Zahrada mikulovského zámku se vrátila o tři století zpět v čase. Původně zanedbané okolí zámku získalo zpět svůj raně barokní ráz z dob Dietrichsteinů. Práce přišly na 25 milionů korun, dvě třetiny uhradila Evropská unie.
Mikulovská zahrada rozkvetla do své barokní krásy
Místo strohého anglického parku, který v poválečné době málem zanikl, upravená barokní zahrada. Dělníci pod taktovkou architekta Ivara Otruby dali parku pod mikulovským zámkem jeho původní ráz.
Pod mikulovský zámek se vrátily nejen barokní ornamenty v záhonech, ale i schody, které palác spojovaly se zahradou. Schodiště bylo za komunismu vybouráno, stavbaři ho proto museli postavit úplně znovu. „Zahrada byla nedílnou součástí reprezentace šlechticů, to samo dokumentuje její význam. A propojení interiéru s exteriérem umožňovalo právě toto schodiště,“ vysvětlil ředitel Regionálního muzea v Mikulově Petr Kubín.
Bez komentáře: Obnovené zahrady mikulovského zámku (zdroj: ČT24)
Ze zámeckého balkónu je na barokní tvary zahrady nejlepší výhled. Trávník narušují zakroucené tvary ze záhonů rostlin a plochy červeného písku. „Vycházeli jsme z dřívějších podkladů, ale předloha byla spíš inspirací, podstatně se zjednodušila,“ vysvětlil zahradní architekt Ivar Otruba.
Za dob Dietrichsteinů se o zahradu staralo 20 zahradníků. To si současný majitel zámku, kterým je mikulovské muzeum, nemůže dovolit. O novou zámeckou chloubu se tak budou starat tři lidé.
- Mikulovský zámek stojí na výrazném skalním útesu a tvoří tak nepřehlédnutelnou dominantu města. Svoji současnou podobu získal za vlády Dietrichsteinů.
- V roce 1945 při ústupu německé armády památka do základů vyhořela, avšak díky péči Spolku pro obnovu mikulovského zámku byl v 50. letech zámek náročně opraven.
- K nejzajímavějším součástem zámku patří zámecká knihovna a sál předků.
- V současnosti v zámku sídlí Regionální muzeum v Mikulově.
- Jednou ze zajímavostí Mikulova je jeho "italský" vzhled. Městu ho předurčila příroda: bílé vápence Pavlovských vrchů se specifickými rostlinami a živočichy i mimořádně teplé a slunečné klima vytvořily svéráznou enklávu krajiny jižní Evropy - Balkánu, Toskánska či severní Itálie. Počátkem 17. století získal Mikulov svoje typické panorama s mnoha italizujícími prvky.