Dítě v péči obou rodičů nelze svévolně přemisťovat, zájem dítěte je hlavní, upozornil Ústavní soud. Řešil případ téměř čtyřletého chlapce ze smíšeného česko-britského svazku. Dítě matka před dvěma lety odvezla z Británie a od té doby žije se synem v Česku. Jeho otec, který žije v Anglii, se domáhá vrácení dítěte zpět na ostrovy. Ústavní soud se nyní otce zastal a zrušil předchozí verdikty tuzemské justice.
ÚS se zastal britského otce, jehož dítě matka odvezla do Česka
Dnes téměř čtyřletého syna Constantina Richarda Ktistakise odvezla jeho matka z Velké Británie v listopadu 2013. Od té doby se otec snaží získat dítě zpět. U Ústavního soudu si stěžoval, že česká justice nerespektovala nařízení Vrchního soudu v Londýně z února 2014. Ten rozhodl, že má matka nejpozději do 5. března 2014 vrátit dítě zpět do Velké Británie, což se nestalo.
Otcův nárok na vrácení dítěte zpět do Spojeného království zamítl v roce 2014 jak brněnský městský soud, tak i Krajský soud v Brně. Oba soudy vycházely z toho, že matce nebyl verdikt londýnského soudu doručen a nebyl tedy vykonatelný.
Studio ČT24: Nález Ústavního soudu o únosu dítěte (zdroj: ČT24)
Constantine Richard Ktistakis se u Ústavního soudu odvolával na Haagskou úmluvu, která řeší občanskoprávní aspekty mezinárodních únosů dětí. Jako otec chtěl zabránit vytržení dítěte ze vzdělávacího a rodinného prostředí v Británii a matce s dítětem nabízel možnost bydlet s jeho rodiči. „Ve Velké Británii nyní probíhá řízení o rozvodu,“ potvrdil advokát otce Athanassios Pantazopoulos, který rozhodnutí Ústavního soudu přivítal.
Dítě na prvním místě
S námitkami otce se ztotožnili také ústavní soudci. V jejich nálezu zaznělo, že Haagská úmluva jednoznačně odsuzuje únosy dětí do jiných států. Zájem dítěte má převažovat nad zájmem jednoho rodiče. Dítě nelze svévolně odvézt ze země, pokud je v péči obou rodičů a tato péče funguje.
Soudy v jiném státě mohou přihlédnout k rozhodnutí soudu, který spadá do místa obvyklého bydliště dítěte bez nutnosti samostatného projednávání. Návrat může být odmítnut jen z vážných příčin – například sociální situace. České soudy se tak měly řídit rozhodnutím Vrchního soudu v Londýně.
Právě v interpretaci pojmu obvyklého bydliště se britské a české soudy rozcházely. Podle těch českých matka žila střídavě v obou zemích a za obvyklé bydliště lze tedy považovat českou adresu, což tvrdí také její advokát Michal Račok. „Osmdesát procent času trávila matka s dítětem v ČR,“ uvedl Račok.
Matka se vyhlášení nálezu nezúčastnila, dozvěděla se o něm prý jen den předem. Její advokát dnes řekl, že informace o rozhodnutí Vrchního soudu v Londýně nebylo jeho klientce řádně doručeno, v čemž spatřuje porušení práva na spravedlivý proces.
Ústavní soud nálezem v obecné rovině upozornil, že česká justice má v záležitostech mezinárodních únosů dětí respektovat dřívější verdikty soudů jiných členských států EU. „Nejsme zatím příliš zvyklí na to, že existuje mezijustiční spolupráce, která má svá pravidla,“ řekl soudce zpravodaj Jiří Zemánek. Městský soud v Brně se nyní musí případem znovu zabývat.