Odpouštění pokut se obžalovaní dopouštěli například v případě, kdy civilnímu autu nasadili botičku; když zjistili, že řidičem je policista nebo příslušník jiných bezpečnostních sborů, přestupek úmyslně neřešili, na záznamový arch ho zanášeli se zpožděním a jen se základními údaji. Žádné finanční ani jiné výhody tímto jednáním zřejmě nezískali.
U soudu vypovídal mimo jiné vedoucí berounského odboru dopravy Miroslav Jerling, který řadu let působil jako policista; řekl, že v případě odpouštění přestupků policistům jde o celostátní i zahraniční praxi: „Mohu potvrdit, že jako policista jsem pokutu nedostal.“ Zároveň zdůraznil, že v případě vážných porušení dopravních předpisů, například řízením pod vlivem alkoholu, jsou policisté trestáni oproti veřejnosti přísněji a navíc dostávají výpověď.
Samotní obžalovaní strážníci – s výjimkou svého bývalého velitele – odmítli vypovídat. „Všechno jsme zapisovali a všechno jsme dál předávali,“ řekl už dříve jeden z obžalovaných.
Žalobce: Trestná činnost byla jasně prokázaná
Žalobce jim v závěrečné řeči za odpouštění pokut navrhoval podmíněné tresty, jejich bývalému veliteli trest nepodmíněný. „Trestná činnost byla jednoznačně prokázána,“ uvedl. Obžalovaní sice vinu za své jednání připisovali veliteli a tomu, že postupovali podle zvyklostí, podle státního zástupce ale takto argumentovat nelze.
Obhajoba naopak uváděla, že strážníci splnili veškeré povinnosti tak, jak se po nich požadovalo, a důkazy pro to, že přestupky cíleně odpouštěli policistům, nejsou jednoznačné. Svědci například dodatečně měnili své výpovědi.
Podle soudce Aleše Grombíře ale strážníci s velkou pravděpodobností věděli, že se některé přestupky dál neřeší, a tolerovali to. „Lze říci, že strážníci postupovali podle nastaveného systému. Je zřejmé, že tato praxe fungovala dlouhá léta,“ řekl.
