Umělečtí kováři mají desítky zakázek a na konečný výrobek zákazníci musejí čekat i několik měsíců. Kovářské společenstvo jich například na jižní Moravě sdružuje pouhých osmnáct. Noví se učí na jediném učilišti v kraji a o obor příliš velký zájem není.
Brány, ploty, mříže. O práci uměleckých kovářů je zájem, ale je jich málo
Zdeněk Mittner se uměleckým kovářstvím živí už přes třicet let. Ve své kovárně někdy tráví i deset hodin denně. Zakázky má nasmlouvané na půl roku dopředu. „My dneska bereme tak řádově objednávky červenec, srpen. Děláme jich současně několik, momentálně máme rozdělaných asi osm zákazníků naráz,“ říká.
V kovárně vyrábějí nejčastěji různá zábradlí nebo kované ploty. Věnují se ale i menším věcem, jako je třeba výroba svícnů nebo krbového nářadí. Zejména u větších výrobků jde o časově velmi náročný proces. Ten, stejně jako tomu bývá u jiných uměleckých řemesel, začíná na papíře.
„Připravujeme takovouto bránu. Dostali jsme nějaký návrh architekta, který musíme u nás v dílně dotvořit. Vždycky je to o nějaké skice, kterou si připravíme takhle nahrubo,“ vysvětlil Zděněk Mittner. Pak už je na řadě výheň, kladivo a kovadlina.
Řemeslo vyžaduje talent i fyzickou zdatnost
Podle Kovářského společenstva je kvalitních kovářů málo, protože je to velmi náročná práce. Na jižní Moravě se pak učí jen na jednom učilišti v Moravském Krumlově. Navíc vyžaduje talent i hodně zkušeností. A kromě toho je při kování potřeba i značná fyzická zdatnost.