Kunštát - Najde se kupec? Na této otázce už téměř půl roku závisí osud proslulé Kunštátské keramiky. Hrnčířské kruhy se v dílně zastavily loni 1. července, dva měsíce po náhlé smrti majitele ochranné známky Luboše Sedláka. Zájemce o obnovení výroby keramiky pod tradiční značkou KK i převzetí galerie Moravia Art se sice přihlásil, veškerá jednání ale uvízla na zdlouhavém dědickém řízení.
Výroba Kunštátské keramiky stojí kvůli nejasnostem s dědictvím
Poslední kusy tradiční Kunštátské keramiky ze skladových zásob rychle mizí. Zda je brzy doplní nové výrobky, zatím není jasné. Prodejní galerie v Halasově ulici je zavřená od konce prosince.
„Doufáme, že pokud se záležitosti ohledně dědického řízení konečně vyřeší, výroba by se mohla znovu rozjet do dvou měsíců,“ slíbila manželka zesnulého Luboše Sedláka. Zájemce si kromě dílny chce koupit i ochrannou známku a pokračovat ve výrobě keramiky pod zavedenou značkou. Dvaceti lidem, kteří po zastavení výroby zůstali bez práce, tak svítá naděje, že se do zaměstnání budou moci brzy vrátit.
Kunštátský kastelán Radim Štěpán o historii výroby keramiky v Kunštátu (zdroj: ČT24)
Obyčejná a Kunštátská keramika? To je jako železo versus ocel
Výroba proslulé Kunštátské keramiky se rozběhla v roce 1882 v dílně Františka Brablece. Kořeny tohoto řemesla v Kunštátě však sahají mnohem hlouběji. „Jeho počátky souvisejí přímo se vznikem města. Můžeme je tedy datovat už do 13. století,“ řekl kastelán kunštátského zámku a znalec místní historie Radim Štěpán. Vznik hrnčířského řemesla umožnily příznivé přírodní podmínky. „V okolí Kunštátu jsou bohatá ložiska jílu. Dříve v některých místech vystupovala až na povrch. Místní zemědělci ho začali zpracovávat, hrnčířstvím se bavili hlavně v zimě,“ doplnil Štěpán. Hrnčířský cech v Kunštátě vznikl na přelomu 18. a 19. století. Kromě řemeslnické dílny v Kunštátě donedávna působil také závod Keramika Kunštát, jehož výrobky ale nebyly tak umělecké.
Čím je Kunštátská keramika jedinečná? „Je to takzvaná kamenina. František Brablec začal keramiku pálit na více než tisíc stupňů Celsia. Díky tomu je velmi odolná a vhodná pro použití také v kuchyni,“ vysvětlil keramik Milan Růžička. „Srovnávat Kunštátskou keramiku s obyčejnou je jako srovnávat obyčejné železo s ocelí. Je pevná, ale přitom křehká,“ dodal s úsměvem. Důraz řemeslník kladl na klasickou ruční práci na hrnčířském kruhu. Keramika má díky tomu specifický, obtížně napodobitelný vzhled a rozmanité tvary.
Svá výrobní tajemství Sedlák nikomu neprozradil
Luboš Sedlák stál v čele keramičky od osmdesátých let, kdy ji převzal po známém designerovi Jiřím Kemrovi, do loňského dubna. Za tu dobu si nevychoval žádného nástupce.
Historik Radim Štěpán:
„Kdyby výroba tradiční keramiky v Kunštátě skončila, byla by to pro město obrovská ztráta. Navázat na Sedlákovy výrobní postupy ale nebude snadné.“
„Mnohé výrobní postupy bohužel ovládal jen on. Bude těžké na ně navázat,“ podotkl kastelán Štěpán. Sedlákovou specialitou byly například hrnečky s režným proužkem vyrobené rovněž technikou přepalování. Všechny tyto hrnečky mají bílou glazuru, ze které vystupuje hliněný proužek.
Pokud by se novému majiteli nepodařilo tradiční výrobu znovu nastartovat, byla by to pro město obrovská ztráta. Rodina Luboše Sedláka ale stále trvá na tom, že výroba nebyla ukončena, nýbrž pouze pozastavena.