Jednatřicetiletý Martin umí ušít jako jediný muž v republice jakýkoliv kroj, nejčastěji ale vyšívá na těch kyjovských, tedy těch velmi bohatých a na výšivku nesmírně náročných. „Já dělám rád celý dámský kroj, mně je to jedno, co dělám, jestli žehlím nebo šiju sukně nebo spodnice pod rukávce,“ povyprávěl s úsměvem zručný Martin. A že to umí vyučený zedník s jehlou a nití lépe než s cihlami a maltou přesvědčil i nás. „Teď jsem třeba dělal dámský čepec, stopoval jsem to a dělal jsem ho čtyřicet osm hodin,“ dodává ke své zručnosti Martin.
Raději tancoval a vymetal muziky
Reportáž Ivy Zigmundové
Naplno se tradičnímu řemeslu oddal Martin před čtyřmi lety. O kordulky a sukničky se ale začal zajímat už daleko dřív. „Od svých osmi devíti roků jsem chodil do slováckých krůžků a tak mě to zajímalo ty kroje, já jsem to pak začínal i sbírat,“ popsal Martin. Jak správně vést nit, naškrobit rukávce a vyžehlit spodničku se učil od těch nejzkušenějších.
„Jsem se snažil zdokonalovat a většinou to odchytat od těch starých lidí, jak se to dělávalo dřív,“ vysvětluje vyšívač krojů. Z Martinovy dílny už vzešlo více než padesát krojů. Na jednom z nich pracuje okolo pěti měsíců a putují nejen za hranice našeho kraje, ale i republiky. „Lidé mi volají z celé České republiky, ale i ze zahraniční. Dělal jsem kroje i do Ameriky, Německa a Rakouska,“ řekl Martin.
Šije, vyšívá, ale i sbírá
Tradiční řemeslník Martin se kromě vlastní tvorby pyšní i početnou sbírkou slavnostních oděvů. Jak sám říká – různě po domě – má poschovávaných spoustu unikátů. „Nejstarší věci, co tady mám, tak je tento vyvazovaný fěrtušek, je z roku 1798, jsou tam i ručně paličkované a potom mám tady úvodnicu z roku 1792, v té se nosívalo dítě ke křtu,“ chlubí se Martin. Martin zkrátka nenechá kroj na pokoji. A co by si chtěl ještě splnit? „Když děláte, co vás baví, tak to už je ten sen si myslím,“ odpověděl Martin.
