V Moravském zemském muzeu radí houbařům

Zjistit, jestli jsou houby jedlé, zavítají v těchto dnech do poradny desítky lidí. Existuje totiž mnoho hub, které vypadají jako jedlé druhy, ale jsou smrtelně jedovaté. „Děsí mě, že si lidé pletou muchomůrku zelenou s holubinkami nebo žampiony. Vše se dá ale krásně rozlišit. Stačí si pouze dát pozor,“ uvedl mykolog z houbařské poradny Alois Vágner a dodal, že se stává velice často, že lidé chodí pro radu až druhý den po konzumaci hub: „To už může být pozdě. Houby totiž nemusí způsobovat pouze nevolnost, ale mohou být smrtelně jedovaté.“

Během krátké chvíle se v poradně vystřídá několik houbařů, kteří z košíků tahají své úlovky. Pan Karel Dostalík přišel do poradny s čechratkou  černohuňatou. „Potkal jsem v lese jednoho pána, který mi říkal, že je houba jedlá a používá ji na guláš. Nenašel jsem ji ale v žádném atlasu, a tak jsem si přišel informaci ověřit,“ shrnul Dostalík. Alois Vágner jej ale vyvádí z omylu: „Vůbec to k jídlu nedoporučujeme. Ještě za první republiky sice byla houba mezi jedlými, atlasy v té době ale doporučovaly houby, které dnes už mezi jedlé nepatří.“

Nejčastější houbou, kterou lidé přináší a v poradně ji nedoporučují ke konzumaci, je žampion zápašný. Ten na první pohled vypadá jako všechny ostatní jedlé verze žampionů. „Mnoho lidí má po požití průjmy nebo zvrací. Někdo to ovšem snáší bez újmy. Poznáte jej podle toho, že když jej vyjmete ze země a poškrabete jeho spodní část, tak zežloutne,“ vysvětlil jedné návštěvnici poradny mykolog Vágner.

I když se stává často, že se lidé spletou jedovaté houby s těmi jedlými, opravdu závažných případů, kdy je nezbytná hospitalizace, není mnoho. „Ročně evidujeme pouze pár případů. Jde ale většinou o ty nejzávažnější, které končí vypumpováním žaludku a dlouhou hospitalizací. Je velice důležité, aby člověk, který pozře jedovaté houby, byl přivezen co nejdříve,“ uvedla mluvčí Fakultní nemocnice v Brně Anna Mrázová.