Barcelona – město moře, secese i archeologie

Barcelonu si většina lidí spojuje se stavbami světoznámého architekta Antonia Gaudího. Sagrada Família, jeden ze symbolů města a asi nejznámější Gaudího dílo, ročně přiláká kolem 2,5 milionu turistů. Před Casa Milà, také známé pod názvem La Pedrera (hromada kamení), se dennodenně tvoří dlouhé fronty zvědavých turistů. Každý chce obdivovat osobitý Gaudího styl inspirovaný secesí i kubismem a čerpající inspiraci z přírody – pláství včel i páteří živočichů. Ale zjednodušovat Barcelonu jen na Gaudího město by byla chyba. I když Barcelona zažila léta největšího rozkvětu právě počátkem 20. století, její historie sahá mnohem dál. A na její stopy narazíte takřka na každém kroku.

Známky prvního osídlení na území dnešní Barcelony pocházejí podle archeologů už z paleolitu. První obyvatelé Barcelony svou osadu vystavěli na vrchu Montjüic, na kterém dnes stojí slavný a turisty také poměrně hodně vyhledávaný olympijský stadion. Zvrat v rozvoji města ale znamenal až příchod Římanů. Ti na mořském pobřeží mezi lety 15 a 10 před naším letopočtem založili osadu Barcino. Právě její pozůstatky mohou dnes návštěvníci obdivovat v městském muzeu historie (Museu d'Historia de la Ciutat). Doslova si zde můžete projít historií Barcelony. V podzemí muzea procházíte mezi prastarými zdmi starověkého města. Prohlédnout si můžete vše, co neodlučně patřilo ke správnému antickému městu. K vidění jsou tu lázně s bazénem i městská prádelna. Nechybí ani domy patriciů s nádhernými mozaikovými podlahami.

Nejvíce ale návštěvníky zcela jistě zaujme výrobna vína, ve které nechybí ani vinný sklep s pozůstatky velkých karaf, ve kterých se víno uskladňovalo. Víno bylo nepostradatelnou součástí života Římanů. Každý Říman ročně vypil mezi 210 a 230 litry tohoto lahodného nápoje, denně tedy zkonzumoval půl až tři čtvrtě litru vína. Víno Římané pili smíchané s vodou, na stůl přicházelo studené i teplé.

V římském jídelníčku měla kromě zeleniny, masa a pečiva své místo také rybí omáčka. I její výrobnu mohou návštěvníci městského muzea obdivovat. Ryby se ukládaly do velkých nádob podobných těm, ve kterých se uskladňovalo víno. Spolu s vodou, kořením a dalšími přísadami se v nich nechávaly několik týdnů zrát. Výslednou omáčku pak bohatí Římané jedli takřka ke všemu.

Přístav, který nebyl přístavem

Městské historické muzeum ale nejsou jen vykopávky. Nachází se ve starobylém Královském paláci, mezi jehož zdmi Isabela Kastilská a Ferdinand Aragonský přijali roku 1493 Kryštofa Kolumba po jeho triumfálním návratu z nově objevené Ameriky. Paradoxně se tak stalo ve městě, ve kterém byl teprve v 15. století vybudován první umělý přístav. Do té doby měla Barcelona jen přírodní kotviště. Připlouvající lodě kotvily nedaleko pobřeží, jejich posádky a zboží pak dovážely do města malé čluny, které mohly zakotvit až v písku na pláži.

Královský palác
Zdroj: ČT24/Alžběta Vejvodová

Město kostelů

Stejně jako další španělská města je i Barcelona městem kostelů. Turisté přijíždí do města hlavně kvůli Gaudího Sagradě Famílii. Modernistický kostel byl vysvěcen teprve v roce 2010, na jeho dokončení se stále pracuje a práce na něm by měly skončit až v roce 2026 – ke stému výročí úmrtí slavného architekta a po 144 letech od zahájení stavby. I když je stavba bezpochyby monumentální, až se návštěvníkům tají dech, vychutnat si její kouzlo tváří v tvář přívalu turistů je obtížné. Před vstupem do chrámu si budete muset vystát dlouhou frontu, ruch v dómu samotném pak spíš než místo určené k modlitbám připomíná nádraží. Na věž se dostanete na deset minut v přesně určeném čase, na nějž si nejspíš aspoň hodinku v útrobách chrámu počkáte.

Daleko lepší atmosféru nabízí barcelonská katedrála, a pokud patříte k milovníkům strohých gotických chrámů, zcela jistě byste si neměli nechat ujít baziliku Santa María del Mar. Hlavním architektem byl Berenguer de Montagut, který využil středomořské světlo, jež se okny dere do budovy a dodává jí tak neopakovatelné kouzlo. Stavba financovaná kupci a loďaři trvala jen 55 let. Díky tomu má bazilika na středověkou stavbu až nezvykle jednotný styl. Na jednoduchosti kostelu ještě přidal požár, který poničil kněžiště, a vlastně tak monumentální budovu ještě vyprázdnil. Je to dobře, nebo špatně? Posuďte sami.

Město, které se zavděčí každému

V Barceloně, malebném městě na mořském pobřeží, můžete projít staletími historie. Můžete obdivovat starověká i středověká díla, neodlučně se s městem pojí také secese. Její květinové kouzlo si můžete do sytosti vychutnat například v Paláci hudby architekta Lluíse Domènecha i Montaner. V útrobách paláce se ukrývá ohromná koncertní síň, která se pod krásně barevným skleněným stropem může jako jedna z mála na světě chlubit tím, že se tu koncerty mohou konat při přírodním světle.

Na své si v Barceloně přijdou i milovníci moderního malířství. Své muzeum tu má Picasso a na Montjüicu můžete zavítat také do Nadace Joana Miróa. V této galerii, která je úchvatná jak zevnitř, tak zvenku, najdete nesčetná díla tohoto španělského malíře hýřící živými barvami. Projít se zde můžete mezi obrazy ve stylu impresionismu přes kubismus až k manýrismu.

S návštěvou Barcelony zkrátka neváhejte! Ať dáváte přednost antice, nebo moderně, nebo třeba patříte spíše než k příznivcům kultury k milovníkům sportu, to své si v Barceloně zcela jistě najdete. Prohlídkou tohoto působivého španělského města si můžete okořenit také dovolenou u moře. Dlouhých písečných pláží je v Barceloně i okolí moře!

Praktické rady

Typickým lákadlem Barcelony, o kterém se zmiňuje snad každý průvodce, je procházka po bulváru Las Ramblas, který je tepnou Barcelony. Na ulici můžete obdivovat barevné stánky s květinami i nejrůznější umělce - malíře i kejklíře. Zvláště tady si ale dejte pozor na své osobní věci. V davech na Las Ramblas můžete snadno přijít o kabelku. Jak vám ale zcela jistě poradí místní, pozor na kapsáře a zloděje si raději dávejte po celé Barceloně - v metru, při procházce po pláži i třeba při posezení v kavárně či restauraci. Rozhodně se kvůli nim ale nenechte od návštěvy Barcelony odradit. Buďte zkrátka jen opatrní!