Praha – Cesta autem na dovolenou přes Německo či Rakousko je na první pohled velmi pohodlná. Oba státy mají hustou dálniční síť, zejména větší z řečených zemí ji má takřka dokonalou. Na své si přijdou i milovníci rychlé jízdy, protože na německých dálnicích neplatí žádný rychlostní limit, na rakouských se ovšem po nedávném experimentu na tauernské dálnici jezdí nanejvýš 130kilometrovou rychlostí. Cestování oběma zeměmi v sobě ovšem skrývá několik záludností – provozních i procedurálních.
Cesty Německem a Rakouskem vedou po kvalitních dálnicích a kolem nebezpečných policistů
Německo – země neomezených dálnic
Německo zná řada lidí pouze z dálnice – anebo z vysokorychlostního železničního koridoru – kde se člověk důsledně vyhne všem zajímavým místům a nepozná o mnoho více než šeď asfaltu a protihlukových stěn. I na dálnicích se ale skrývá nejedna „zajímavost“. Německá realita nabourává mimo jiné známou poučku, že na dálnicích neexistuje rychlostní limit. Obecně to sice platí (je ovšem doporučeno jezdit nejvýše 130 km/h), existuje ale řada lokálních omezení a navíc ve spolkové zemi Brémy je na dálnici zaveden limit již na 120 km/h. Na německých dálnicích je zakázáno používat tzv. světelnou houkačku – tj. blikat na auto vpředu.
Německé dálnice mají v evropském měřítku vedle neexistence rychlostního limitu další zajímavost – vjezd na ně je zadarmo. Řidiče na nich ovšem může zaskočit nedostatek benzinek. Ty jsou postaveny s poměrně velkými rozestupy a řada z nich je přes noc zavřená.
V obci platí na silnicích v Německu omezení na 50 km/h, mimo obec potom 100 km/h. Pokuty jsou oproti loňsku poněkud přísnější. Za překročení rychlosti o více než 20 km/h se platí 80 eur, opilí řidiči (povolený limit je 0,5 promile alkoholu v krvi) zaplatí přes 500 eur.
V řadě velkých německých měst se platí mýto za vjezd do centra. Platí se například v Berlíně, Hannoveru, Kolíně, Stuttgartu, Dortmundu nebo v Mnichově, cena se odvíjí podle emisní normy, kterou splňuje motor vozidla. Nálepky dokladující zaplacení mýtného se prodávají na stanovištích technické kontroly po předložení dokladu o emisní kontrole vozidla.
V česko-německém pohraničí je možné setkat se s německými celníky. Ti mají rozsáhlé pravomoci, čeští řidiči si navíc často stěžují na šikanu. Jsou známy případy, kdy němečtí policisté přinutili v noci do deště vystoupit všechny cestující ze zájezdového autobusu, ačkoli bylo vše v pořádku. Základní pravidlo při setkání s německými celníky zní: nepodepisujte nic, čemu nerozumíte.
Rakousko – propagátor železnice
Rakousko je známo jako velký podporovatel železniční dopravy, a tak zde řidiči nemohou očekávat podobné úlevy jako v Německu. Alpská republika má rychlost na dálnicích omezenu na 130 km/h a jsou zpoplatněny. Nejlevnější dálniční známka platí deset dnů a stojí 7,70 eur, dále se prodávají dvouměsíční za 22,20 eur a roční za 73,80 eur. Známky se prodávají na benzinkách. Dodatečné mýto se platí za průjezd některými horskými průsmyky a tunely.
Rakouští policisté prosluli ve vztahu k českým řidičům určitou přísností, zároveň se s nimi ale lidé nesetkají v případě menší nehody. Tu jsou totiž řidiči povinni projednat sami prostřednictvím formulářů od pojišťoven, za výjezd policie k nehodě se účtuje zhruba 40 eur. Pokud se ovšem člověk po spáchání přestupku s policisty přece jenom setká, měl by se obávat o svůj majetek. Nemá-li totiž řidič s sebou dostatečnou hotovost k zaplacení pokuty, smějí policisté zabavit i věci z osobního majetku – například oblečení nebo elektroniku.
Samotné pokuty dosahují desítek eur. Například 36 eur nebo více zaplatí řidič, který nemá v autě k dispozici reflexní vestu. Za překroční rychlosti o 20 km/h se platí přes 20 eur, za řízení pod vlivem alkoholu (povoleno je 0,5 promile) je postih od 220 eur. Pro dodržování maximální povolené rychlosti je mimo jiné potřeba vědět, ve které spolkové zemi se řidič právě pohybuje. Zatímco ve městě platí v celém Rakousku „padesátka“, mimo město je limit v různých zemích jiný: buď 80, nebo 100 km/h.