Opravu Barrandovských teras rozjíždí liberecký podnikatel Michalis Dzikos, který se specializuje na opravy architektonických památek první republiky a zrekonstruoval například Mandelíkovu vilu u Kolína na hotel Chateau Kotěra.
Dzikos areál vlastní prostřednictvím firmy Barrandovské terasy a. s. od roku 2001 a rozjezd rekonstrukce avizoval už několikrát. Stavební povolení na projekt od brněnského studia Kuba a Pilař má od roku 2011, samotný projekt je z roku 2004.
Kromě opravy a zprovoznění historického restauračního objektu vyroste v těsném sousedství novostavba obloukovitého dvoupodlažního hotelu. O původně plánovaném kongresovém centru s podzemními garážemi už investor nemluví. Projekt bude realizován v upravené podobě. Změny se mají týkat fasád a detailů, možná i snížení počtu plánovaných 160 lůžek, nikoli dispozice nebo výšky.
Galerie: Na Barrandovských terasách řádí bagry. Je možné, že slavná a zchátralá památka znovu vzkvete.
V areálu nyní pracují bagry a pozemek je nově oplocen. Historický plot kolem venkovních teras byl demontován a vysoké kandelábry sneseny. Historická budova s vyhlídkovou věží byla obnažena a zpřístupněna stavební technice.
Úchvatná vyhlídka na skále nad Vltavou nadchla Václava M. Havla (otce prezidenta Václava Havla) natolik, že se zde rozhodl vybudovat vilovou čtvrť a společenské centrum. Jeho bratr Miloš Havel, podnikatel ve filmovém průmyslu a vlastník Lucerny, vložil do projektu potřebné peníze.
Ačkoliv této vizi zpočátku nikdo nevěřil, vyrostla tam zahradní restaurace Terasy, jejímž autorem byl architekt Max Urban. V roce 1930 Terasy slavnostně otevřel sám Tomáš Garrigue Masaryk.
V době největší slávy mohli návštěvníci povečeřet u 500 stolů, k dispozici byly 3 tisíce židlí. Dominantu teras představovala vyhlídková věž s restaurací. Vzhledem k její výšce a poloze se návštěvníkům naskýtal nádherný pohled na panorama Prahy.
V areálu byl také bazén, proslulý velmi studenou vodou, pláž, anglický trávník, hřiště pro odbíjenou a vybavení pro stolní tenis. Od Jiráskova mostu sem vedla řadu let speciální autobusová linka.
Terasy používaly při propagaci heslo „Za Prahou a přece v Praze“. Hojně je navštěvovala střední třída, která zde hlavně o nedělích hledala a nacházela svůj „velký svět“. Terasy byly významné i francouzskou kuchyní. Díky své členitosti skýtaly také azyl záletnickým radovánkám.
Na terasách se točily exteriérové scény 15 českých filmů – například Tři vejce do skla s Vlastou Burianem, objevily se ale i ve Vančurově filmu Před maturitou.
V roce 1948 byly Barrandovské terasy znárodněny. Peníze na udržování rozsáhlého komplexu scházely a objekt postupně chátral. Jako první to postihlo populární bazén pod barrandovskou skálou.
Za socialismu se na terasách dařilo alespoň diskotékám, ty ale nemohly celý komplex udržet při životě. Omítka dál opadávala, mobiliář se vytrácel a cenné zahrady zarostly přirozeným náletem.
V roce 1992 komplex v restituci získali bratři Ivan a Václav Havlovi. Ivan Havel svůj podíl převedl na svou ženu Dagmar. Václav Havel převedl podíl na svou druhou manželku Dagmar Havlovou, která následně od své švagrové za více než dvacet milionů korun odkoupila její část.
Manželka Ivana Havla si však ponechala plavecký bazén, který v roce 1994 získala od Vodních staveb za 900 tisíc korun. V říjnu 2001 shořel zchátralý Trilobit bar, ve kterém v té době podle policie živořila skupinka bezdomovců.