Sociálka selhala - Dominikovi rodiče už jednou za týrání odsouzeni

„Mohu potvrdit, že obžalovaní manželé byli již v minulosti za trestný čin týrání svěřené osoby Městským soudem v Brně odsouzeni. Stalo se tak v říjnu roku 2000. Byl jim uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Současně zdůrazňuji, že po uplynutí zkušební doby bylo vysloveno, že se osvědčili, a tudíž se na ně hledí, jako by odsouzeni nebyli,“ uvedla dnes tisková mluvčí Městského soudu v Brně Gabriela Stočková.

Dominik se tak narodil v době, kdy jeho rodiče byli v podmínce a „osvědčili se“. Přestože na chování rodičů k synovi s jeho přibývajícím věkem postupně upozornilo vedení obou škol, kam chlapec chodil, jeho lékařka a sousedé rodiny. Bývalá pracovnice sociálky, která měla rodinu na starost, Lea Petříčková, se k případu odmítla vyjádřit. Redaktor České televize ji chtěl oslovit alespoň telefonicky, po jeho dotazu však zavěsila a přestala na zvonění reagovat.

Dva otcové: Ignorovala, když jsme žádali o střídavou péči

Aleš Krejčí nebo Radim Zeman, jejichž děti dostala Petříčková na starost v době jejich rozvodů, si stěžují na její ignorování. Přestože ji oba žádali o vyřešení návrhů na střídavou péči, ona nic neudělala a byla prý ochotná zkreslovat informace i u soudu.

„Okamžitě, když jsem si přečetl v novinách a slyšel v televizi, co si od pracovnice odboru sociálněprávní ochrany dětí vyslechli svědci Dominikova týrání, kteří jej hlásili, bylo mi jasně, že jde o paní Petříčkovou. Mě také celou dobu, když jsem ji žádal o pomoc, říkala, že situaci monitoruje. To byla zřejmě její zaklínací formulka. Nebyla přitom schopná za celou dobu jako ochránce mých dětí zajistit domluvu mezi mnou a mojí ženou, abychom se o ně mohli starat oba dva rovným dílem. Teď žije manželka i s dětmi dvě stě kilometrů daleko od Brna a já cítím, jak o ně při styku jednou za čtrnáct dní pomalu a jistě přicházím,“ uvedl Aleš Krejčí, který má s odborem sociálněprávní ochrany dětí Brna-středu bohaté zkušenosti.

Krejčímu nepomohlo přitom ani to, že si na práci Petříčkové stěžoval u jejích nadřízených. „Měl jsem pocit, že je to nezajímá, že jedou podle zajetých šablon. Tak jako v případě malého Dominika, jehož případ také paní Petříčková pouze monitorovala,“ dodal Krejčí.

Lea Petříčková navíc podle Krejčího nedělala o jejich schůzkách řádné zápisy, a dokonce podle jeho slov předkládala dalším institucím zkreslující informace. O jejím údajném nepravdivém informování u soudního jednání o svěření dítěte do péče hovoří také Radim Zeman, který stejně jako Krejčí usiloval o střídavou péči. „Přestože věděla, že se chci o syna po rozvodu starat stejnou měrou jako jeho matka, klidně soudkyni při jednání řekla, že jsme se s manželkou dohodli na tom, že bude chlapec výhradně v její péči. Nebyla to přitom pravda. Nepomohlo mi ani to, že jsem se vůči tomu ohradil. Nevěřil jsem, že je něco takového možné,“ vyprávěl svoje zkušenosti Zeman.

Ze sociálky Brna-středu selhal i další pracovník

Lea Petříčková však nebyla jedinou sociální pracovnicí, která na Brně-středu pravděpodobně nevykonávala svoje pracovní povinnosti. Mluvit o lidech ze zdejší „sociálky“ může i babička malého Tomáška, která na týrání svého vnuka vlastní dcerou upozorňovala tento odbor několik měsíců a žádala, aby chlapce ochránili. Pracovník sociálky na Brně-středu Petr Havlíček však týrání neviděl, dokud matka svého vlastního syna ve čtyřech letech nepostavila za „zlobení“ do vařící vody a nezpůsobila mu tím celoživotní následky. Sociálního pracovníka přitom na praktiky matky neupozorňovala jen babička, ale také sestra ženy a další lidé z jejího okolí. Jeho matce, třiadvacetileté Lucii Oplové, vadilo, když například jako batole křičel. Podle soudu, který nakonec Tomáškovu matku odsoudil k 32 měsícům vězení, mu ústa zalepovala leukoplastí, vulgárně nadávala, tahala za uši a vyžadovala poslušnost neúměrnou jeho věku. To všechno jen proto, že chtěla v klidu chatovat na počítači.

Postup „sociálky“ kritizuje i zástupkyně ombudsmana

„Neexistuje jednotná metodická linie řízení a sledování kvality odborů sociální péče,“ stěžuje si zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová. Práce úředníků podle Seitlové nese prvky minulé doby, kdy zásadní roli pro hodnocení hraje to, zda je v domácnosti právě uklizeno a jestli vybavení domácnosti je na dostatečné úrovni. „Zákon přitom dává možnost komunikovat se všemi, kdo mohou o dítěti poskytnout informace, ať je to škola, nebo třeba dětský lékař,“ uzavírá Seitlová.