Praha - Prasečí štětiny, koňské žíně, větvičky, ptačí křídla, sůl anebo saze používali lidé několik staletí k čištění zubů. Teprve ve třicátých letech minulého století vynalezl americký chemik Wallace Carothers pevné a pružné vlákno - nylon, který byl poprvé použit právě pro hygienu chrupu. První zubní kartáček se syntetickými vlákny představila americká firma DuPont 24. února 1938.
Proč si nečistíme zuby ptačími křídly? Začal se vyrábět nylon
Nejstarší pomůcka na čištění chrupu (na jednom konci roztřepená větvička) je podle archeologických nálezů stará přes čtyři tisíce let. Dodnes je v muslimském světě považována za přírodní zubní kartáček (miswák, zmiňovaný i v koránu), větvička salvadory perské (arak), která roste v subtropech a obsahuje řadu pro zuby příznivých látek.
Jiný instrument pro zdravější a krásnější úsměv vymysleli v Číně kolem roku 1400 (podle jiných zdrojů již o pět set let dříve), když na kost či bambus připevnili štětiny ze zad vepře.
Inspirován koštětem vyžádal si od dozorců štětiny
Za evropského otce zubního kartáčku je považován anglický obchodník William Addis, který na svůj vynález přišel v roce 1780 ve vězení, kam se dostal za pobuřování. Čištění chrupu hadrem se sazemi a solí se mu nezdálo efektivní. Inspiroval se koštětem a vyžádal si od dozorců štětiny, jež zapíchal do proděravěné kůstky od jídla. Po propuštění z vězení vyrobil Addis menší počet takových kartáčků a nabízel je zprvu svým klientům mezi knihkupci.
Brzy se tato zubní pomůcka stala velmi populární a módní záležitostí. V roce 1840, když firmu už vedl Addisův syn William, měla šedesát zaměstanců a vyráběla čtyři modely kartáčků. Pro bohatší zákazníky používala štětiny z jezevce, pro ostatní prasečí. Podnik existuje dodnes, jako Wisdom Toothbrushes.
Vynálezce nylonu se nedočkal „nylonek“
V USA získal první patent na zubní kartáček Hiram Nichols Wadsworth v roce 1857, ale ve větším se v Americe začal vyrábět až v roce 1885 a byl rovněž z kosti a prasečích štětin. Kost jako rukojeť kartáčku byla nahrazena prvním plastem - celuloidem teprve v prvních letech dvacátého století.
Ještě tři dekády pak trvalo, než se v zubní hygieně zrodil konkurent pro štětiny. Přitom vynálezce nylonu Wallace Carothers, který jím způsobil převrat v řadě oborů, se nedožil ani prvního umělého kartáčku, ani „nylonek“ (dámských punčoch, od roku 1940). V dubnu 1937 ve svých 41 letech spáchal sebevraždu, údajně i proto, že měl pocit, že selhává ve vědecké práci.
První elektrický kartáček na zuby vynalezl v roce 1954 ve Švýcarsku doktor Philippe-Guy Woog a nazval ho Broxodent. V roce 1959 ho představil v USA, kde již dva roky nato přišla firma General Electric s vlastním elektrickým kartáčkem, který byl, na rozdíl od Broxodentu, na baterky.
Zubní pasta - sůl, pepř, kosatec a máta
A kde se vzala zubní pasta? Nejstarší zmínka o ní pochází ze starého Egypta, kde se doporučovala směs soli, pepře, kosatce a lístků máty. Staří Řekové ji vylepšili o abraziva (hmoty užívané k broušení či hlazení), když do ní drtili kosti či mušle. Všeobecného rozšíření se dočkaly zubní prášky v devatenáctém století, kdy se jako jejich základ používaly mimo jiné rozdrcené cihly či skořápky.
Zubní pasta
V roce 1887 začal ve Vídni Carl Sarg prodávat s velkou reklamní kampaní, jíž se účastnila i herečka Sarah Bernhardtová, zubní pastu Kalodont, jejíž název se stal i synonymem pro zubní pastu obecně. Na úsvitu dvacátého století se do zubní pasty začal přidávat fluorid.
Stomatologové ovšem upozorňují, že na značce zubní pasty a tvaru či velikosti zubního kartáčku zásadně nezáleží, důležitá je spíše pravidelnost a technika čištění. A každý z tisíce značek a modelů dnešních kartáčků je přece jen praktičtější než prasečí štětiny na zvířecí kosti.
Nylon…
Jako nylon označujeme skupinu syntetických polymerů, které byly poprvé vytvořeny v roce 1935 z uhlí, vody a vzduchu a patentovány společností Du Pont. Po uvedení na trhu v roce 1938 zaznamenaly obrovský komerční úspěch. Přitom první předmět vyrobený z nylonu byl právě zubní kartáček. Vzápětí ho ale proslavily punčochy, jichž se už v roce 1939 vyrobilo 64 milionů párů. Nylonky, pavučinkově tenké, pružně obepínající ženskou nožku jako druhá kůže, zahájily triumfální módní tažení. Plejáda výrobků na sebe nedala čekat: padáky, pneumatiky, lana, polyamid jako součást bezpečnostních pásů, látek, rybářských sítí, nábytku, počítačů. V době druhé světové války byla nouze o hedvábí a nylon se uplatnil jako náhražka v celé řadě výrobků. Nahradil například hedvábí ve vojenských padácích, stanech a oblečení a používal se při výrobě pneumatik a amerických bankovek. Objev nylonu posléze otevřel cestu syntéze dalších polymerů.
Nylonové lano