Sarajevo - Bosenská metropole Sarajevo láka návštěvníky hlavně svou rozmanitostí. Město vzniklo ve středověku spojením několika vesnic a za svou historii bylo mnohokrát poničeno válkami. Dodnes je tu také patrný vliv náboženství - od křesťanství přes islám až po judaismus, na jednom místě tu tak vedle sebe stojí kostely, synagogy i mešity. I samotný název města je slovanskou zkomoleninou několika tureckých jmen a svou rozmanitostí si Sarajevo právem vysloužilo přezdívku „evropský Jeruzalém“.
Sarajevo: nejen obléhané město, ale i křižovatka náboženství a kultur
Svůj první velký rozkvět město zažilo v 15. století za nadvlády Osmanské říše. Osmani tu postavili školu, mešitu, kryté tržiště, vodovod a vzniklo i první opevnění. Druhý největší rozvoj města přišel na konci 19. století za nadvlády Rakouska-Uherska, v tomto období získalo město svou evropskou tvář, na které se podíleli i čeští architekti. Moderní ráz pak městu udávají skleněné mrakodrapy, v čele s budovou parlamentu, která se tyčí nad městem a kontrastuje s jeho historickým centrem.
Sarajevo se dokonce pyšní i evropským prvenstvím, v roce 1885 zde byla po San Francisku zprovozněna druhá plně elektrifikovaná tramvajová trať.
Ve starém městě – Baščaršiji – se potkává secese s islámem a z honosných ulic tu k nebi vykukují minarety. Na největším náměstí starého města Sebilji přitom najdete i českou stopu: dřevěnou fontánu postavenou v 19. století podle návrhu českého architekta Alexandra Vítka. Z náměstí pak vychází obchodní třída Ferhadija se spoustou kaváren a restaurací.
Za návštěvu stojí i svatostánky všech náboženství, které se ve městě potkávají. Mešita Gazi Husrev Begova uprostřed starého města byla postavena byla v 16. století, její minaret sahá do výšky 47 metrů a je jednou z nejkrásnějších dochovaných ukázek ottomanské architektury na světě. To katedrála Srdce Ježíšova je sice největší v Bosně a Hercegovině, zato o mnoho mladší, postavena byla až v 19. století. Stará synagoga zase připomíná sefardské Židy, kteří se v Sarajevu usadili po svém vyhnání ze Španělska v roce 1492.
Sarajevo (zdroj: ČT24)
Tři roky obklíčení dnes připomínají hřbitovy i muzeum v tunelu
Historie Sarajeva je pokřivená hned několika válečnými konflikty. Ten poslední ze začátku devadesátých let 20. století zanechal na městě dodnes patrné šrámy. Od roku 1992 bylo město po dobu tří let obléháno jugoslávskou lidovou armádou, obyvatelstvo bylo denně vystaveno ostřelování, byly přerušeny dodávky elektřiny, vody, tepla a omezila se lékařská péče. Obklíčené město bylo přístupné pouze ze severu přes hory. I když letiště bylo pod ochranou OSN, okolní bosenské území bylo pod těžkou palbou. Humanitární pomoc tak nebylo možné k lidem ve městě dopravit.
Konflikt se podepsal také na dnešním složení obyvatelstva. Před občanskou válkou tu žilo 430 tisíc obyvatel, dnes je to přibližně 321 tisíc. Odhaduje se, že do předválečného stavu osídlení se Sarajevo vrátí kolem roku 2020.
Civilisté během půl roku vybudovali pod letištěm tunel, kterým město zásobovali: 800 metrů dlouhý, metr široký a 1,5 metru vysoký tunel spojoval městské části Dobrinja a Butmir a odhaduje se, že jím bylo proneseno 20 milionů tun jídla a prošlo okolo 1 milionu lidí. V současné době slouží dům, kde byl severní vstup do tunelu, jako muzeum. Válku ukončila až mírová smlouva podepsaná 19. prosince 1995 v Paříži, hrůzy války v Sarajevu ale stále připomínají všudypřítomné hřbitovy.
Půlmilionová metropole byla od okolního světa odříznuta od 5. dubna 1992, tedy přesně tři roky, deset měsíců a 25 dní, to je déle než například proslulá blokáda Leningradu za druhé světové války.
Město, kde začala první světová válka
Město také nechvalně proslulo atentátem na Františka Ferdinanda d'Este. Srbský nacionalista Gavrilo Princip zastřelil dne 28. června 1914 následníka rakousko-uherského trůnu i s jeho ženou. Atentát se stal u mostu Latinska ćuprija a dal podnět k první světové válce. Dnes na místě útoku najdeme pamětní desku a můžeme navštívit Sarajevské historické muzeum.
Boje nejen válečné, ale také sportovní
Čtrnácté zimní olympijské hry pořádané v roce 1984 daly na chvíli zapomenout všem válečným konfliktům. Byly to první zimní hry konané nejen v Jugoslávii, ale také v socialistické zemi a zúčastnilo se jich dosud nejvíce sportovců z téměř 50 států světa. Jejich nejzářivější hvězdou byla finská běžkyně na lyžích Marja-Liisa Hämäläinenová a do paměti se v krasobruslařských soutěžích zapsal také britský taneční pár Jayne Torvillová a Christopher Dean. Československá výprava 50 sportovců vybojovala šest medailí: dvě stříbrné a čtyři bronzové. Stadion je dodnes využíván ke sportovním aktivitám. Je schopen pojmout až 80 tisíc návštěvníků a je domovským místem FK Sarajevo i národního fotbalového týmu a olympijské svahy zvou k lyžování a jízdě na horských kolech.