Leba (Polsko) - Být zároveň u moře, na poušti, u jezer a uprostřed bahen je možné, pokud se člověk vypraví do severopolské Leby. Stovky let se lidé, kteří osidlovali tuto lokalitu u Baltského moře, pokoušeli vyhrát válku s pískem a větrem, až nakonec nevýhodu změnili ve výhodu a vytvořili ráj pro windsurfing i atraktivní zábavu.
Za větrem, pískem, bahnem i mořem jezdí Poláci do Leby
Naprosté bezvětří je v okolí Leby pouze tři dny v roce. „Vědí to už milovníci windsurfingu z celého Polska a pomalu se tato informace dostává i k uším zahraničních fandů tohoto sportu,“ řekl pracovník místní školy windsurfingu.
Vítr vytváří nejen skvělé podmínky pro jízdu s napnutými plachtami na moři, ale stvořil unikátní poušť s horami bílého písku. Kolem ní vznikl v roce 1967 Slowinský národní park. Jeho název však nemá nic společného s jihoslovanskými Slovinci, ale pochází od zaniklé etnické skupiny, která měla svůj jazyk i kulturu. Postupně se však germanizovala a po druhé světové válce vymřela.
Historie pohyblivých dun je stará 5000 let. „Tehdy ještě jezero Lebsko bylo zátokou, západní vítr přenášel písek, který vytvořil úzký pás pevniny, jenž se rozšiřoval, až vznikla poušť připomínající africkou Saharu,“ popsala Katarzyna Szytkowská ze správy parku, který byl v roce 1977 zapsán na seznam světových biosférických rezervací UNESCO.
Díky stěhování dun loni z písku vykoukla střecha budovy. Letos už jsou vidět okna dávné školy, kterou ve třicátých letech zasypal písek. „Jak dlouho ji uvidíme, nikdo neví, možná ji za pár let znovu pokryje vrstva písku,“ upozornila Szytkowská. Vrchol nejvyšší duny je ve výšce kolem 54 metrů nad mořem.