Některá byla tak vzdálená od civilizace, až se život v nich stal naprosto nepraktickým. Někde se rozvoji postavila do cesty realitní krize, jinde letiště. Paradoxem zůstává, že na místa, která velmi často odsoudila k opuštění ekonomická krize a nedostatek financí, se nyní turisté sjíždí z celého světa na placené prohlídky.
Pod vegetací i přistávací dráhou. Obyvatele ekonomické důvody vyhnaly, turisté za výlety na opuštěná místa platí
Goussainville
Dvacet kilometrů od Paříže leží městečko Goussainville. Dá se sem pohodlně dojet příměstským vlakem a v bezprostřední blízkosti se nachází i letitě Charlese de Gaulla. Právě to spustilo hromadný odsun obyvatel ze starší části Goussainville, známé jako Vieux-Pays.
Goussainville - kostelní věž
V roce 1970 se začalo poblíž stavět letiště, které se časem mělo stát největším letištěm ve Francii. Protože Goussainville stálo přímo v ose budované přistávací dráhy, měli tak obyvatelé nedobrovolně perfektní přehled o každém letounu, který jim s duněním přistával v podstatě za humny.
obrázek
Příslovečný hřebík do rakve malého města přišel v roce 1973. V neděli třetího června se poblíž konala letecká přehlídka Paris Air Show. Teorie o tom, proč ke katastrofě došlo, se různí. Pro obyvatele Goussainville bylo podstatné především to, že se nad městem v letu náhle rozlomil a následně zřítil Tupolev Tu-144.
Letadlo zasáhlo patnáct domů, včetně školy, která byla ovšem naštěstí zavřená. O život při nehodě přišlo šest členů sovětské posádky a osm lidí na zemi. Mezi zabitými byly i tři děti, šedesát dalších lidí utrpělo zranění.
Po nehodě bylo využití Tupolevů této série omezeno, po další nehodě v roce 1978 pak bylo zcela ukončeno. Shodou okolností je navíc město jen pět kilometrů od Gonesse, kde se odehrála fatální letecká nehoda francouzského Concordu v roce 2000.
GALERIE
Goussainville
Nově vzniklý hluk a posléze i tragická nehoda donutily obyvatele k hromadným odchodům. Někteří se ani nesnažili své domy prodat. Letiště později zhruba stovku domů vykoupilo a podepsalo kontrakt, že se o nemovitosti bude starat. Jak byla dohoda později vymáhána, je ovšem diskutabilní.
Po odchodu obyvatel zůstalo město většinou se zabedněnými okny, některé střechy se propadly, zoufalý je i stav velkého rodinného sídla, které je spolu s kostelem místní dominantou. Kostel ze 14. století je také důvodem, proč opuštěné a nechtěné budovy zůstaly stát – oblast kolem překvapivě velkého kostela je chráněná, budovy tedy nemohou být zničeny ani zásadním způsobem přestavěny.
V roce 2010 se objevil projekt na renovaci kostela, zbytek starého města ale zůstává pozoruhodným slepencem opuštěného a obydleného. Vedle prázdného a nefunkčního supermarketu Carrefour funguje antikvariát. Některé domy jsou nově opravené, jiné roky opuštěné, vedle udržovaných zahrad jsou tu travinami a křovím přerostlé dvory.
- Cihlové, červeno-bílé typické budovy a výrobna bot. Malý Zlín, nebo po svém zakladateli pojmenovaný také Bataville, vyrostl stejně jako další městečka tohoto typu na zelené louce. Tomáš Baťa ho založil ve francouzském Lotrinsku v roce 1931.
- Pro obyvatele a zaměstnance tu bylo k dispozici vše potřebné – obytné budovy, školy, kantýna, kostel, obchody, v roce 1950 přistavěli sportovní areály, dříve byl k dispozici i krytý bazén, první v celém regionu. Podle plánů patnáctitisícový Bataville měl fungovat jako zcela nezávislé město.
- Továrny tu vyráběly obuv, která měla zásobovat celý francouzský trh. Na začátku sedmdesátých let místní závody vyprodukovaly přes čtyři a půl milionu párů obuvi. V roce 1971 se ale baťovcům přestalo ve Francii dařit a postupem času byli nuceni provoz továren ukončit a budovy prodat.
- Bataville není ani na všech mapách, kdo sem chce dojet, musí se spíš spoléhat na poskrovnu rozmístěné dopravní značení. Dnes je část budov památkově chráněna, ve Francii jde o unikát. Investoři se snažili budovy odkoupit a přivést sem opět život, v části budov se opět vyrábí obuv, odizolované zimní boty podle baťovského návrhu. Sídlí tu i továrna na kartony a v roce 2016 sem na rok přesídlila i jedna z univerzit.
GALERIE
Bataville
Valle de la Solana
V Evropě lze za vybydlenými vesnicemi vyrazit i na sever Španělska. Ve výšce zhruba 850 metrů nad mořem v Pyrenejích se nachází Valle de la Solana. Leží tu také téměř dvacítka vesnic, jejich obyvatelé ale k nalezení nejsou. Odešli odsud v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy národní institut pro správu lesů vykoupil pozemky obklopující vesnice.
Nebyl to ale jediný důvod k odchodu, upadaly také pastevecké tradice a svou roli sehrál i plán generála Franca, který přetáhl mladé za bydlením ve městech a u pobřeží. Opuštěných vesnic je tu sedmnáct, z některých už zbývají jen trosky kostelů.
Valle de la Solana - Jánovas
Houtouwan
Stejně jako mnoho dalších, turistickým lákadlem se stala i vesnice Houtouwan na východním pobřeží Číny. Ještě v roce 1980 měla více než tři tisíce obyvatel a byla prosperující rybářskou kolonií, postavená ve svahu s výhledem na oceán.
Odlehlá a těžko přístupná lokalita se ale ukázala jako velmi nepraktická. Pro mnoho obyvatel se stala hlavním důvodem, proč Houtouwan opustit. První obyvatelé se začali stěhovat pryč v devadesátých letech, v roce 2002 byla vesnice kompletně vybydlená.
Přes domy, ve kterých často zůstalo i vybavení, začaly postupně přerůstat rostliny a zeleň – natolik bujná, že za dvě desítky let domky téměř zcela překryla. Vesnice skrytá pod zelenou peřinou se stala internetovou senzací, když ji v roce 2015 zdokumentovala série fotografií. Místní autority ovšem k nově nabyté slávě přistupovaly opatrně, vesnice nebyla na nezadržitelný příliv turistů připravená.
GALERIE
Domy porostlé vegetací v opuštěné rybářské vesnici Houtouwan na ostrově Shengshan v Číně
Senzacechtiví turisté se dočkali během pár let. Ačkoli je vesnice stále odříznutá od civilizace, byla v Houtouwanu zbudovaná vyhlídková plošina, ze které si turisté mohou Houtouwan za tři dolary zdálky prohlédnout.
Kdo chce intenzivnější zážitek, připlatí si pět dolarů navíc a vydá se na túru kolem vesnice, kde výhledy narušují jen cedule zakazující vstup do domků. Přespat se dá v nedalekém nově postaveném hotelu, dostat se sem je ale obtížné. Služby přívozu jsou jen omezené, i přesto ale nový hotel jen za rok 2017 vykázal zisk 100 tisíc dolarů.
Jašima
Původně byla jako turistický cíl zamýšlená i náhorní plošina Jašima. Ta se měla stát jednou z turistických zajímavostí Japonska. Jašima byla postavena poblíž jednoho z hlavních náboženských míst, které každoročně přiláká mnoho poutníků. Lákal sem i krásný výhled na moře a historická bitva. Proto bylo rozhodnuto, aby se tu – v době rozkvětu japonské ekonomiky – vybudovalo moderní letovisko 80. let minulého století.
Na hoře bylo postaveno šest hotelů a mnoho dalších menších budov, včetně akvaparku s lachtany a delfíny, a také lanovka, která měla zajišťovat dopravu návštěvníků z města na náhorní plošinu. Když o několik let později nastala ekonomická krize, mnoho drobných investorů i velkých společností přišlo o své úspory, turisté tu neutráceli dostatečně, aby se komplex uživil.
Jašima
Developeři byli nuceni vzdát se svých velkých nevýdělečných hotelů, na přelomu tisíciletí už zde fungovalo jen pár malých ubytoven. Náhorní plošina Jašima, která byla spíše denním výletem než turistickým letoviskem, zůstala opuštěná. Zboží bylo ponecháno v regálech obchodů, lanovka se zastavila.
Akvárium se znovu otevřelo v roce 2006, návštěvníci si tu mohou prohlédnout delfíny nebo kapustňáky. Cestou do akvária si pak prohlédnou i některé z pomalu se rozpadajících opuštěných hotelů, prázdné bary a výlohy se zanechaným zbožím.