Recenze: Nina je typický festivalový film „z Východu“

Slovenský režisér Juraj Lehotský přispěl do programu dvanáctiletou Ninou, hrdinkou jeho druhého celovečerního filmu. I Lehotského debut Zázrak, také s dospívající dívčí hrdinkou, soutěžil před pár lety ve Varech. Oba byly uvedeny v soutěžní sekci Na východ od Západu a Nina by mohla naplnit západní představy, jak takový východní film má vypadat. Více v recenzi.

Nina je dvanáctiletá dívka, jejíž citový život se ocitá v troskách, protože se rodiče rozvádějí. Jediným místem, kde se cítí uvolněná, je plavecký bazén. V komorním filmu hlavní roli hraje citový trojúhelník mezi Ninou, matkou a otcem. Kamera evidentně dokresluje Ninin rozbitý vnitřní svět tlumenými záběry.

Rukopis dvojice Juraj Lehotský a Marek Leščák je zde velmi čitelný – ale je tu jedno ale: podobně totiž jako například belgičtí bratři Dardennové i tady autorská dvojice točí víceméně jeden sociálně laděný film v jedné poetice. A podobně jako dvanáctiletý chlapec v ruském filmu Andreje Zvjaginceva Bez lásky, oceněném letos v Cannes, i Nina řeší spory rodičů útěkem.

Srovnáním se zahraničím chci poukázat na to, že Nina je typický festivalový film. Může se líbit festivalům, pro které naplní schéma, že z Východu přicházejí filmy zádumčivé, v nichž běhají toulaví psi a postavy řeší komplikované mezilidské vztahy v šedi bývalého socialismu. Je jakýsi paradox, že jakýkoliv západní filmový oborník na festivalu v Karlových Varech vidí úplně jinou realitu. Naštěstí.