Radostice - Jinde by asi zalapali po dechu. V Radosticích na Brněnsku si už zvykli. Potkat manžele Jüttnerovy při západu slunce s gepardicí Sárinkou na procházce tady totiž není žádná rarita. „Sousedy už nepřekvapí, když nás potkají se šelmou na vodítku. Třeba Sára je na lidi hodně zvyklá, s ní chodíme ven často,“ vysvětluje Richard Jüttner.
Se šelmou na vodítku
Z kostýmku do montérek
Kdo z jejich osmi šelem smí jen do zahrady a kdo i za její hranice, ví Jüttnerovi přesně. Svá zvířata znají dokonale. Před jedenácti lety tomu ale bylo úplně jinak. Zájem o šelmy v rodině dvou ekonomů probudila perská kočka. „Zároveň s první kočkou jsem si koupila knihu, ve které byly také fotky šelem, a mně se tak moc zalíbil ocelot, že jsem ho začala shánět. Podařilo se mi to po dvou letech,“ popisuje chovatelské začátky Věra Jüttnerová.
Manželé Jüttnerovi chovají velké kočky (zdroj: ČT24)
Ocelot Filip převrátil Věřin život úplně naruby. Kostýmek ekonomky ze dne na den vyměnila za montérky a sezení nad papírovými lejstry za běhání kolem drobné šelmičky. „Já jsem se o něj starala jako o dítě. Byl se mnou dvacet čtyři hodin denně. Krmila jsem ho, spával se mnou a musím říct, že hodně mně s ním pomohly kočky,“ vzpomíná Jüttnerová.
Oceloti a rysi milují šlehačku
S přibývajícími zkušenostmi chovatelů rostla i jejich rodina. Dům se zahradou na okraji Radostic dnes vypadá jako malá ZOO. Kromě ocelotů, gepardů a koček žijí Jüttnerovi ještě s rysy, výry a psy. „Já se v podstatě jenom točím kolem nich. Ráno jim nachystám žrádlo, potom jim uklidím výběhy, s tím končím tak kolem čtvrté, pak mám chviličku volno a v sedm zase začínám chystat večeři,“ říká chovatelka.
Osm šelem měsíčně spořádá na 350 kilo masa. Nejvíc je v jídelníčku potěší to králičí nebo zaječí. „Oceloti a rysi mají slabost ještě pro šlehačku. Na té si fakt pochutnají,“ dodává Jüttnerová.
Chovatelka sní o veřejné ZOO
I přestože mají chovatelé všechny šelmy ochočené, je třeba se mít před nimi na pozoru.„Třeba s gepardicí Sárou mám skvělý vztah, klidně si k ní stoupnu zády, lehnu si s ní. Ale s tím ocelotem jsme si s manželkou užili dost vážných zranění,“ dodává Jüttner.
Snem chovatelky je otevřít si jednou malou ZOO. Už teď by měla, na co nalákat. Třeba ocelota velkého u nás nemá žádná přístupná zahrada. Jen u něho by ale zůstat nemělo. „Kdyby to šlo, tak by přibyli lvi, nejlíp celá smečka, časem manul a irbis,“ odkrývá své plány Věra Jüttnerová.