Lysice – Největší expozice českého spolkového a rodinného divadla nabízí pohled na tři desítky divadel se sériemi loutek. Postavy čertů, vodníků, princezen a dalších pohádkových i všedních bytostí pochází ze sbírky Marie a Pavla Jiráskových. Historické loutky a divadélka z dob od konce 19. století do roku 1950 vystavuje opět po roce státní zámek Lysice.
Zámek v Lysicích láká na výstavu loutek, letos už podruhé
Výstava Loutky na zámku nabízí pohled do zámeckého pokojíku, kde jako by právě někdo opustil třicítku divadel a bezpočet loutek a kulis. Loutky od těch nejmenších až po velké marionety jsou dílem různých modelérů a řezbářů, některé exponáty vznikly v dílnách slavných mistrů. K vidění tu je divadélko secesní i biedermeierovské, vedle avantgardních a kubistických kousků. Všechny loutky a divadla kromě jednoho šlechtického ze zámku Kačina, zapůjčeného Národním muzeem v Praze, jsou ze sbírky výtvarnice a režiséra Marie a Pavla Jiráskových.
Loutky na zámku
Výstava probíhá ve velké výstavní síni státního zámku Lysice 1.5. - 31.10. 2011
Otevřeno v otevírací době zámku.
NO COMMENT: Výstava Loutky na zámku (zdroj: ČT24)
„Exponáty vesměs pocházejí z tzv. zlaté doby českého loutkářství,“ uvedl výstavu majitel sbírky Pavel Jirásek. V dobách konce 19. a počátku 20. století měli lidé více času na řadu kratochvil, z nichž velkému zájmu se těšilo loutkové divadlo. „V této době nesmělo loutkové divadlo chybět téměř v žádné vzdělané rodině. Existovala spousta školních, zámeckých a spolkových divadel,“ popsal tehdejší atmosféru Jirásek. V českých zemích tehdy působily tisíce amatérských i profesionálních souborů, téměř každé město či vesnice měly své vlastní loutkové divadlo.
Duch českého loutkářství
Tradice začala u řezaných loutek kočovných marionetářů, kteří putovali od vesničky k vesničce ve vozech a hrávali ve skládací scéně v sálech hostinců. Stávalo se, že byli pozváni s představením i k panstvu na zámek, kde v případě úspěchu bývali štědře odměněni. Někdy si šlechta nechala řezat loutky a malovat kulisy pro vlastní hraní divadla z libosti, jindy loutek užívali s úspěchem učitelé šlechtických dětí.
Koncem dvacátých let minulého století pravidelně hrálo na území tehdejší Československé republiky přes dva a půl tisíce evidovaných souborů spolkových a školních loutkových divadel. Měla-li každá ze scén pouhých dvacet loutek, pak počet loutek vychází nejméně na padesát tisíc, nemluvě o počtu kulis a jiných částí výpravy.
„Pro loutky proto existoval obrovský a rozsáhlý umělecký průmysl, který nejen vyráběl řezané či modelované loutky, ale také navrhoval a tiskl velmi kvalitní dekorace,“ uvedl Jirásek. České loutkové divadlo bylo známé svojí velkou uměleckou hodnotou. Zatímco v jiných evropských zemích byl fenomén rodinného loutkového divadla vnímán v kontextu hračkářského průmyslu, v českých zemích se na jeho rozvoji podíleli přední čeští výtvarní umělci, od impresionistických krajinářů až po malíře českého kubismu.