Co je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně

Honolulu - Co je malé, to je hezké, a když už to není hezké, aspoň toho není moc. To by si mohla říkat 54letá Havajka Janice, která bojuje o právo používat své plné jméno. To je totiž tak dlouhé, že se nevejde na oficiální dokumenty, řidičský průkaz nevyjímaje: Janice „Lokelani“ Keihanaikukauakahihuliheekahaunaele(ová). Toto nezvyklé jméno jí nadělil Havajec, za něhož se v roce 1992 provdala a který před pěti lety zemřel. Už jen samotné příjmení s 36 písmeny je o jedno písmenko delší, než je maximální hranice, takže vdova v dokladech figuruje jen jako Keihanaikukauakahihuliheekahaunael.

Havajské úřady jí kdysi udělily zvláštní občanku, kam se jméno vešlo, ale její platnost v květnu vypršela a na té nové už poslední písmeno chybí – stejně jako na řidičáku. To Janice považovala za diskriminaci, stejně jako návrh úřadů, aby si jméno změnila. „Když se mě při policejní kontrole nebo na cestách ptají, proč mi v pasu chybí křestní jméno, odpovídám něco ve smyslu 'to je ale váš problém, ne můj',“ říká Janice.

Jméno jí připomíná zesnulého manžela a změnit si je nechce za žádnou cenu. Teď se zdá, že se její problém, který před časem rozvířila v médiích, alespoň částečně vyřešil. Havajské úřady totiž přišly s kompromisem a navrhují, aby se od konce roku maximální počet písmen v osobních dokladech zvýšil na 40. Havajce se sem pak příjmení krásně vejde - a dokonce zbude i místo na kousíček křestního jména.