochranné pomůcky sehnat?

Odlišný typ masek se tu běžně nosí kvůli problémům s ovzduším, takže se řeší ochrana proti jiným částicím než teď s virem.

Když lidi začali skupovat masky kvůli viru, z těch pořádných N95 respirátorů se stalo nedostatkové zboží. Lékárny, co ještě měly zásoby, omezovaly prodej na dvě masky na člověka. Lékařských masek byla slušná zásoba v on-line obchodech, tak jsme narychlo nakoupili nějaká balení.

Už po pár dnech N95 masky z obchodů víceméně zmizely a dostupné byly už jen poslední kusy horší kvality za tři- až čtyřikrát vyšší cenu. V následujících týdnech se pak objevovaly zvěsti o lidech, co prodávají buď masky falešné, nebo dokonce už jednou použité. Všichni tak začali masky po použití rozstřihávat na kousky, pro jistotu.

Zmiňuješ nakupování, zaregistroval jsi ve svém okolí kromě masek také nedostatek například potravin? Jak na tom byly a jsou supermarkety, restaurace a podobné služby?

Ze začátku se nic nedělo, ale jak se začala zavírat první města, lidi začali být pozornější. Stačil pak jeden večer, kdy se rozjela zvěst o zavření Šen-čenu, a následující den byla veškerá zelenina vykoupená ze supermarketu. K tomu se přidala rýže, olej a instantní nudle. Radnice města pak hned přispěchala s prohlášením, že posilují všechna zásobování, a po třech až čtyřech dnech byla situace se zeleninou lepší.

Zajímavý dopad to mělo na jeden řetězec supermarketu, který se specializuje na dovoz nákupů. Tam člověk musel čekat na půlnoc a rychle zadat objednávku na ten den. Jinak se na něj buď nějaké věci nedostaly, nebo měly zpoždění a dovezl je až večerní kurýr.

On-line objednávky a rozvoz jídla byly v Číně populární už dříve, teď na to přešel snad každý. Široká nabídka restaurací, kompletní sortiment supermarketů i vaše oblíbená kavárna či stánek s čajem, všechno najelo na on-line prodej a nejvíce na tom vydělává armáda poslíčků na skútrech. Kdyby si pro to člověk nemusel chodit na vrátnici, z bytu nevyjde vůbec.

Restaurace dostaly přímo zákaz podávání jídla v prostorách provozoven. Většina si tak postavila stolek venku a tam jen vydávala on-line objednávky.

V podstatě tedy člověk prakticky nemusel vycházet mimo byt. Jak to vypadalo, pokud jsi přece jen potřeboval přejet někam po městě, a jak úřady postupovaly, pokud se u někoho projevila nákaza? Máš někoho takového ve svém okolí?

V našem sousedství se objevil jen jediný případ, který byl okamžitě odvezen do nemocnice na karanténu. Následující půlden tu pobíhaly skupinky lidí zahalených do kombinéz a dezinfikovaly, co se dalo. Nejvíce to odnesli všichni jeho sousedé z domu, tedy asi šedesát bytů, ti dostali na 14 dní zákaz vycházení. Ke vchodu do baráku se posadil strážný a párkrát za den jim tam někdo dovezl jejich poštu a on-line objednané potraviny.

Když někdo šel ven, musel se prokazovat QR kódem. Ten získal po registraci ve speciální aplikaci, kam musel vypsat cestovní historii a aktuální teplotu. Další registrace pres QR kód byla nutná při vstupu do každého supermarketu, obchodního domu, i do autobusu a metra. To aby se dalo zpětně vypátrat, kdo mohl přijít do styku s nakaženým.

Většina lidí ale chodila jedině na procházky do parku (teplota se měřila i při vstupu do parku), všechno ostatní bylo opuštěné. Jinak ano, kdo nemusel do práce, chodil ven jen si vyzvednout poštu a doručené jídlo.

Většinu doby během té hlavní krize to pro nás byla prostě naprostá nejistota. Přijde to sem? Propukne to ve velkém? Jaká další nařízení přijdou? Co když se to zpřísní a nebudeme vůbec moct vyjit z domu? Především když to člověk vidí na případech z Wu-chanu. Člověk nepřemýšlí, co bude za půl roku, ani moc co bude příští týden. Jen sedí a čeká na aktualizace.

Jaký je doporučený postup, pokud u sebe člověk zpozoruje příznaky?

Pokud máš příznaky, máš jít okamžitě do nejbližší nemocnice.
Ideálně také ihned změnit status v té zdravotní, nebo registrační aplikaci, ať může začít sledování potenciálních nakažených.

Je to teď všechno svázané přes povinné registrace. Pokud se tedy osoba nakazí a prokáže se jako infikovaná, přes její registrace by teoreticky měli dokázat identifikovat, kam chodila na nákup, v jakém autobuse jela a hlavně kdo tam byl s ní.

Jak dlouho jste tedy byli zavření doma? Dotkla se vás nějak zásadně karanténní opatření?

Celkem to pro nás bylo čtyři a půl týdne doma.

Jak jste tu dobu trávili? Přece jen už se člověk po týdnu doma asi začne trochu nudit.

Žádný zásadní dopad to na nás nemělo. Nejdříve to bylo vlastně jen dva a půl týdne volna a nicnedělání, pak práce z domova, i když na tu nebyl nikdo připraven, a tak se muselo improvizovat.

Upřímně, nuda se postupně dostavila u všech. Všichni seděli doma už tři týdny. On-line kurzy zažívají raketový růst v popularitě, ať už jde o jógu či vaření. Kdo má doma herní konzole, kupuje hry a z Nintendo Fit se stává prodejní senzace. Očekávané premiéry čínských filmů se přesouvají na streamovací služby.

K 2. březnu je v kantonu Kuang-tung, kde Šen-čen leží, 1350 potvrzených případů nákazy, z toho se 1039 vyléčilo, sedm zemřelo, zbytek se ještě léčí. Ty už teď opět chodíš do práce, jak vypadal návrat k „běžnému“ životu?

Já se do kanceláře vrátil po pěti týdnech, minulý týden. Všechna opatření stále platí, tedy po cestě mi asi třikrát změří teplotu, dvakrát se někde registruju a pak stejné kolečko měření a registrací probíhá i v našich kancelářích. V kanceláři sedíme celý den v maskách (firma povinně musí dávat dvě denně každému zaměstnanci), telefony, myši i klávesnice si občas přejedeme dezinfekcí a na oběd do kantýny chodíme po malých skupinkách, ať můžeme sedět pěkně daleko od kolegů. Jinak se ale jede opět skoro na sto procent, výroba běží, objednávky se vyřizují a rozesílají do světa, jen se zrušily naplánované služební cesty.

Po dalším týdnu pořád platí všechny kontroly teplot, registrace, jen lidí všude přibývá. Autobusy už zase jezdí plné, vznikají zácpy, supermarkety jsou plnější a více lidí si troufá do parku, čemuž přispívá i horké jarní počasí.

Školy jsou stále zavřené a nikdo neví, kdy otevřou. Univerzity teď přecházejí na on-line výuku. 1. března byl po asi 12 dnech zase jeden nový případ. Ale to byl nějaký člověk, co přicestoval z Londýna, kde to chytl. 

Kolik případů se v Šen-čenu celkem objevilo?

K dnešnímu dni 418 potvrzených případů, k těmhle číslům dostáváme pěkné grafiky z médií.

V Šen-čenu jinak žije zhruba 12 milionů lidí, kolik jich tu na nový virus zemřelo?

Tři lidé.

Během epidemie přicházely z Číny zprávy o odstavování spojení do celých vesnic, kde byli lidé nakažení. Změnil se nějak přístup k těm, kdo nákazou prošli?

K těm vesnicím, hodně z nich se dobrovolně uzavřelo do kompletní karantény. Mám pár kolegů, co byli v takových místech a poslali nám pár fotek balvanů navalených na silnice, blokujících jakýkoliv kontakt s vnějším světem.

V komunitách i v Šen-čenu se samozřejmě hodně šíří drby, takže jakákoliv zmínka, že někdo přijel z Wu-chanu, stačí, aby se lidé začali dané budově vyhýbat. Ohledně vyléčených, jeden den se začala šířit zvěst, že se někdo vrátil z nemocnice a za dva dny byl nemocný znovu. To na klidu nepřidá. Ale teď už je to lepší. Jeden nakažený ze sousedství už je doma a všichni to berou za ukončené.

Šen-čen velmi těsně sousedí s Hongkongem, jaká je situace na hranicích?

Během toho všeho dění v Číně si dramatickým vývojem prošly i hraniční přechody do sousedního Hongkongu. Ze začátku nenasadil Hongkong snad žádná opatření, a tak se tam dostalo pár nakažených lidí přímo z Wu-chanu. Proběhlo tedy pár protestů, nejdříve na nádraží, kam jezdí vlaky z Číny, pak začali protestovat i sami zdravotníci. Přikročilo se k uzavření většiny přechodů s Čínou, což mělo za následek to, že na zbývajícím otevřeném přechodu byly delší fronty.

Cestující z Číny se podaří zastavit až nařízením povinné čtrnáctidenní karantény pro každého cestujícího z Číny, včetně cizinců. Na hranicích je jeden otevřený přechod a můžeš jím projít do Šen-čenu. Ale pokud půjdeš opačným směrem, půjdeš na 14 dní do karantény v Hongkongu. Tedy pokud se nevracíš domů do Hongkongu, nikdo tímhle směrem necestuje. Hongkong je na tohle hodně citlivý, takže pro jistotu tohle opatření má trvat až do začátku května. Sousední Macao to tolik neřeší.