Po téměř sedm století Maurové určovali směr dějin jižního Španělska. A když je v roce 1492 španělští katoličtí králové konečně vypudili i z poslední bašty islámu na území Andalusie – Granady – pružně si noví vládci přivlastnili jejich paláce i zahrady, mešity změnili v kostely. Stopy Maurů tak zůstaly ve španělské architektuře i v kultuře a zvycích lidí zachovány dodnes. Pojďme se po nich nyní společně poohlédnout.
Andalusie okořeněná maurskou grácií
Jednou z nejznámějších maurských památek v Andalusii jsou granadská Alhambra a Generalife. Jde vlastně o monumentální soustavu paláců obklopených rozlehlými zahradami se záplavou květin, pomerančovníků i vzrostlých stromů, které poskytují příjemný stín; jezírek a potůčků, které dokáží zchladit i parné andaluské léto.
Alhambra vyrostla v podhůří Sierry Nevady během 13. a 14. století. Dokonalá souhra prostoru, světla, vody a typické arabské zdobnosti měla ve slábnoucím maurském impériu vytvořit vizi pozemského ráje. Na odiv přitom její stavitelé zdaleka nestavěli bohatství. Drahocenné materiály jako zlato nebo drahokamy v útrobách Alhambry nenajdete. Místo toho ji zdobí červené cihly, sádra, dřevo a dlaždice podobné těm, které se dodnes používají v domech po celé Andalusii.
- Generalife autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4914/491358.jpg
- Voda a květiny - koření Alhrambry autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4914/491360.jpg
- Souhra kamene a vody v Alhambře autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4914/491359.jpg
- Alhrambra autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4914/491361.jpg
Abyste mohli v klidu vychutnat kouzlo Alhambry, její stinná zákoutí a fontány Generalife, pokochat se pohledem na typické maurské lomené oblouky, kašnu obklopenou lvy nebo strop připomínající krápníkovou jeskyni, je dobré vyhradit si na návštěvu tohoto skvostu maurské architektury alespoň půlden.
Vskutku náročný program! A to jsme teprve na začátku našeho putování po stopách dávných Maurů. Paláce podobné Alhambře, jen o něco menší, jsou přitom rozseté po celé Andalusii. Svůj maurský alcázar neboli pevnost má třeba Málaga, Sevilla nebo i takový trpaslík, jako je městečko Jerez de la Frontera. A každá z pevností má své jedinečné kouzlo, které z ní dělá ideální cíl pro výletníky.
- Giralda autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24
- Alcázar v Seville autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24
Mešita a kostel v jednom
Dost ale bylo pevností – což takhle dát si mešitu? I těch je ve Španělsku hned několik, většinou umně či méně umně přeměněných na kostely. Věděli jste například, že Giralda, tedy věž katedrály v Seville, byla původně minaretem? Stavět se začala ve 12. století a jako předloha maurským architektům při její stavbě sloužila mešita v marockém Marakéši.
Jenže Giralda byla mnohokrát přestavěna, a tak na ní turista s laickým okem bude hledat maurské prvky už jen těžko. Mnohem výmluvnější v tomto ohledu je mešita v Córdobě. I její tvář ovšem pozměnilo křesťanské „šílenství“, když v jejím středu v 16. století vyrostla katedrála Neposkvrněnému početí Panny Marie. Drastický zásah do promyšlených tahů původního maurského díla se neobešel bez kritiky. Dokonce španělský král Karel V. měl podle některých pramenů prohlásit, že církev svým nešetrným zásahem „zničila něco, co bylo jedinečné“.
- Arabesky - mešita v Córdobě autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24
- Interiér córdobské mešitokatedrály autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24
Avšak ať máte na křesťanské zásahy do maurské památky takový či makový názor, pravdou je, že dodnes lze v córdobské mešitokatedrále najít zákoutí, na nichž ruka křesťanů nezanechala žádné stopy. K vidění je tu třeba modlitební výklenek, tzv. mihráb. A i některé z dlouhých řad červeno-bílých oblouků zůstaly nedotčeny.
Snímky z córdobské mešity jsou notoricky známé po celém světě, ale věřte mi, být tam a moci obdivovat mistrovské dílo dávných stavitelů na vlastní oči je jedinečný zážitek, který nesahá žádné fotografii ani po kotníky. A navíc, podobně jako v Alhambře voda, v Córdobě ledově chladné zdi mešitokatedrály skýtají příjemné místo k oddechu a rozjímání, ať již k náboženskému nebo čistě duševně-relaxačnímu.
- Modlitební výklenek mešity v Córdobě autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24
- Fascinující sloupoví córdobské mešitokatedrály autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24
Labyrint, který chytne a nepustí
Po odpočinku ve spirituálním svatostánku je ale čas na trochu pohybu. Navíc už bylo dost maurských památek pozměněných křesťanskými architekty. Je nejvyšší čas podívat se taky na nějaké ty stavby, kterých se křesťané nedotkli. Jednu z takových památek najdete na okraji Córdoby. Takřka z ničeho se tu před návštěvníky vynořují monumentální ruiny Mediny al-Zahry.
Město nechal na zelené louce mezi roky 936 až 940 vystavět Abd-al Rahman III., podle legendy na popud své konkubíny. V rozvalinách jsou dodnes k vidění zbytky výstavních paláců, administrativních budov i ubikací pro vojáky, včetně vojenské kuchyně. I když se na zdech starobylých budov podepsal zub času (a není divu, město bylo opuštěno po občanské válce počátkem 11. století), dodnes je zde možné obdivovat propracované arabesky, hlavice sloupů zdobené nádhernými přírodními motivy, typické maurské oblouky i genialitu maurských stavitelů, kteří město promyšleně rozdělili do tematických celků. Jeden byl vyhrazený pro krále, další pro úředníky a zbytek měl sloužit veřejnosti.
- Labyrint Mediny al-Zahry autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4915/491459.jpg
- Nekonečná spleť ulic a domů v Medině al-Zahře autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4915/491461.jpg
- Medina al-Zahra autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4915/491460.jpg
- Ruiny Mediny al-Zahry autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/50/4915/491458.jpg
Medina al-Zahra se právem honosí titulem Versailles středověku. Je až k neuvěření, že v době, kdy se většina Evropy zmohla jen na nepohodlné, studené hrady, dokázali si Maurové vyhrát s dekoracemi a v jejich palácích nechyběly ani čistě relaxační prvky typu lázní.
Pokud patříte k fandům historie, když už do Mediny al-Zahry jednou vstoupíte, nebude se vám chtít odejít. A po pravdě, ono to ani snadno a rychle nejde. Složitá spleť chodníků, uliček, chodeb a sálů někdejších výstavních paláců připomíná labyrint. Už už máte pocit, že jste se vrátili na cestu, kterou jste do Mediny přišli, a najednou zjišťujete, že tam, kde jste tušili schody vedoucí ven, je jen kamenná zeď.
Medina al-Zahra zkrátka umí člověka chytit a nepustit. A jste-li ochotní jejímu kouzlu naslouchat, může vám ukázat taje maurského světa a dějin, o kterých se v českých školách moc nemluví. A to i přesto, že patří k jedné z nejpodivuhodnějších a nejvíce fascinujících epoch dlouhé evropské historie, epoch, která zaujala i středověké učence a nechala Evropu z doby temna vykročit směrem k osvícené době renesance.
