Mladá rodina s pěti dětmi z beskydské obce Morávka se snaží oživit tradici draní peří. Výsledkem jsou bohatě načechrané peřiny i pocit z dobře odvedené práce.
Mladá rodina oživuje tradice. Věnuje se draní peří
Na Morávce derou peří (zdroj: ČT24)
O pomocníky přitom neměla paní domu Věra Stachurová podle svých slov nouzi. Stačilo, když se po okolí rozneslo, že peří z vykrmených a zabitých hus chce použít jako výplň do přikrývky pro jedno z dětí. Místo u stolu si nakonec vybojoval i jeden ze synů Věry Stachurové a desetiletá dcera Marie.
O škubání peří měly na Morávce zájem spíše starší ženy. Byl to pro ně návrat do jejich mládí. „My jsme mívali 10 hus, tak mi mamka dělala výbavu, peřiny, polštáře,“ sdělila pamětnice Jana Hlisnikovská.
- Draní peří byla praktická činnost vykonávaná na venkově. Nejčastěji ženy při ní ručně oškubávaly praporky z čistého husího nebo kachního peří.
- Aby peří bylo opravdu čisté, musely mít husy nebo kachny při chovu častý přístup k vodě. Škubání hus či kachen se provádělo 2–4krát do roka, vždy když peří dorostlo.
- Husí peří bylo vždy kvalitnější a žádanější než kachní a z husího peří bylo nejkvalitnější to z nejkratších pírek na prsou a chmýří pod vnějším krycím peřím (prachové peří).
A zavzpomínala také sousedka Danuše Košťálová, která s draním peří začala v deseti letech. „Na škubačky mě brávala babička, protože mě neměl kdo hlídat… já jsem to milovala,“ podotkla.
Zatímco dříve takzvané škubačky na Morávce končívaly tancovačkou v hospodě, nyní se u Stachurů loučili kávou a domácím zákuskem.