„To je cibule.“ Kromě ní dokážou křesťanští uprchlíci žijící ve Smilovicích pojmenovat i chleba nebo mouku. Intenzivní výuka češtiny jim začala ve čtvrtek, na její zvládnutí mají zhruba půl roku až rok. Pak by měli být schopni složit jazykovou zkoušku pro trvalý pobyt cizinců v České republice.
Já jsem Najat. Já jsem z Iráku. Ve Smilovicích se uprchlíci učí česky
Největší problémy iráckých křesťanů ve Smilovicích – ž, č, š a samozřejmě české ř. „Smějí se tomu. Říkají, že nyní je to pro ně nepřekonatelný problém,“ popsal první setkání s lektorem češtiny Zdeněk Kašpárek ze Slezské diakonie. Jednoduché pro ně není ani skloňování a rozdíl mezi tykáním a vykáním.
Se základy češtiny bojuje i čtyřiadvacetiletá Nibras. „Jsem teprve na začátku, takže věřím, že to zvládnu. Čeština se mi líbí,“ uvedla matka dvou dětí. Společně s ostatními se za jeden den naučila základní slovíčka jako ahoj a děkuji, někteří ale zvládnou i kratší věty. „Dobrý den, pane Fali, dobrý den, paní Nibras,“ říká jeden ze žáků.
GALERIE
Iráčtí uprchlíci se učí česky
Češtinu slyší neustále, se svými krajany se například při jídle učí názvy potravin a nápojů. Společně také listují reklamními letáky ze supermarketů, díky kterým se dozvídají nejen nová slova, ale také zjišťují, co kolik stojí. „Dostali i své první kapesné,“ upozornil Kašpárek. To ale bylo pouze symbolické – několik desítek korun.
Z nového života mají radost
Symbolický naopak není pocit bezpečí. „Užívají si, že jim po dlouhých letech nehrozí, že je někdo zastřelí nebo ukamenuje,“ popsal jejich pocity při příjezdu Kašpárek. Skupina byla na útěku před islámskými milicemi dva roky.
Když k nám vtrhl Islámský stát, zůstali jsme i přes bombardování. Když jsme ale uviděli, jak na ulici zabili ženu a její dvě děti, odešli jsme.
S nadšením berou i intenzivní výuku. „Mají touhu se učit. Postupují tak docela rychle,“ vysvětlil jejich lektor Adam Sabela. Se svými žáky se ale nedomluví, neumí totiž ani arabsky ani hebrejsky. Dotazy mu proto překládá jedna uprchlice, která jeho slova zase tlumočí svým krajanům. Zkoušky z češtiny je čekají za několik měsíců, už nyní ale mají za sebou zdravotní vyšetření a návštěvu cizinecké policie.
Kvůli jejich příchodu místní protestovali
Z jejich příjezdu ale nebyli všichni místní nadšení. Pár dní před ním odpůrci sepisovali proti jejich příchodu petici a svůj nesouhlas vyjádřili i na zastupitelstvu obce, kde skandovali, že je ve Smilovicích nechtějí. Lidé ze Slezské diakonie, kteří se o uprchlíky starají, byli z jejich postoje zaskočení, dokonce uvažovali, že Iráčany ubytují jinde.
Takovou možnost ale pracovníci nakonec zavrhli. Podle starosty Smilovic Miroslava Nogola (nez.) obyvatelé nepochopili, že nejde o ilegální běžence. „Trochu se stydím, protože věřím, že bychom měli lidem v nouzi pomáhat,“ uvedl tehdy starosta.
Místo negativních reakcí je přivítaly dva dorty
Negativní reakce a protesty ale skupina zatím nezažila. S lidmi z okolí se už setkali v neděli na společné bohoslužbě, která byla česky i arabsky. Jedna místní rodina jim do Karmelu přinesla i dva dorty. Podle Kašpárka ze Slezské diakonie, která se o uprchlíky stará, je přátelské chování důsledkem i hlasitě vyjádřeného odporu. „Myslím si, že se to zlomilo. Lidé nabízejí dobrovolnickou pomoc, oblečení, peníze,“ uvedl.
Obdobně vnímají situaci i místní, kteří se s uprchlíky setkali. „Není to tak, že by všichni byli proti tomu, ubytovat ve Smilovicích křesťanské uprchlíky. Já jsem například pro,“ uvedl po mši Zbyšek Niemiec.
V ubytovacím středisku ve Smilovicích bude skupina uprchlíků do začátku dubna. Pak se přestěhují do nasmlouvaných bytů. V průběhu několika týdnů by k 68 iráckým uprchlíkům, kteří jsou nyní v Česku, mělo přibýt dalších 85.